MGGS #1 – My Time at Portia

Když mi kamarád, který hraje jen a pouze hardcore survival hry, doporučil My Time at Portia, nevěděl jsem, co si o tom myslet. Soudě dle obrázků a základních informací na webech jsem opravdu předpokládal, že dotyčný dostal horečku, slevil ze svých nároků na herní výzvy a rozvinuté mechaniky a začal hrát hry, které jsou věkově určené pro mnohem mladší generace. Po sáhodlouhé debatě jsem plný pochybností hru pořídil a spustil. Řeknu vám jedno… Času, který strávíte ve městečku Portia a jeho okolí, je opravdu hodně a dlouho nepustíte nic jiného!

Co to je MGGS?

MGGS bude trochu rozdílná série recenzí her, které nejsou tolik úplně v podvědomí a zaslouží si větší pozornost. MGGS (MikeGuitarize Gaming Scale) je absolutně subjektivní pohled na hry, na které jsem narazil náhodou, ale nikde jinde se o nich moc nedočteme. První na paškál jsem si vzal hru My Time at Portia, z které jsem byl hodně paf… Součástí této série článků bude i zvláštní hodnocení nesoucí název MAGGOTS, které popíšu a vysvětlím níže. Co dalšího dodat? Vzhůru do čtení a třeba vám přinesu nové hry k vyzkoušení, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli.

Čas jsou prachy

Pokud jste alespoň částečně alergičtí na klišé jako já, tak budete první hodinku jen protáčet oči a přemýšlet, zda to nevypnout, neodinstalovat a naříct si: již nikdy více! Ovšem celý tenhle postup je vývojáři dokonale vymyšlen. Pomalu vám dávkují aktivity, úkoly, drama a minihry. Chvíli nic a najednou je hra napnutá jak podprsenka Haliny Pawlovské. Ačkoliv vás nikdo nenutí něco stíhat a na spoustu aktivit máte opravdu strašně času, stejně vás hra tak nějak nutí makat. A věřte mi, že dny jsou opravdu krátké a věcí co dělat a stihnout je strašná hromada a hra časem začne spíše zrychlovat, než naopak.

Pravda, dostáváte se k lepšímu vybavení, vylepšujete svoji dílnu a nakonec máte i svojí malou továrnu. Postupně už ani nemusíte celé dny kácet stromy a chodit do dolů pro rudy. Stačí to, že máte na pozemku malou farmičku a kurník pro slepice/kačeny. Než pohnojíte pole, nakrmíte a pohladíte zvířata, bijí z města zvony značící, že je poledne a opět začíná závod s časem a boj o suroviny a materiály na splnění zakázek, nebo úkolů. A to ani nezmiňuji, že 2× do měsíce je ve městečku nějaká slavnost a pokud se chcete účastnit a soutěžit o hodnotné ceny a respekt, tak neuděláte už lautr nic. To, že čas jsou peníze, tady platí snad víc, než ve skutečném světě.

Idylický výsledek tragédie

My Time at Portia se odehrává v postapokalyptickém světě, kde došlo k nějaké hrozné tragédii a svět plný technologií, jak ho známe, nějak skončil. Většina lidí vymřela a my se potkáváme pouze s ruinami ohromných staveb z dob dávno minulých a zárodkem civilizace, který se velmi opatrně snaží na těchto ruinách začít znovu civilizovaný svět. Vesničce Portia se to vskutku povedlo. Nádherná, klidná, idylická vesnička obklopená ruinami má svoje kouzlo. Příběh začíná vaším příjezdem do přístavu a otevřením dopisu od otce. Ten odcestoval a dal vám na starost svojí starou dílnu. Váš otec byl velmi oblíbený a úspěšný stavitel a všichni očekávají, že půjdete v jeho šlépějích. Krásný uklidňující soundtrack a grafika jako u nových Nintendo Pokémonů opravdu navnazuje na téměř utopický, dokonalý, klidný svět v rovnováze. To se však po chvíli změní.

Práce nad hlavu

Co se aktivit týče, zde si musím dát pozor, abych v tom neudělal velký zmatek. Ve hře mám okolo 250 hodin a nejsem zdaleka na konci. Jmenovitě a poté formou seznamu vše zkusím trochu přiblížit. Nejdůležitější jsou hlavní úkoly, vedlejší hlavní úkoly, poté jedeme přes běžné zakázky, minihry, dungeony, tzv. relation questy až po plnění tajných přání ostatním obyvatelů, městské akce a sbírání artefaktů.

• Hlavní questy
  Zde se jedná o přímé ovlivňování městečka Portia, jeho okolí a obyvatel. Většina úkolů je přímo pro pana starostu, který má se vším velmi Babišovské plány a postupem hry mění vaše okolí opravdu razantně. *spoiler// Počínaje nedaleké krysáky zamořené jeskyně, z které udělá strašidelný dům, přes taxi zastávky, až po větrnou elektrárnu v poušti za městem pro napájení odloučené obchodní stanice. //end Tyto úkoly jsou většinou delší, komplikovanější, ale přinesou vám nové blueprinty, recepty a příležitosti, jak se zabavit.
• Hlavní vedlejší questy
  Toto jsem fakt nevěděl, jak nazvat. Vedlejší hlavní úkoly jsou sice povinné, ale většinou nijak časově omezené. Zde přicházíme k nejlepším usnadněním jako je např. Stromová farma, která nám každý den dodává dřevo dle potřeby a my díky ní nemusíme celé dny běhat po pobřežích a kácet stromy.
• Běžné zakázky
  Komerční zakázky jsou podobné jako hlavní úkoly. Obyvatelé města vám na nástěnku nosí své požadavky, které vy musíte vyrobit, nasbírat, odevzdat a za to dostanete odměnu v podobě peněz, bodů prestiže, bodů oblíbenosti a občas i nějakého bonusu. Velký pozor si dejte na hamižnost. Občas se tam totiž objeví požadavek na věci, které neumíte vyrobit a není možnost je nijak sehnat. Když se toto stane a vy to potom vzdáte, tak se body prestiže a oblíbenosti naopak odečítají. A to dost rapidně.
• Minihry
  Minihry jsou sranda, ale je jich strašně moc. Patří mezi ně rybaření, chytání zvířat lasem, šipky, střelba na terč v hospodě a spousta dalších. Většinou s sebou nesou nějaké zajímavé a drahé collectibles, běžné suroviny… Asi všichni víme, o co jde 😉
• Dungeony
  Po nějaké odehrané době ve hře se dostaneme i do běžných dungeonů, kde opravdu skvěle uplatníme rozmanitý soubojový systém ve hře. A musím říct, že je to hodně „tense“. Každé takové místo většinou obnáší několik úrovní a hra vám i ukáže, jaká úroveň postavy se pro to ideálně hodí. Průchod jako takový už je snad každému jasný. Máte malou úroveň o jedné jasné cestě, pár vedlejších místností a celé to je prošpikované nepřáteli. Ti se liší podle toho, v jaké úrovni se nacházíte. Jakmile projdete pár úrovní (v prvním to je 5) dostanete se k bossovi. Boj s bossem s sebou nese přizpůsobení bojové taktiky, naučení se jeho útoků a pak salvu úhybných manévrů, načasovaných úderů a řezačku jak prase. Zde musím podotknout, že pokud je doporučená úroveň na průchod stejná jako vaše, tak je to opravdu těžké. Výsledkem a odměnou jsou vzácné suroviny, klasický loot a hlavně expy a zábava.
• Relation questy
  Tady se dostáváme k další velmi zajímavé mechanice a tou je práce se všemi obyvateli městečka a okolí. V My Time at Portia, totiž opravdu žijete. Po chvíli se u některých svých oblíbenců naučíte jejich denní, týdenní i měsíční rozvrh, kudy chodí a co dělají. Se všemi obyvateli totiž budujete nějaký déletrvající vztah. Můžete s někým běžně pokecat, obdarovat ho, vyzvat ho na kámen-nůžky-papír, nebo rovnou na pěstní bitku. Každý obyvatel vám bude na dárky reagovat jinak, na výhru/prohru v K-M-P i na bitku také. Ale to po pár herních týdnech pochopíte rychle. Když už máte s někým vybudovaný nějaký lepší vztah, může pro vás mít i zajímavý úkol. Má oblíbenkyně Emily po mě třeba chce, abych ji pochytal kuřata, který ji utekla z klece. Ovšem pravidelnost, s jakou to po mně žádá, mi teda připadá buď jako stalking, nebo diletantství. V případě už rozvinutějších vztahů chtějí obyvatelé i splnit nějaké své tajné touhy… Většinou chtějí nějakou speciální baštu. No, nakonec je můžete pozvat na rande a dokonce se i vzít a mít děti. Tam teda nejsem, protože jsem zarytý kariérista!
• Městské akce
  Z těch jsem osobně nejvíce v depresích. Jsou to svátky či slavnosti, které obyvatelé městečka Portia organizují. Já je beru jako zdržovačku času od práce, ale že je na nich sranda, to rozhodně jo. Ať už jde o turnaj v rybaření, sněhovou bitvu v koulování, nebo pěstní souboj, odměny a příležitost chytnout nějakou reputaci dostanete v každé z nich. Jediný problém je náš vlastní time management a určení priorit – práce, nebo zábava?
• Artefakty
  Tyhle úkoly nemám rád snad v žádné hře. V dolech kam chodíte pro rudu, můžete pomocí scanneru zaznamenávat zapomenuté a zakopané artefakty. Jsou to takový obyčejný collectibles. Z malých částí musíte poskládat nějaký artefakt z dob dávných. Může to být termoska, může to být ovladač ke konzoli, nebo nějaká soška. Jakmile najdete všechny části, tak je ve výzkumném centru spojíte do hotového výsledku a buď si jej vystavíte doma, nebo v muzeu. Je to na vás, ale já osobně teda nesbírám a ani nehledám.

Člověk roste s úkoly

Nesmím opomenout důležitý RPG systém. Za všechno sbíráme zkušenosti, díky kterým postupujeme po úrovních a stáváme se lepšími, silnějšími a krásnějšími. Hlavní dva atributy jsou životy (HP) a výdrž (Stamina). O tom, k čemu jsou životy, snad pojednávat nemusím, ale Stamina je zde udělaná skvěle. Každý sek sekerou do stromu, každý úder krumpáčem do kamene, nebo i zvednutí páru suchých větviček ze země, nám odsaje kousek výdrže. Výdrž se dá obnovovat pouze stravou, nebo spánkem. A tady přichází ten „struggle“… Na krátký den nám zbývá ještě kratší ukazatel výdrže a my s ním musíme rozumně nakládat.

Trvale zvýšit ji umožňuje postup úrovněmi, nebo vybavení (a to nejen to na postavě, ale i nábytek v domě). Za každou novou úroveň dostaneme jeden dovednostní bod. Ten rozdělujeme do třech větví – Boj, Těžba, Social. A že těch bodů je pekelně málo a opravdu se každý počítá. Jde sice celý strom zresetovat u postavy, ale to stojí takových peněz, že je radši vždycky investujeme do většího pozemku, domečku, nebo do pracovních stanic, které můžeme za nemalý obnos vylepšovat.

Letem světem

Žádné drama jako v knize Achernar se tu neděje. Popsat zážitek z My Time at Portia je ale dost složité. Na to, jak hra vypadá, toho v sobě skrývá opravdu hodně. Sepsat zde důležité body a nic nevynechat je nadlidský úkol. Takže vám doporučuji vyprdnout se na fasádu a okamžitě si hru pořídit. Dlouho vás nepustí a v práci či škole budete odpočítávat dlouhé sekundy, abyste si k ní mohli zase sednout a strávit Portie další čas (proto asi My Time at Portia).

Zároveň se chystá pokračování téhle úžasné hry a upřímně si na něj už teď brousím zuby! Odehrávat se bude v Sandrocku, o kterém v původní My Time at Portia jen slýcháme, případně s ním obchodujeme. Trailer vypadá naprosto úžasně a dev blog mě teda navnazuje hodně. A kdo ví… Třeba se dovíme zas o něco víc o světě, ve kterém se nacházíme, a jak k mohlo dojít k oné katastrofě.

MAGGOTS

Hodnocení MAGGOTS je detailní systém zhodnocení hry. Hodnocení vždycky rozeberu a odůvodním proč jsem se tak rozhodl. Skládá se ze sedmi bodů, které by měly hru představit v co nejdetailněji.

• Muzika – hudební podkres hry nejen z pohledu kvality atmosféry, ale i zda souzní s tím, co se děje. To obnáší akční hudbu, atmosférickou, apod.
• Autenticita – je zhodnocení jedinečnosti, uvěřitelnosti či originality hry. Zde je design i příběh. Jedná se o to, jaký na vás hra udělá první dojem.
• Grafika – co se bude řešit zde asi nemusím vysvětlovat, ne?
• Gameplay – jak je hra hratelná, zda se lze s ovládáním rychle sžít. Probereme i to, zda třeba vývojáři zbytečně nezkomplikovali mechaniky a podobné věci.
• Obsah – co vše se ve hře dá dělat. Kolik má obsahu, mechanik, aktivit, miniher a contentu všobecně. Jestli nás prostě nepřestane za 10 hodin bavit.
• Tenze – tohle všichni známe. Spousta her nás dokáže v jistých situacích napnout, že pomalu přestáváme dýchat a prostě se soustředíme na obrazovku na 127 %. Ať už jde o klasické bossfighty, nebo o konkrétní situace v minihrách.
• Story – napadlo vás někdy, že vlastně 90 % her je absolutně bez nápadu? Že jste ve většině z nich vyvolený hrdina, který má za úkol zachránit svět? Již nikdy více a informace o tom budou přesně pod Story bodem!

A teď, když je vše jasné, tak jdeme přímo na hodnocení

M – hudba je pohádková, kouzelná a až příliš klidná. Není to žádnej zázrak, ale do hry padne jako hrnec na prdel. Je úplně čistě a jasně udělaná pro hru. Nemá žádnou zapamatovatelnou melodii, ani v nás nic nevyvolá. Spíš se nás naopak snaží uklidnit, že je na vše čas a že je vše idylka.
A – jako… Ve svým žánru, si myslím, že je dost originální. Nejen propracovat příběhu, miniher a samotná grafika hry. Pokud vás chytne, tak už vás nepustí.
G – tohle je asi nejhorší hodnotit zrovna u takovéto hry. Grafika je dětinská, připomíná fakt Nintendo hry pro kids, ale když si na ni zvyknete, tak jste ji schopni asi odpustit. Hele… Ale je to o vkusu, někomu se to může líbit.
G – gameplay je jedna z největší předností hry. Všechno do sebe krásně zapadá, vše běží jak po másle. Craftění, stavění, fightění, vše je super. Jako jo, občas nás zradí kamera, nebo nám postavička poskočí ve fightu jinak, než jsme chtěli. Ale je to tako vzácné, že se na to rychle zapomíná.
O – co My Time at Portia ztrácí na hudbě a grafice, tak tady válcuje první ligu. Jako fakt. Obsahově je hra absolutně nevyčerpatelná, je tam všechno, co vás na hrách baví. A co je pecka? Že to, co vás nebaví, vůbec nemusíte hrát!
T – musíme být spravedlivý. Stále je to jednoduchá hra, která umí být občas dost vyhrocená. A i přestože to je docela často, tak to není jakože moc. Většinou jde jen o napětí při fightech v dungu, nebo bossovi. Bodejť by ne… Jo a pak ten čas, když chcete všechno stihnout.
S – máme tady další postapo svět, další smrt v rodině, další legacy of family. Ale jde to… Klobouk dolů, jak si s tím dokázali vyhrát.