Kingdoms of Amalur Re-Reckoning | Recenze

Jestli jste mladšího vydání tak tuto hru pravděpodobně ani neznáte. Tahle hra původně vyšla v roce 2012 jako jediná hra od 38 Studios předtím než zbankrotovali. V roce 2018 pak práva koupilo studio THQ Nordic a vydali hru o dva roky později 8. září 2020. Hra vyšla pod názvem Kingdoms of Amalur Re-Reckoning. Jde totiž o remaster původní verze. Na hru jsem se těšil už od leaku okterém jsem psal někdy před letními prázdninami. V roce 2012 mi totiž učarovala i přesto, že jsem o ní moc neslyšel.

Původně se jednalo o masivní MMORPG projekt na motivy R.A. Salvatoreho, který sepsal desetitisícovou historii království Amalur. Ano, oblíbený autor mnoha knih z prostředí Forgotten Realms. Kdo nikdy neslyšel o Drizztovi, měl by si doplnit vzdělání. I když dneska už knížky asi tolik nefrčí, takže pokud o tom nebude seroš na Netflixu, tak to asi nikdo číst nebude.

R.A. Salvatore, Todd McFarlane a Grant Kirkhope – kombo, které musíš zažít.

Nejen svět vytvořený perem známého spisovatele nebo postavy na jejichž konceptech se podílel Todd McFarlane, jsou tím co by vás mělo lákat do hry i po tolika letech. Jak bylo jednou řečeno při původním vydání hry – je to takový sňatek Oblivionu a God of War. A je to povedené manželství. Sice v ostatních médiích se dočtete, že to je hra sto let za opicema a že to bylo populární před sto lety a podobné sračky, ale na to se můžete v klidu vykašlat. Ta hra má sice něco za sebou, ale něco aj do sebe.

Choose your destiny aneb vyber si z karet osudu.

Amalur začíná celkem standartně, což už dnes asi nikoho neohromí, ale probudíte se jako mrtvola, kterou probudí k životu gnómský badatel či co. Probudíte se jako Fateless One a můžete začít novou cestu osudem. Na výběr jsou tu čtyři rasy a to Almain (civilizovaní lidé), Dokkalfar (temní elfové), Ljosalfar (světlí elfové) a Varani (nomádi, lidé). Nejde tu vybrat povolání, protože hra stojí na nákupu skill pointů do jedné ze tří kategorií. A to Might (Válečník), Finesse (Rogue) a Sorcery (Wizard). Výhoda je, že tyhle skill stromy se mezi sebou dají volně kombinovat. Takže pokud nasypete bodíky do mightu a pak do finesse, odemkne se vám karta osudu (destiny), která vám dává buffy. Karet osudu je fakt hodně a můžu říct, že se vyplatí experimentovat. Takovej mág se stopadesáti kilovým kladivem není k zahození.

Skilly nejsou v zásadě ničím překvapivým. Odemykání zámku, charged útoky, střely, hody a skoky. To všechno zabalené do ovládání, které chytnete do ruky a budete řezat nepřátele hlava nehlava. To, že nejsou ničím překvapivé, ale vůbec nevadí. Protože při záplavě nepřátel která se na vás vrhá je to naprosto nepodstatné. Je ale klíčové zvolit vhodnou taktiku na některé nepřátele. Tím, že je hra single a companionů tu není mnoho a jsou jen v určitých misích, tak se hodí mít v záloze různé taktiky. Zvlášť pokud to hrajete na obtížnost pro hráče (Hard a výše).

Monstra a nepřátelé se různí – od obřích krys až po obrovské Trolly a Jottuny nebo Niskaru Tyranty. Všechna jsou designovaná pěkně a nápaditě. Ale nutno uznat, že revoluce se nekoná.

Mimochodem nelze si povšimnout jistých podobností mezi League of Legends a Amalurem. Jako by jedna kopírovala od druhé, například Mountain Troll jako by z oka vypadl Trundlovi 😉 Ale možná to v tom vidím jenom já.

Příběh bych nerad vypovídal, protože je dlouhý a zajímavý. Pojďme se podívat, jak si hra poradila s questy. I v době prvního vydání to bylo dost základní. Fetch questy kam se podíváš a málokdy zajímavý příběh kolem nic. Nicméně strašně záleží pro koho daný quest je. Asi nejlepší je hlavní linka společně s questy pro frakce. Side questy a tasky jdou kvalitativně dolů, byť i mezi nimi najdete zábavné mise, které vás nenudí. S questy se pojí i cestování, které je na první pokus zdlouhavé, ale jakmile lokaci objevíte, tak není problém využít fast travelu a dostat se tam v rámci pár sekund loadingu. Ten mimochodem zůstal stejný a každý přechod do interiéru je přes obrazovku nahrávání. Což je občas pruda, pokud plníte quest, kde je potřeba oběhat pár lidí, kteří jak na sviňu jsou v barácích.

Loot me baby one more time.

Takže – inventář je omezený a ne jako že by byl špatný, ale vleze se tam tak málo věcí, že brzo budete buď pořád pobíhat mezi obchody a hraním a nebo prostě budete dobře vybírat co si vezmete. Do hry se to moc nehodí, ale předpokládám, že to bylo rozhodnutí typu, no co máme to tak hotový, tak už to nechme. Hru to nijak nekazí, jen je to škoda, protože člověk by si rád nabral i ty nepodstatné cetky jen proto aby je mohl rozložit na dílky a poskládat si nějakou vlastní ultimate weapon.

Zbraně si můžete i pojmenovávat, což byla asi funkce pro mmorpg aby se cirkulací v ekonomice hry mohli tvůrci kochat, kam až se jejich zbraň dostala. Což by mě mimochodem fakt potěšilo, kdyby to mělo aspoň nějaký coop. Mohla to být čupr fíčurka do nového vydání. Nevadí. THQ Nordic mají i práva na původní projekt MMORPG, takže třeba se zadaří a budeme moct prozkoumat amalur i ve více lidech.

Graficky je hra v podstatě totožná s předchozím vydáním, jenom se upravily modely na víc highpoly, vylepšily textury a zhoršilo nasvětlení. Což je můj největší problém. Na screenech z PS4 to kupodivu vidět nejde, ale ve hře je všechno mega tmavé. Jako, hodně tmavé. A bez HDR – wtf. To je fakticky moje největší výtka. Ani inventář, ani questy nejsou tak hrozné jak světlo ve hře.

Mimochodem byl jsem zvědavý jestli hru nějak neupravili, což u remasterů nebývá zvykem, ale bál jsem se. Naštěstí se nic nezměnilo. Je to prakticky totožná hra.

Musím se zmínit o hudbě. Nejenže je to epická i melancholická monstr paráda, ale původně ji nahrál Pražský Symfonický Orchestr a já se díky tomu dmu pýchou, že zrovna u nás nahráli takovou parádu. Soundtrack je k mání i na Spotify a já ho vřele doporučuji, je to kvalita filmové hudby nejlepších holywoodských trháků. Bez prdele.

Mapa Amaluru má 5 odlišných regionů.

Mapa je gigantická, jen přejít ji trvá hodnou dávku času. A to nemluvím o tom, že pokud máte v popisu práce plnit všechny questy, protože bez toho to přece není ono, tak vám to zabere dobře přes sto hodin. V rámci hry vyšla i dvě rozšíření. Teeth of Naros, které se zabývá hlavně novou rasou Kollosae se svým létajícím městem Idylla. Tohle rozšíření vám zároveň představí nový druh magie a to Primal. A Legend of Dead Kel – pirátský ostrov, který mě poprvé moc nebavil, ale tentokrát mi sednul.

Nakonec řeknu jen jedno. Serte na to co o tom napsali ostatní a zahrejte si to. Je fakt o co stát.

Díky našim partnerům v Comgadu za poskytnutí kopie k recenzi.