Streamy ? Ne, já raději hraju sám

Twitch, YouTube a další platformy dnes již celkem tradičně zprostředkovávají lidem možnost se ukázat na internetu skrze kameru a “Live”, tedy Stream. Naše komunita, ta herní, je nejvíce obeznámena hlavně se streamováním her a obsahem celkově kolem nich. Ovšem škála je obrovská. Někde borec skládá plastové modely letadel, jinde si nějaká cácora maluje na hubu kdejakou šminku či co já vím jak se tomu všemu nadává.

V době, kdy sem začínal hrát já, tedy v době neinternetové, bylo všechno tak nějak jinak. Stroje na kterých se hrálo mívaly svoje nálady a dny, takže se někdy stalo, že jsem si prostě nezahrál. Dostupnost a cena všech možných zařízení byla, slušně řečeno, úplně na hovno. Totéž se dá říci o hrách, které bylo možné si zahrát. Nebylo toho moc, ale víte co? Ono to vlastně ani tak nevadilo. Ti co jsme hráli, jsme si to užívali na plno a objevovat nové finty a možnosti bylo tak nějak ruku v ruce se samotným gameplayem. Nepřišel jsi na to? Máš smůlu, protože žádný strejda Google nebyl k dispozici aby ti poradil.

Jak šel čas, šla s ním kupředu i výpočetní technika. Ta se stávala dostupnější, levnější, rozšířenější a tak nějak se zařadila do celosvětového trendu. A pak, dámy a pánové, pak přišel internet. Co to vlastně je ten internet? Chápu správně, že je to taková jakási síť, jakou mám vytvořenou doma pomocí kabelu mezi dvěma počítači, akorát že jsme vlastně napojení všichni na něco centrálního? Můžeme tam být úplně všichni? Jestli ne, kolik se tam tak může vejít lidí? Kde vlastně je zdroj internetu? Určitě ho mají Amíci, to je totiž pupek světa.

Internet změnil všechno. Počínaje prací s penězi a komunikací, spojováním lidí na na libovolnou vzdálenost, nebo třeba sdílení dat. Ale co fakt parádního přinesl internet nám hráčům? No přece multiplayer sakra! Vy co již najdete chlupy v nose, máte zarostenou hubu fousy a na hlavě se vám honosí nějaká ta šedina si určitě vzpomenete na povzdechy “Doooprdele, kdyby jsme něco takového mohli hrát spolu. Vidět se tam, koukat co dělá ten druhý, domlouvat se, to by bylo terno!” Pro dnešní mládež je velikost této touhy tabu, jelikož se jim tato funkce stala standardem. Dokonce takovým, že her, které v sobě dneska nechovají nějaký druh multiplayeru je méně, než těch co se na něj přímo zaměřují.

A tak jde čas a jsme v roce 2020. Tedy v dobách, ve kterých se nemálo lidí po celém světě vydělává tím, že sedí doma u počítače a hrají hry. A jak že to je spojené s vyděláváním? No, prostě streamují svou obrazovku, popřípadě i svůj obličej live. “Hele, dneska jdu zahrát todle, nebo hento, dojděte se podívat jak si to dávám”. Jako cože?

Možná je to právě generací, která mě dělí od tohoto trendu. Jsem schopen připustit, že podívat se na někoho, kdo něco zvládá lépe než já, abych načerpal trochu inspirace ke zlepšení, má něco do sebe. Ovšem čekat každý večer na to, kdy můj oblíbený streamer bude onlajn, abych se zakutal do gauče nebo křesla, dal si brambůrky a pivko někam kam dosáhnu a mnul si ruce až to zapne a něco si zahraje, to mi do palice neleze.

Dokonce si tito diváci, fans, subscribeři (tedy ti, kteří streamerům posílají stabilní finanční obnos každý měsíc) říkají komunita. Fakt? Komunita? Jako čeho přesně? Lidí, co posílají jiným lidem peníze za to, že hrají hry a vy se na ně díváte? Nebývá pojem “komunita” spojená s budováním něčeho společného? Kdy každý přiloží ruku k dílu svým způsobem, tak jak umí a jak může? Něco pro svou věc dělá? Pokud vám dotyčný streamer řekne, že jste komunita a budujete to všichni společně, tak jste naivní, když tomu věříte. To on buduje. Vy mu k tomu akorát dáváte prostředky. To je veškerý váš úděl.

Nechci hanit to co streameři dělají. Streamují se i věci, které tak nějak dávají smysl. Ale ty herní to nejsou. Kdykoliv mám šanci si sednout k PC, tak se snažím sám být kreativní. Nebo činný. Bavit se tím, co dělám já. Hrát hry, co mě baví. Hrát je s přáteli. S komunitou lidí, co mají přímý vliv na dění ve hře stejně jako já. A pak, až mě to třeba nebaví, tak to vypnu. A jdu dělat něco jiného. A rozhodně tím nemyslím to, že dohraju Warzone a pak si zapnu někoho, kdo to hraje na streamu. Jako proč? Abych se díval jak hraje on? Jaký to má důvod? Nebylo by lepší si k tomu sednout a zase raději hrát sám?

Někdo může oponovat, že se sledováním druhých zlepšují. Ano, podívat se na někoho jak si zahraje může být inspirativní. Ale ne v tom meřítku, že se díváte desítky hodin. Věřte nebo ne, ale ty hodiny strávené nad hleděním na druhé nikdy nebudou tak efektivní, jako samotný trénink. A to neplatí jen ve hrách. Podívat se na instruktážní video, kde borec staví zeď z cihel z vás určitě neudělá zedníka. Jasně, budete vědět princip, ale aby jste se stali dobrými zedníky, budete muset hodně zdí postavit. A hodně jich taky dojebat. O tom je trénink. Učit se z vlastních chyb. A snažit se je eliminovat.

Já to celé tak nějak nemyslím zle. Klidně si myslete něco o “kokotech” co o tom vlastně prdlačky ví. Není to myšleno ani tak, že by jste se na streamy třeba neměli dívat vůbec. Je to spíš takové malé zamyšlení nad tím, proč vlastně se dívat na někoho, kdo dělá něco, co bych rád dělal sám. Život je krátký lidi. Věnujte ho zlepšováním sama sebe. Zkuste i věci, o kterých si myslíte, že na ně nemáte. A zkuste se někdy zeptat streamerů, jestli by byli ochotní strávit tolik času co vy, jakožto the biggest fan, sledováním někoho jiného. Pokud k vám budou upřímní, tak vám řeknou že ne a proto nejsou v roli diváka. Protože tahle role nikoho nezajímá. Je nudná a prakticky nic vám nepřinese.

Podpořte svým drahocenným časem vlastní nápady a sny, či snahy. Jen tehdy a nikdy jindy budete o sobě samých moct říct, že nejste ovce a že umíte sami vytvořit něco, z čeho máte radost. I kdyby jste se sami měli stát streamery. A pokud mi teďka nevěříte, vzpomeňte si až přijdou první zasloužené úspěchy díky vlastní dřině a odříkání. Protože takovým patří svět.