It’s a Wonderful World, tedy pokud jste dobrý stratég | Recenze

Člověk nemůže hrát jen počítačové hry, a tak jsem se pustila do deskové hry It’s a Wonderful World. Hru vytvořila francouzská společnost La Boite de Jeu & Origames a hrát ji může až 5 hráčů. Ano, hra následuje trend poslední doby a nabízí i verzi pro sólové hraní. Což se v době lockdownu celkem hodí, protože se člověk mezi lidi nedostane.

Příběh?

Příběh jako takový vlastně neexistuje, nehrajete za určitou postavu jako třeba v deskovém Zaklínači. Jste Vůdcem svého národa, své země a vaším cílem je vybudovat impérium jakému není rovno a porazit tak ostatní impéria. Toho lze dosáhnout vojenskou silou, či obchodní a vědeckou nadvládou, jak už to u strategií bývá. A o jakou to vlastně jde strategii? Wonderful World je ryze budovatelská strategie, ve které se nebojuje, jen staví. Soupeřům můžete uškodit jen do určité míry a to hlavně tak, že jim budete blokovat kartičky, které potřebují.

Jak se to tedy hraje?

Základní premisou celé hry je vybudovat ze své země Impérium. Vy jako vůdce budete rozhodovat, jakou cestou se vaše země vydá, aby byla co nejsilnější a budete na to mít 4 kola. Každé z nich má pak celkem 3 fáze. Celkem je na výběr 5 karet budoucích impérií, z nichž každá má dvě strany. Na straně A je jednodušší, začátečnická varianta. Každé impérium produkuje jiné suroviny a má jiné výhody v bodování. Na straně B jsou si všechna impéria rovna. Produkují totéž a žádné výhody v bodování nemají.

1. fáze – Draft

V první fázi, která se nazývá Draft, dostane každý hráč 7 karet. Z nich jednu vybere a zbytek podá hráči nalevo od něj. Vybranou kartu si položí před sebe a vybírá si další kartu z šesti, které dostal od hráče napravo. Zase si vybere jen jednu a zbytek pošle dál. Takto si hráči vybírají a posílají karty dokola, dokud nejsou všechny před nimi. Každé impérium vyžaduje jiný druh karet, aby zvítězilo. V této fázi můžete částečně ovlivnit výběr svých protihráčů, jelikož víte, co by vašemu protihráči mohlo pomoci a co uškodit a tyto karty mu buď vzít, nebo naopak vnutit.

2. fáze – Plánování

Nyní má před sebou každý hráč stejný počet karet, které si vybrali ve fázi draftu. Teď se právě musí každý Vůdce rozhodnout, které karty dokáže do konce hry postavit a jestli jsou výhodné pro jeho impérium. Nemusí však nutně „stavět“ všechny karty, které si v předchozí fázi vybral. Ty, o které nakonec nebude mít zájem, může tzv. recyklovat, tedy vyměnit za surovinu, která je na kartě indikovaná. V prvním kole je dobré se zaměřit na produkční karty. Takové, které vám budou produkovat suroviny, ale ve většině případů za ně body nedostanete. V dalších kolech je už lepší se zaměřit na ty „drahé“ karty, které jsou bodově výhodnější.

3. fáze – Produkce

Ve hře je celkem 6 surovin, z nichž 5 můžete získat běžnými prostředky během této fáze. Tyto běžné suroviny dostáváte buď jako produkci svého impéria, nebo z karet, které jste již dokončili. Šestou surovinou je tzv. krystálium, které můžete získat buď jako odměnu za „dostavění“ některých karet, nebo transformací pěti běžných surovin. Suroviny jsou produkovány v určitém pořadí a ten, kdo jich vyprodukuje nejvíce, získává generála či investora, podle suroviny. Tyto žetony slouží jednak jako další body a také jsou nutné pro dokončení některých karet. Suroviny, které získáte během produkce, musíte ihned použít. Buď je přiřadíte k „rozestavěným“ kartám, nebo je položíte na kartu impéria, aby mohly být přetransformovány do krystália. Když mají všichni vyprodukováno a dostavěno, může celá ta šaráda začít nanovo. Samozřejmě pokud to není 4. kolo. V tom případě se sečtou body a vyhlásí se vítěz.

Hru vám bohužel nedokážu jednodušeji popsat. Pravidla jsou komplexní a všechno se vším souvisí. Ale jakmile si horko těžko projdete prvním kolem, rázem vám to všechno sepne a zbytek kol je jednoduchý. Tedy aspoň tak to bylo v mém případě.

A co když létám sólo?

Sólová varianta je samozřejmě oproti „multiplayeru“ upravena. Tvůrci nám dokonce nabízejí dvě verze sólové hry, lehčí a těžší. V první z nich je upraven systém získávání karet a lehce i produkování surovin, ale jinak se hraje v podstatě jako varianta více hráčů. Druhá verze je upravena o něco zajímavěji, ale je cílena na zkušenější stratégy. Celkem je na výběr ze šesti scénářů, které se soustředí každý na jinou strategii. Všechny jsou uvedené krátkým „příběhem“, který navodí atmosféru.

„Ó Nejvyšší vůdce, jenž svým světlem zaléváš celé Impérium a rozdáváš radost svým poddaným! Právě jsem obdržel naléhavou zprávu od našich badatelů v Arktidě. Narazili na tajný tunel do středu Země.“

„Výtečně! Vzkažte jim, ať rozbijí tábor a připraví mega-vrták. Také jim povolte použití super-sonaru. Poroučím jim dorazit ke středu Země dřív než ostatní impéria! Tak pravím já, vůdce.“

Na začátku každého scénáře jsou určeny konkrétní budovy, které musí hráč do konce hry postavit. Jinak se hra řídí pravidly pro sólovou hru. Podle počtu bodů získáte na konci hry určitý titul, nejhorší je zelenáč a nejlepší živoucí bůh. I přesto, že nehrajete s protihráči, je sólová hra zábavná. Obzvlášť pokud vás na budovatelských strategií baví ono budování.

Tak to zhodnotíme

Asi nejdřív začnu s negativy a to s pravidly a jejich výkladem. Pravidla pro hru více hráčů jsou celkem pochopitelná, i když jsem si je musela přečíst dvakrát, než jsem je pochopila. Horší už je to u pravidel pro sólovou hru. Ta jsou napsaná velmi nejasně a není v nich přesně vysvětleno, jak se odlišují od hry více hráčů. Jen pro srovnání, pravidlům pro hru více hráčů se věnuje několik stránek s obrázky, pro sólovou hru si tvůrci pravidel nechali jeden odstavec. Pokud tedy nepočítám jednu stranu scénářů, kde ale nejsou vysvětlena obecná pravidla. Se správným pochopením sólové varianty mi pomohlo až video na Youtube. Což samozřejmě není dobře a hodilo by se, aby vývojáři této variantě dali více místa. Skoro jako by nepředpokládali, že by jejich hru někdo skutečně chtěl hrát sám. Což jsem bohužel musela, v dnešní situaci je to s obracením se na kamarády nejisté. A moji rodiče bohužel nezvládají nic složitějšího než Člověče nezlob se, a tak byly moje možnosti omezené.

Výhodou It’s a Wonderful World je, že jedna hra vám zabere zhruba tři čtvrtě hodiny, takže taková rychlovka na nudné odpoledne. Díky rozmanitosti karet a rozdílnosti produkce a vítězných výhod jednotlivých impérií je potřeba zvolit pokaždé jinou strategii. U sólové hry vám rozmanitost zajišťují jednotlivé scénáře, kterých je sice jen šest, ale myslím, že si jednoduše můžete vymyslet další i sami. To hře zajišťuje alespoň částečnou znovuhratelnost. Co se mi opravdu líbilo, bylo samotné fyzické provedení hry. Oproti jiným strategickým hrám je hrací deska malá a hlavní část hry tvoří karty, takže jde spíše o karetní hru s pomocnou deskou. Produkci představují barevné kostičky, vyrobené pravděpodobně z epoxydové pryskyřice. Vše je jednoduché a efektivní.

Závěrem

It’s a Wonderful World je dobrá hra, pokud to nepřeženete s hraním, protože bohužel trpí jistou repetitivností. Hra je do jisté míry znovu hratelná v tom smyslu, že při obrovském množství karet, které tato hra obsahuje, budete stavět téměř pokaždé něco jiného. Tomu nahrává i zaměření jednotlivých impérií. Pravidla se ale nijak nemění, a tak stavíte i produkujete stejným způsobem. Tím pádem pokud hrajete více her za sebou, může se hra stát snadno nudnou. Jestli máte rádi budovatelské strategie, je to hra pro vás, avšak doporučuji dávkovat hry v delším časovém horizontu. Můžete mít, podobně jako já, problém s pochopením pravidel, obzvlášť pokud budete hrát sólovou hru. Jak je ale jednou pochopíte, jsou velmi jednoduchá.

I přes jisté obtíže na začátku, mě hra bavila a ráda si ji zahraji znovu, protože i když hrozně ráda hraji strategické hry, nejsem příliš dobrý stratég, takže moje první hra dopadla katastrofálně – byla jsem ráda, že jsem vůbec nějakou kartu dokončila. Avšak s dalšími hrami jsem se postupně zlepšovala. A v tom, aspoň pro mě tkví kouzlo hry. Ať chcete, nebo ne, budete v této hře čím dál tím lepší, což částečně utlumuje pocit repetitivnosti. Pokud máte budování v krvi, hra vás jistě bude bavit. Tak vzhůru do toho, vaše impérium na vás čeká.

Kromě této hry jsme recenzovali i jiné deskovky, například Nidavellir, tak se na něj mrkněte. A už vyšel i nový téMAG.