Kingdom Hearts: Melody of Memory | Recenze

Už jste někdy vložili do textu, který jste napsali, kus srdce? Kingdom Hearts je hrou, která obměkčí srdce i toho největšího drsňáka. Není tedy nic nepochopitelného na tom, že jsem do téhle recenze vložila kus sebe. Věřím tomu, že každá recenze se snaží být objektivní, ale přiznejme si to, subjektivní názor je v každém hodnocení vždy cítit taky. Ač se jej snažíme zamaskovat co nejvíce.

Když se Square Enix poprvé vytasil s první upoutávkou na tehdy nově připravovanou hru Kingdom Hearts: Melody of Memory, byla jsem velmi skeptická. Hudební pokus o to vyždímat z mých slzných kanálku poslední zbytky tekutiny u nejslavnějších melodií série. Bez příběhu, bez přidané hodnoty a bez bojového systému. Ač si troufám říct, že jsem fanouškem jako vystřiženým z reklamy a nadšeným pianistou, hudební hry nejsou mým šálkem kávy. Ani nevíte, jak jsem ráda, že prostě Square Enixu věřím.

Nostalgie v novém kabátu

Už když jsem poprvé projížděla články ze zahraničí, první recenze a komentáře věděla jsem, že hru potřebuju. Nevím, co jsem čekala, ale jsem ráda, že se hra neprezentuje jako samostatný díl, ale ukazuje jednotlivé (a nejlepší) pasáže ze všech dílu. Jsou to vlastně jednotlivé cut-scény propojené hudební strukturou, kterou vytváříte primárně pomocí Sory, Donalda a Goofyho. Občas se k vám ale přidá i nějaký ten parťák navíc. Ikonické postavy, hudba, herní systém a pohádkoví hrdinové z jednotlivých dílů Kingdom Hearts nás tak budou provázet i zde. Herní vývojáři opravdu dbali na detaily a propojovali jednotlivé světy s absolutní precizností.

“Stejně jako u série THEATRHYTHM jsme usilovali o to, abychom zajistili takové detaily, které vyvolávají pocit nostalgie. Věci, které lidé, kteří opravdu milují KH, ocení. Ty věci totiž uvidíte v každém koutku hry.”

Masanobu Suzui, spoluzakladatel Indieszero

Trochu jsem se bála přelétání mezi jednotlivými světy přes mapu nazvanou World Tour, protože prostě nejsem dobrý řidič lego letadýlka (Gummi ship). Naštěstí je v tomto případě přelet mezi mezníky jako stvořený pro mě. Nemáte totiž do čeho narazit.

Pomocí letadélka prolétáte mezi jednotlivými světy, které jsou útočištěm všech pohádkových postav ze světa skákací lampičky, Final Fantasy nebo Mickeyho království. Každý ze světů se dá postupně otevřít a hrát několika možnými obtížnostmi. Navíc je celkem fuk, že umíte hrát jen na triangl. Úrovně jsou v základu velmi jednoduché a hudební sluch k tomu nepotřebujete.

A co ten příběh? Kde je?

Myslím, že už jen v obálce hry najdete skrytou message. Výstižnou. Na první pohled snící Kairi se nám snaží povyprávět celý příběh Kingdom Hearts pomocí jednotlivých částí vzpomínek z předešlých dílů. Nevím jak vy, ale já se občas v dějové lince celého světa hry, ztrácela. Příběh Kingdom Hearts je velmi komplikovaný, propletený, navazující a hluboký. Snažit se jej pomocí Kairi převyprávět v několika sekvencích mě mátlo možná ještě více.

Pojďme si tedy přiznat, že příběhovou linku v tomto díle hry nenajdeme. Nicméně se díky jednotlivým mini filmečkům podíváme zpátky do minulosti, zatlačíme slzu, zafandíme a pak se nám možná i trochu rozjasní budoucnost. To už bych však vyzradila příliš.

Na druhou stranu. Hra je tedy vhodná pro kohokoli. I když nemáte o světě Kingdom Hearts ani páru, zaručí vám Memory of Melody dost návykovou hudební zábavu. Tak dám si ještě jeden svět a půjdu spát…

Šachová partie na notové osnově

V základu je bojový systém stejný, jako v předešlých dílech hry. Ovládáte tři hrdiny a pomocí postupných tahů ničíte jednotlivé nepřátele na pomyslné notové osnově. Sbíráte bylinky, potiony nebo jiné srandy a jste schopni přivolat něco nebo někoho na pomoc. A přirozeně se snažíte neumřít.

Systém je vlastně natolik jednoduchý, až mi občas přišel nudný. Naštěstí občasnou monotónnost tahů kompenzovala gradace bojových písní nebo dynamičtější hudby a nástup bosse.

Každá z postaviček běží automaticky, takže nám opět odpadá starost o to, zda z dráhy náhodou nevypadneme nebo se netrefíme do tunelu. Podle toho kolik Nobodies nebo Heartless po cestě sesekáte, tolik bodů nasbíráte. A nejlépe do rytmu prosím.

Jak jsem již na začátku zmínila. Každá lokace se dá projet několikrát a na několik různých úrovní. Nemusíte si tedy dělat hlavu z toho, že se prostě nemůžete trefit do rytmu. Ač se občas může zdát, že jsou některé písničky nacpané do hry jen proto, že tam prostě být musí, dá se to přežít. O to více se musíte soustředit, když na pomalou skladbu ničíte hordu příšerek.

Systém úrovní má však jednu maličkou nevýhodu. Občas je potřeba těch bodů nasbírat trochu více, aby se vám otevřely další lokace. Maličkost. Párkrát třísknout s ovladačem, dát si procházku a půjde to.

Pokud by vás nebavila ani jedna z herních variant nabízí Kingdom Hearts taky možnost multiplayer verze. Přiznám se bez mučení, že tuhle variantu jsem nezkoušela. Jsem sólista a nejvíce jsem si užívala mód Memory Dive, který zahrnuje už několikrát zmiňované cut-scény. Tak schválně. I neznalec bude znát skladbu This is Halloween nebo třeba You’ve Got a Friend in Me.  Mou nejoblíbenější stále zůstává Sanctuary od Utady.

A co ta směs grafiky?

Chápu, že po všech těch recenzích na Cyberpunk 2077 máte už směs i v hlavě. Na první pohled se může zdát, že grafika není v případě Kingdom Hearts: Melody of Memory dotažená. Opak je pravdou. Hrála jsem hru na Play Station 4 a myslím, že remaster scén z roku 2002 je více než povedený. Chápu, že pokud si pustíte na Youtube úryvek, který odpovídá 20 let staré grafice ,není to uspokojivé. A tuším, že takhle funguje názorová apokalypsa kolem Cyberpunku.

Zahrajte si to. Budete mile překvapeni. Nezapomeňte na to, že Kingdom Hearts III vyšlo v roce 2019 a získalo mnoho ocenění. Můj nejkritičtější manžel uznale pokyvoval hlavou, když mi koukal přes rameno u světa Pirátů z Karibiku.

Závěrem

Nebudu vás dále zatěžovat. Pro ty, kdo sérii znají je hra milou povinností. Pro ty, kdo hledají rytmickou zábavu na odreagování je tou nejlepší volbou.

P.S. Hledáš další důvody proč je KINGDOM HEARTS: Melody of Memory neobyčejná hra?