KnihyNovinkyRecenze knih

Patří úspěch Hvězdné pěchoty minulosti?

Na pultech knihkupectví se objevil nový překlad Hvězdné pěchoty, kterou napsal jeden z velikánů sci-fi Robert A. Heinlein. Slavnému titulu, na jehož motivy vzniklo několik filmů a videoher, je už bezmála 62 let. Ve své době se jednalo o vizionářské dílo, v němž autor představil podobu futuristické armády. Jak ale Hvězdná pěchota obstojí v současnosti?

Kontroverzní autor, kontroverzní názory

Autor Hvězdné pěchoty Robert A. Heinlein byl vskutku zajímavý chlapík. Ve svých dílech se snažil čtenářům předkládat různé názory a nutit je k zamyšlení nekompromisním způsobem. Provokoval např. posouváním hranic sexuality v rámci pedofilie, incestu a žárlivosti. Konkrétně v Hvězdné pěchotě zaujímá extrémní postoj ohledně výchovy, dětských psychologů, tělesných trestů a i trestu nejvyššího, popravy. Za tyto názory a i za idealizování vojenského života byl Heinlein dokonce považován za fašistu. Nemyslím si ale, že by bylo moudré spojovat si hned postoje postav se smýšlením autora. Koneckonců literatura je od toho, aby nám ukázala nový pohled na věci, které třeba považujeme za samozřejmé.

Mojí jedinou výtkou je, že pokud v knize postava popisuje své názory a přesvědčení, tak jí vždy ostatní postavy přitakají téměř bez výhrad. Extrémní myšlenky jsou navíc představeny pouze v kladném světle. Proti argumenty přitom nedostávají prostor.

Životopis jednoho obyčejného maníka

Před čtením knížky jsem viděla stejnojmenný film, ve kterém existenci lidstva ohrožuje invaze mimozemských obřích brouků. Jak to už tak u filmových adaptací knižních příběhů někdy bývá, film má kromě názvu a původní myšlenky pramálo společného s originálem.

Ve Hvězdné pěchotě sice dojde k válečnému střetu s expandující rasou brouků, ale vůbec se nejedná o ústřední motiv. Příběh vypráví o tom, jak se ze zbohatlického prosťáčka stal příslušník elitní bojové jednotky pěšáků. Na začátku se setkáváme se středoškolským studentem Juanem “Johnny” Ricem, který ukončuje studium a neví, co dál se životem. Jeho otec chce, aby pokračoval v jeho obchodnických šlépějích, což demotivovaného mladíka moc neláká.

Jeho kamarád má však zajímavější nápad narukovat do armády. Rico nejdřív váhá, protože ví, že by se otec s jeho volbou nesmířil. Služba v armádě má ale své výhody. Po dvou letech služby se z branců stanou plnohodnotní občané s právem volit. Jiným způsobem toto právo získat nejde. A když se do armády přihlásí i Ricova atraktivní spolužačka, tak je hned rozhodnuto. Jelikož je ale Rico úplně nepoužitelný, tak vojenským pohlavárům nezbyde nic jiného než ho poslat k Mobilní pěchotě, kde vydrží jen ti nejurputnější zelenáči.

Hvězdná pěchota jako mokrý sen vojáků

Autor provádí čtenáře celou Ricovou kariérou, přičemž místo ozbrojených střetů s mimozemšťany věnuje největší pozornost jeho výcviku a popisu vojenské hierarchie. Život v armádě Heinlein popisuje jako těžkou dřinu, kde největší výzvou není válka, ale příprava na ni. Čímž se dostávám k jednomu z hlavních problémů celé knihy. Ta totiž působí jako jedná velká vojenská propaganda. Sloužit v armádě sice není sranda, ale za to v ní slouží jen rovní, odvážní a správní chlapi a všechna pravidla i postupy jsou vymakané do puntíku. Žádná šikana ani arogantní blbci asi zřejmě v budoucnosti neexistují.

Hvězdná pěchota popisuje Ricovy vnitřní pochody a především jeho pochybnosti nad sebou samým. Největší pozitivum v celém příběhu je jeho nekonečná vytrvalost. Rico postupně musí překonat své fyzické i psychické limity a dokonce i ty intelektuální při skládání důstojnických zkoušek. Při zdolávání překážek a zahánění nejistot mu vždy dodá sílu nějaká autoritativní figura a náš hrdina je rázem zase připraven čelit čemukoliv.

Na svou dobu originální, dnes už nudné?

Robert Heinlein kromě ideální armády budoucnosti vytvořil zajímavé představy futuristické zbroje, která je dodnes svým vzhledem jedinečná. Nejvíce se k jeho nápadu se zbrojí a arzenálem blíží herní série Warhammer 40K a Fallout. I zmíněné mimozemské rasy, zejména brouci, jsou zajímavě popsány a je škoda, že filmové zpracování z nich udělalo primitivní zvířata. Jinak mě kniha místy nudila a kdyby se nezmiňovalo, že se příběh odehrává v budoucnosti a autor občas nepopsal nějakou zvláštní výbavu, tak by se jednalo o normální příběh z prostředí armády. I přes dlouhé popisy a jednostranné filozofování se kniha četla dobře a ničím jsem se nemusela složitě prokousávat.

Verdikt

Příběh - 70%
Postavy - 70%
Styl psaní - 85%

75%

Naše skóre

Hvězdná pěchota na první pohled „klame tělem“, k čemuž přispívá i její filmové zpracování. Pokud čtenář očekává akční válku s brouky, tak se skoro nedočká. Spíše se jedná o vyprávění o kariéře obyčejného pěšáka v ideálním modelu futuristické armády. Kniha si pozornost díky originálním nápadům a zajímavém pohledu na budoucnost stále zaslouží. Doporučovala bych ji spíš jako četbu pro velké nadšence do sci-fi jinak může příběh místy nudit. Ti se můžou podívat, kde se objevila inspirace pro motivy, jež dnes považujeme za samozřejmost.

User Rating: 0.05 ( 1 votes)

Lucie "Mystica" Laštovková

Hráčka všemožných her a čtenářka všemožných knih. Závislačka na dobrém jídle. Začínající game designérka a nenapravitelný snílek.

Podobné články

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Back to top button