Vrchol vulkánu Harlana Ellisona | Recenze

Harlan Ellison je autor, který u nás není příliš známý. Znát ho především budou skalní fanoušci sci-fi a čtenáři libující si v americké literatuře. Přitom se jedná o spisovatele, jenž sbíral za své povídky a jiná díla ceny, jako Karel Gott sbíral svoje slavíky. Na svém spisovatelském kontě má přes 1700 napsaných povídek. Konečným číslem si pravděpodobně nebyl jistý ani sám Ellison. Na americké půdě ale není znám jen kvůli svému vypravěčskému stylu. V průběhu své kariéry urazil a zažaloval tolik lidí, že by to samo o sobě vydalo na knihu. Což na druhou stranu byla pro něj spíš výhoda, protože se nebál napsat cokoliv jej napadlo, nehledě na to, jak to na jeho dobu mohlo být kontroverzní.

Je proto docela s podivem, že u nás vyšly pouze dvě sbírky jeho povídek, a to teprve v minulém roce. Právě jedné z nich jsme se podívali pořádně na zoubek. Jak v naší recenzi obstál Ellisonův Vrchol vulkánu?

Sci-fi, fantasy, …science fantasy?

Vrchol vulkánu se skládá z dvaceti čtyř cenami ověnčených povídek, z čehož mezi ně patří i ty neslavnější: Nemám ústa a musím křičet, Kluk a jeho pes a “Kaj se, Harlekýne!” řekl Tiktátor. Zmíněné příběhy se řadí do Harlanova oblíbeného žánru sci-fi, ale byla by chyba očekávat to samé i u ostatních povídek. Ellison totiž velice rád žánry kombinuje. Chvíli se víc pohybuje ve sci-fi, chvíli zase ve fantasy. Co však umí naprosto brilantně je jeho schopnost obojí kombinovat tak, aby to dávalo smysl a žánry se doplňovaly. Dobrého science fantasy je jako šafránu a Ellisonovy povídky působí jako nález hluboko zahrabaného lanýže.

Celá kniha by se dala shrnout jedním slovem a tím je záhadnost. Skoro každá povídka vás nutí pokládat si otázky, kterých si je autor dobře vědom, ale neobtěžuje se na ně poskytnout odpovědi. Prostě to tak je. Podobný přístup má Ellison i ke koncům svých příběhů. Často končí rázně a bez pocitu naplnění. Někdy je takový konec zasloužený, ale někdy to vyvolávalo dojem, že autora příběh přestal bavit, a tak ho prostě nějak ukončil a pustil se do svých dalších 1500 nápadů.

Na vrcholu vulkánu…

… se nachází originální a zajímavé příběhy. Harlan Ellison je jako studnice, na svou dobu neotřelých, nápadů. Je mistrem v popisování situací, vjemů a pocitů a neuvěřitelně si libuje v přídavných jménech. Možná někdy až moc, jako kdyby měl dostat zaplaceno za počet slov. I přes hodně detailní popis, dokáže navodit a udržet správnou atmosféru, která kvůli strohým koncům někdy, bohužel, vyvrcholí na prázdno.

Jeho příběhy jsou plné melancholie, násilí, frustrace, bezmoci a boje jedince proti (společenskému, božskému, umělému) systému. Do toho si sem tam autor vyřizuje účty s bohem a prozkoumává hlubiny času. Hrdinové jsou spíš až na výjimky průměrní lidé, kterým se stane něco zvláštního, nebo jsou dokonce zásahem vyšší moci potrestáni za to, jak jsou průměrní a zbyteční. Postavy jsou tu od toho, aby sloužily příběhu, ne naopak. Jejich myšlenky, motivace, minulost, to všechno slouží jen k tomu, aby příběh dával smysl a posunul se dál. Působí dojmem pěšáků, kteří jsou využiti a pak zahozeni. Politováníhodní chudáci vyvolávající šok a lítost. Je to často opakovaná formule, jež by autorovi vycházela, pokud byste nečetli všechny povídky za sebou. Byl to zkrátka spisovatel, který se nemazlil s fiktivními ani reálnými lidmi. Autora baví hlavně šokovat a do povídek někam schovat aspoň jeden zvrat nebo dva (tři).

Za zmínku stojí i skvělý překlad, na němž se podílelo několik překladatelů. Kvalita i zachování autorova stylu zůstávají po celou knihu konzistentní a nerušivé. Především překlad hovorové mluvy, která v češtině zní z úst amerických postav přirozeně a nemá tendenci působit divně nebo škrobeně. Navíc český název Tiktátor je naprosto skvělý.

Za hranici nekonečna a ještě dál

Ellison se dnešnímu čtenáři nemusí zdát nijak výjimečný a čtenářům, kterým nesedne jeho styl vyprávění, může vzniknout dojem mnoha povyku pro nic. Každý autor má svoje mouchy a vrtochy, ale i přes ně mu nemůžeme upřít přínos, jaký měl na populární kulturu. Byl to právě Ellison, kdo pomáhal bourat mantinely přípustnosti “zkažených” témat a razil svobodu tvorby. Pokud vám nějaké jeho příběhy přijdou povědomé, tak s velkou pravděpodobností vznikly právě u něj. Vděčíme mu za herní sérii Fallout, za Terminátora, za jednu z nejlepších epizod Star Treku (Město na pokraji věčnosti) a za inspirování mnoha jiných tvůrců. Podílel se velkým dílem na utváření fantastiky, jak ji známe dnes.