NovinkyPCPS4PS5RecenzeXbox OneXbox Series X

Dying Light 2 Stay Human nabízí i kvalitu

Po dlouhých sedmi letech od vydání prvního dílu jsme se konečně dočkali pokračování. Dying Light 2 Stay Human od vývojářské společnosti Techland si prošel mnoha problémy a byl několikrát odložen. Naštěstí to ale hře určitě prospělo, protože se nám dostalo kvalitního zpracování. Dying Light 2 Stay Human je na trhu od 4. února a my jsme si ho konečně mohli vyzkoušet.

Virus – nástroj ke zničení lidstva

Město Harran, kde vypukla pandemie mutovacího viru, bylo kompletně vyhlazeno díky chybě společnosti GRE. Společnost slíbila, že ukončí všechny pokusy a výzkum se smrtícím virem, ale nestalo se tak. Virus se dostal ven z laboratoře a začal pustošit planetu neuvěřitelnou rychlostí. Zmutovaný virus se stal imunní proti všem vakcínám a vyhladil více než 90 % lidské populace.

Po patnácti letech od katastrofy se ocitáme před evropským městem obehnaným hradbami nesoucí název Villedor. Protagonista hry Aiden se do města musí dostat, aby našel svoji sestru Miu. Hledání ale není jednoduché, protože ve městě se to hemží hladovými zombíky, zdravější populace města je rozdělena na několik frakcí a ty mezi s sebou vedou občanskou válku. Na cestě se potká s několika postavami, které mu v jeho cestě možná pomáhají, ale také dost možná sledují pouze vlastní cíle a Aidena pouze využívají. Aiden se tak ocitá uprostřed sporu vůdců města a musí se rozhodnout komu věřit. Čas se ale rychle krátí, protože městu hrozí totální zničení a v jeho krvi se vyskytuje něco, co by tam být nemělo a snaží se to převzít kontrolu nad jeho tělem.

Dokáže Dying Light 2 Stay Human předčit první díl?

Na vydání Dying Light 2 Stay Human jsem se těšil. Mohu říct, že asi není hra, kterou jsem vyhlížel víc. První díl měl neskutečný potenciál a já v něm strávil až nechutné množství času. Ve druhém díle máme možností jak se zabavit ještě o něco víc. Vývojáři uvedli, že ke kompletnímu dohrání je zapotřeba minimálně 500 hodin. To je hodně vysoké číslo, ale já byl z něho nadšený. Prostor pro průzkum herního světa nám zaručuje, že bude stále co podnikat a plnit různé výzvy, kromě obyčejného běhání křížem krážem. Prvotní nadšení ale opadlo po několika hodinách hry. Děj se prakticky opakoval jako v prvním díle a celá hra se nese ve stejném duchu.

Originalita ustupuje před kvalitou

Příběh nám nepřináší prakticky nic nového a převratného. Když se ale vyhneme srovnávání a podobnosti s tím co známe, tak se dostáváme na úplně jiný level. Akční nářez z pohledu první osoby je čistou brutální jízdou, která dokáže hráčům pěkně pocuchat nervy a zároveň je dostat do extáze. Město Villedor v sobě skrývá spoustu možnosti jak vyzkoušet, co vlastně protagonista dokáže za kousky. Ať už mluvím o parkouru nebo boji. Chcete vylézt na mrakodrap? Máte jich tu několik. Rádi se rvete se zombíky? Vlezte si do temné zóny během dne a hodně rychle vás to přejde. U hry je důležitá i taktika a vědět, kdy a kam se můžete zrovna vydat. I tak všude narazíte na monstra, která vám jdou po krku. Prostě si nemůžete být nikdy jistí, co kde objevíte.

Oproti prvnímu dílu se příběh hry rozhodně rozvíjí mnohem rychleji a také jsem uvítal absenci střelných zbraní. Jediné z čeho můžete střílet je starý dobrý luk. Takže zapomeňte na brokovnice, samopaly a podobné hračky. Konflikty se řeší ručně a stručně. Ale co mi naopak chybělo, je větší interakce s prostředím. V prvním díle bylo spoustu pastí, kam zombíky nalákat a dostat je hromadně. Elektrické pasti, odlákání alarmem auta a další. Zde to je k dispozici také, ale musíte si to postupně odemykat podle volby frakcí. Navíc nemáte možnost odemknout vše, aniž by bylo třeba hraním strávit doslova stovky hodin.

Rozhodnout se správně? Ve Villedoru se vám to jen tak nepovede

Velkým plusem je i možnost voleb, které ovlivňují vývoj hry a vztahy mezi protagonistou a ostatními postavami. Některá rozhodnutí jsou opravdu složitá a hráč může mít i morální dilema, protože jedna špatná volba pošle na smrt třeba i nevinnou postavu. To se ovšem dozvíte až později a pak máte hlavu v dlaních. Ale třeba si to jenom moc beru. V tomto směru musím vývojářům vyseknout poklonu. Muselo to dát spoustu práce a zároveň vás to nutí si příběh zopakovat a podívat jak by to dopadlo při jiném rozhodnutí.

V noci nevylejzej

Na kvalitu zpracování díla vrhá stín hraní v noci. Na nějaké plížení nebo tak můžete rovnou zapomenout. Zombíci, kteří začnou řvát když vás uvidí jsou prakticky všude. Jejich eliminace vám v ničem nepomůže, protože dostanete jednoho a už na vás zírá druhý, který přivolá další kámoše. Když začne honička, tak máte jedinou možnost. Zdrhat. Problém je, že zombíci jsou rychlejší než vy a tak vás snadno doženou a degradují vás na dno potravního řetězce. Do nočního hraní se raději pusťte až později, když už máte vylepšenou výdrž a máte větší skill ve šplhu. Na začátku je to doslova nehratelné.

Hratelnost, equip a možnosti pohybu

Parkour a boj

Dvě nejdůležitější věci. Bez nich si ani neškrtnete. Vývojáři k tomu ale dávají spoustu příležitostí, jak si skill vylepšit. Překvapilo mě až kolik různých možností pohybu se mi nabízelo. Všude samý vrak, žebřík, okap nebo lampy na které je možnost vylézt a promyslet si další tah. V první části města je to super na vyzkoušení parkouru po střechách a využití závěsných lan a odrazových můstků. V tom druhém už čeká i kluzák a hákovací lano. Doslova jsem se vžil i do role a houpal se po městě jako Spider-Man. Jen škoda té omezené výdrže.

A co se týká boje? Sekání kolem sebe hlava nehlava mi po chvílí přišlo už jednotvárné. Tím nechci říct, že by bylo nudné, ale hledal jsem způsob jak to nějak zefektivnit. A možnosti se samozřejmě nabízejí. Sudy s ostny, na které odkopnete nepřátele, tlakové bomby a také bylo skvělé využívat i jednorázové vrhací předměty jako oštěp, cihlu nebo láhev od piva. Útočníka to rozhodí a už vám nic nebrání se rozběhnout a sundat ho kopem ze střechy.

Equip

Výbava je důležitou součástí ve hře. Řekl bych doslova klíčovou, ale tady jsem si pěkně zanadával. Editace inventáře je přímo otravná. Inventář je rozdělený do třech různých sekcí. Zbraně, spotřební předměty a nástroje. Ale vždy u sebe můžete mít pouze čtyři předměty od každého. Co je ale otravné, tak editace spotřebních předmětů. Když spotřebujete jednu věc, musíte znova do menu a přiřadit volné pole něčemu jinému. A věřte mi, že se to děje často. Z mého pohledu bych tedy rozšířil počet předmětů v rychlé nabídce. Čtyři jsou skutečně málo. Obzvlášť, když můžeme mít u sebe několik různých vrhacích předmětů a lékárniček. A to nemluvím o tom, že každý předmět má i svá vylepšení. Takže se může i stát, že od obyčejné lékárničky máte u sebe i šest druhů.

Pohyb po městě

Pohyb po městě je naopak velkým plusem ve hře. Někoho to možná může odradit, ale byl jsem i mile překvapený malým výskytem míst k rychlému přesunu. Město se rozděluje do mnoha částí a v každé najdeme pouze jedno místo k rychlému přesunu. To se ale musí nejdříve odemknout a to taky není hned. Vyžaduje to čas a to si piště, že při tom můžete i natáhnout brka. Kluzák a hák si do inventáře přidáte až později v průběhu hraní, ale rozhodně to není na škodu. Hráče to zkrátka donutí vžít se do role naplno a osvojit si systém šplhu a pohybu.

Horší to je, když se potřebujete dostat na nějaké místo a zjistíte, že jste zrovna na druhém konci města a nemáte poblíž otevřené místo pro rychlý přesun. To jsem kolikrát strávil i patnáct minut jenom běháním a šplháním k cíli. Ale dá se toho využít. Cestou jsem si vylepšit skill jak v boji, tak i v běhu a hned se zase hrálo o něco lépe. Takže za mě rozhodně výhoda.

Grafika, zvuk a atmosféra v Dying Light 2

Grafika

Očekával jsme velké množství bugů a propady textur. Světě div se, ale nic takového se mi nestalo. Grafické zpracování je naprosto skvělé a zapnutý Ray Tracing povznáší hraní do jiného světa. Na grafice se Techland vyřádil a za to si zaslouží velký potlesk. Město je i krásně zpracované do detailů a animace při amputování končetin nepřátel provází vyladěný slowmotion. Nenapadá mě nic, co bych zde mohl hanit. Po grafické stránce hry jsem naprosto spokojený. Cákance krve působí hodně realisticky. Já se právě zaměřoval pouze na sečné zbraně, protože jsem se nemohl nabažit slow motionu odlétavající hlavy.

Zvuk

Zvukové efekty a soundtrack je oproti grafice naprosto nevýrazný. Kromě sekání mačetou, řevu zombíků a vybuchování granátů, neslyšíte prakticky nic. V tomto DL2 zklamal. Zvukový podcast tu nehraje druhé a dokonce ani třetí housle. Chybí mi nějaký hudební podtext, který by ještě víc podtrhoval vážnost situace. Třeba když se chystáte na velkou misi, tak by neškodilo nějaké drama nebo v boji naopak něco co vás nabudí. Jako příklad uvedu soundtrack ze hry Red Dead Redemption 2. Tam to skvělou muzikou přímo překypovalo a rád se vracím i k němu samotnému.

Atmosféra

Do hry se určitě ponoříte a skončí to dvěma způsoby. Buď vás pohltí nebo upadnete do rutiny. Jsou místa, kdy se hra táhne jako týden před výplatou a máte pocit, že je nekonečná. Mise se opakují a nebo připomínají pohádku o kohoutkovi a slepičce: Ano pomůžu ti, ale zajdi za tímhle týpkem. Ten vás zase pošle pro něco jiného. Tam narazíte na další NPC, které po vás chce něco na oplátku. A takto se to táhne dál a dál. Jednu misi jsem plnil i několik hodin, než jsem se konečně dostal k tomu, co opravdu potřebuji. To mě opravdu štvalo, protože se zdálo, jako kdybych se točil v kruhu. Běhal jsem od ničeho k ničemu a přestalo mě to brzy bavit. Největší úleva přišla, když jsme si přečetl větu: UV lampy máme zajištěné. Vrať se na základnu.

Ale když spadnete do sklepa přímo mezi tlupu oživlých mrtvol a teď nevíte kudy kam, tak se vám adrenalin vleje do žil a pak je to vzrůžo. Buď se dostanete se štěstím ven nebo to skončí přímo takhle:

Má to tedy cenu vůbec hrát?

Jestli se stále rozhodujete, zda si DL2 pořídit nebo ne, tak to řeknu jednoduše. Rozhodně do toho jděte. Užijete si zábavu, adrenalin a třeba si i obnovíte respekt ze tmy.

Za přístup do hry chci poděkovat společnosti Playman a tímto jím také přeju hodně úspěchů do budoucna. Velké poděkování posílám také vývojářům ze studia Techland, protože odvedli dobrou práci a těším se na další projekty.

Hodnocení

Příběh a postavy - 70%
Hratelnost - 80%
Zvuk - 35%
Grafika - 95%

70%

Naše skóre

Dying Light 2 Stay Human je vším jen ne ztrátou času. Myslím, že spousta hráčů si k němu najde cestu a ponoří se do příběhu stejně jako já. Ale jako u většiny pokračování se hra nevyhla srovnání s prvním dílem. V tomto ohledu se jedná o mírné zklamání. Pokud se vezme v potaz jako samostatný titul, jedná se o vysoce kvalitní zpracování.

User Rating: 1.57 ( 3 votes)
Zdroj
Foto: Steam

Tomáš "Zitik" Zita

Vášnivej čtenář fantasy , hráč Dračího doupětě a nenapravitelnej gamer. ,,Kolik charakterů žiješ, tolikrát jsi elfem, trpaslíkem, člověkem atd :-D ´´

Podobné články

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Back to top button