Světová válka Z, deset let od vítězství nad zombie apokalypsou | Recenze

Když se řekne Světová válka Z, většinu z vás určitě napadne jako první film s Bradem Pittem z roku 2013. A vůbec se vám nedivím, ten byl peckovní. Já se s vámi ale chci podělit o stejnojmennou knihu, která filmu posloužila jako námět a kterou napsal v roce 2006 Max Brooks. To jméno vám je možná povědomé. Jedná se totiž o syna režiséra Mela Brookse.

Jak by to vypadalo, kdyby…

Kniha s celým názvem Světová válka Z: Historie světové války se zombie se zaměřuje na následky epidemie, která zachvátila celý svět. Celkem v ní najdeme pět kapitol: Varování, Obviňování, Velká panika, Příliv a Good-Byes. Každá z těchto kapitol se zaměřuje na určité období katastrofy.

Kniha není psaná jako příběh s ústředním hrdinou nebo skupinou hlavních postav, ale jde o soubor rozhovorů s lidmi, kteří byli nějakým způsobem přítomní během jednotlivých událostí. Sám Max Brooks v knize vystupuje jako novinář, který se snaží rozlousknout, jak k této tragédii vlastně došlo. Rozhovory se svědky nám ukazují nejen následky, ale i samotný počátek války se zombie a jak se k ní ku příklady stavěly jednotlivé vlády. Jak tomu již bývá zvykem, když nějaký vědátor varuje, že se blíží katastrofa, nikdo ho neposlouchá a pak se každý snaží hodit vinu na toho druhého. A potom už vyvstává jediná otázka: co s tím teď uděláme?

Jak se taková infekce (a válka) rozšiřuje

Původ nemoci není znám, ale ohniskem nákazy se ukazuje být odlehlá oblast v Číně, kde se v místní vesničce pár lidí nakazí při geologických vykopávkách. Na místo je přivolán doktor, který infikované prohlédne a zjistí, že se jedná o něco zcela nového, na co lidstvo není připraveno. Ale bohužel se i přes všechnu snahu šíření infekce nedaří zastavit a virus se dostane sousedních států, například pomocí nelegálních hraničních převodů lidí, kteří zatají, že jsou infikovaní. Chtějí jen uchránit své rodiny a průběh viru je u nich velmi pomalý a tak si často ani neuvědomují, jak moc jsou svému okolí nebezpeční.

Dokud se o nebezpečí infekce neví, šíří se lehce po zemi, po moři nebo i letecky. Ze zemí třetího světa navíc není nijak neobvyklý vývoz orgánů na černý trh. Nějaký zbohatlík má problém s játry a přijde mu jako dobrý nápad si objednat orgány na černém trhu. Ale když se vyřízne orgán infikovaného člověka, tak se pak dějí zajímavé věci.

Světová válka se zombie uděří jako kladivo

Největším ohniskem nákazy, které vstoupí už do povědomí veřejnosti, je Kapské město, proto se viru začne říkat Africká vzteklina. Stále ho ale nikdo nebere vážně a jsou tací, kteří tvrdí, že na virus už mají očkování. Jenže očkování s názvem Phalanx je pouze placebo, opět jde pouze o peníze. Jediný, kdo hrozbu už začíná brát vážně, je Izrael. Ten tvrdí, že každá hrozba se musí brát svědomitě, i ty, které vypadají směšně. A proto tedy začíná budovat obrovskou zeď podél celé své hranice. Virus se ale nekontrolovatelně šíří a pro ostatní státy je už pozdě. Vše dokonce vyústí v atomový konflikt na blízkém východě a devastaci Ruska, jelikož každý stát se snaží bránit po svém. Od nasazení armády s plnou výzbrojí až po chemické zbraně. Státy se postupně stahují do zemí, kde vir není natolik rozšířen, ale ani to jim nepomůže, za chvíli je stejně všude. A tak nezbývá než improvizovat.

Myšlenky autora

Kniha na mě působí dojmem, že chtěl autor hlavně poukázat na neschopnost vlád jednotlivých zemí při řešení krizí. Žádná vláda si totiž nechce připustit, že nezvládá problém a volí strategii: ono se to nějak vyřeší samo. Dost často se v knize objevují i politická prohlášení, že zprávy o šířící se nákaze jsou pouze propagandou jiných států, jen aby mohly snáze zabrat sousední území. Lidstvo je zkrátka slepé k varování a poté na to doplatí. V některých konkrétních případech lze zahlédnout paralely s jednáním vlád v současném světě. Dokud to není u nás, tak se tím nebudeme obtěžovat.

Autor se snaží ukázat co nejhorší scénář toho, jak by to mohlo dopadnout, když se vlády na své lidi vykašlou. Najde se pár výjimek, ale to jsou ojedinělé případy. Samotného by mě zajímalo, jak by vypadalo řešení krize různých národů. A teď nemyslím zombíky, samozřejmě, ale krizi jako takovou. Velké sucho, nedostatek potravin… Jsou země, které se tomu dokázaly přizpůsobit, ale jak by se s tím vyrovnala země, která tyto problémy nezná? Dokázala by vláda pro svoje lidi udělat maximum? Nebo by to nechala být, aby se to nějak vyřešilo? Těmhle myšlenkám se člověk při čtení nemůže vyhnout.

Kniha Světová válka Z působí všelijak

Přiznám, se že když se mi do ruky dostala tato kniha, tak jsem měl i přes její kladné hodnocení velké obavy. Film byl famózní, ale měl jsem strach, že si ho buď knihou znechutím, nebo mě kniha naopak nebude bavit. A musím říct, že menší zklamání jsem si našel. I když kniha popisuje do detailu šíření viru a jeho následky, tak některé kapitoly byly celkem vyčerpávající a já se už těšil, aby jim byl konec. Na druhou stranu vás líčení pohrom nutí číst dál, protože prostě musíte vědět, která vláda situaci zvládla nejhůř.

Pro a proti

Velké plus musím dát za to, že kniha je napsaná přehledně a styl psaní čtenáře zaujme. Sem tam nějaký drama, vtípek se taky občas najde, v rozhovorech najdeme hovorovou mluvu a sem tam nějakou sprosťárnu. Takové to koření, na které obyčejný čtenář čeká. I když se jedná o smyšlené rozhovory, napsané jsou vskutku bravurně a uvěřitelné.

Ale za mě je ohromné mínus v tom, že kapitoly ve formě rozhovorů s lidmi jsou neskutečně krátké. Než si vlastně dokážete vytvořit nějakou představu o dané postavě se kterou autor-novinář provádí rozhovor, tak je konec kapitoly a začne nová s novou postavou a novou událostí. Takže nemáte šanci se s žádnou postavou sžít. Je to jiný styl psaní, než na který je většina lidí zvyklá, alespoň já určitě. V rozhovorech, které mají průměrně kolem dvou stránek, oblétneme snad celý svět. Téměř každý stát tam má svoji kapitolku, některé i vícero. Za sebe bych volil raději kvalitu, než kvantitu a přečetl si méně příběhů a popisů událostí jak to probíhalo, ale delší a podrobnější.

Knihu ale i tak hodnotím kladně – opravdu zaujme a donutí vás se zamyslet a uvažovat.

Moc bych chtěl poděkovat vydavateli Zoner Press za poskytnutí knihy k recenzi a také Maxi Brooksovi za scénář světové pandemie a také za jeho radu, která po přečtení knihy získala úplně nový význam.

„Pokud chcete zabít zombíka, střelte ho do hlavy.“