Hot Brass. Střílečka, kde nestačí mít jen plný zasobník | Recenze

Hot Brass. Taktická střílečka s pohledem shora od vývojářů ze společnosti Walk With Kings se může na první pohled zdát jako nudná hra, kterou projedete během chvilky. Stačí naběhnout a střílet po všem, co se hýbe. Opak je ale pravdou. Já bych ji dokonce označil za tak trochu simulátor jednotky SWAT. Rozkaz musíte splnit přesně a se všemi požadavky, jinak vám to hra pěkně vrátí.

Hot Brass vyzkouší vaše nervy

Když přišel rozkaz z vedení, abych zrecenzoval tuto hru, říkal jsem si, že to bude super. Stejně jsem neměl na víkend moc co na práci, tak jsem se do ní hned pustil. Čekal jsem drobnou oddechovku. Hned po první misi mi ale došlo, že jsem byl totálně vedle. Ta hra mě začala pěkně vytáčet, ale ne svojí kvalitou. Určitě spousta z vás hrála Dark Souls, nebo alespoň slyšela, jaké u ní hráči mívají nervy. A podobně jsem se i já cítil u Hot Brass.

Zábavnou premisou hry je precizní plnění rozkazů podle policejních postupů. Zároveň je to ale i ten největší Mordor. Nervy pracují a vy vystřelíte první. Mission Failed. Protivník je ozbrojen, nemá v úmyslu střílet, ale vystřelíte vy. Mission Failed. Nepřítel není ozbrojen, ale chce vám dát jednoduše do rypáku v pěstním souboji. Když použijete nepřiměřenou sebeobranu tak hádejte co. Opět Mission Failed. U toho musí mít člověk nervy jako špagáty, protože v mnoha situacích nemá ani vteřinu, aby se rozhodl, jak reagovat.

Hratelnost a vybavení

Na první pohled určitě zarazí, že neovládáte postavu jako takovou. Místo ramen a temene hlavy vidíte pouze barevný kruh a v něm vidíte co je zrovna zvoleno za výzbroj. Když máte v ruce klasickou MP5, tak je jasný symbol samopalu. I u soupeřů vidíte, čím jsou zrovna vyzbrojeni, a zrovna tak důležité je jejich zbarvení. Zelený se vzdává. Červená zase značí, že se chystá útočit. Problém nastává, když se vzdává a zahodí bouchačku. Může se totiž stát, že si to rozmyslí, zbraň znovu sebere a začne to do vás kropit. Nejednou jsem se nechal nachytat.

Ve hře na vás čeká hromada misí, jejichž prvotním cílem je pozatýkat klíčové osoby (ale bacha – nestřílet!), zajistit oblast, sebrat dokumenty, osvobodit rukojmí, nebo jenom jednoduše zlikvidovat hrozbu. Ale taky není úplně výjimka, mít tohle všechno v jedné misi.

K dispozici budete mít kromě střelných zbraní i dost taktického vybavení. Základem je neprůstřelná vesta, která vám prodlouží výdrž, když se do vás nepřátele pustí. Zásah brokovnicí z metru vás ale stejně pošle pod kytičky.

Další vybavení, které ve hře budete potřebovat prakticky v každé misi, je starý dobrý flashbang. Velice účinný, když stojíte proti vetší skupince nepřátel. Když ho ale hodíte špatně, oslepí samozřejmě i vás. A pokud se to stane, připravili si pro vás vývojáři takovou malou blbinku. Simulace “ztráty zraku”, vám dočasně otočí ovládání. Takže tam vlastně budete chvíli lítat jak utržený vrata a soupeř dostane další skvělou příležitost vás odstřelit.

K dispozici je také noční vidění, taktický štít i kamera, přes kterou se můžete podívat, co se skrývá za dveřmi. Pro mě však byla nejzábavnější možnost vytvořit si téměř všude dveře. Stačí pouze umístit na konkrétní místo minu a nechat ji udělat velký BUM.

Není singleplayer nuda?

Hra je super na odreagování v teple domova, když venku řádí větroplesky a viry, ale pořád tomu něco chybí – dobrá parta, se kterou budete hrát. Když se mi podařilo překecat dva kámoše, aby si hru pořídili taky, byla hned zábava násobně větší. Zásah rychlých jednotek musí být precizní a koordinovaný. Úkol zněl jasně. Rozebrat si vybavení a vlítnout do objektu z několika stran.

Hra je prostě dělaná spíš pro multiplayer a já se už nemůžu dočkat, až dáme LAN párty, narazíme sud a pustíme se do ní znovu.

Závěr. Hot Brass: ano, nebo ne ?

Ze hry mám dost rozporuplné pocity. Grafické zpracování není žádná hitparáda, ale to se dá přehlédnout.

Ovládání je ze začátku dost těžkopádné. Mířit myší v 2D nadhledu jsem už jaksi odvykl a myslím, že to nebude dělat problémy jenom mně. Půjde ale jenom o zvyk.

Zvuk a dabing je naopak něco, co se mi moc líbí. Když vrazíte do místnosti, začnete klikat myší a vydávat rozkazy, aby se nepřátelé vzdali. Dabing vaší “postavy” je natolik přesvědčivý a strhující, že jsem po chvilce před monitorem začal řvát taky. Manželka mě kolikrát přišla zkontrolovat, jestli mi už nehráblo.

O příběhu celkem nejde moc mluvit. Mise se opakují, mění se jen prostředí, vybavení nepřátel a samozřejmě cíle mise. Takže, je to takový kolotoč. Ale znáte snad Counter Strike, a jak se to pořád paří.

Poslední, co musím vyzdvihnout, je rozhodně multiplayer, který je na celé hře jednoznačně to nejlepší. Samotné vás hra asi moc bavit nebude, ale zlanařte alespoň dva (můžete hrát až ve čtyřech) další hráče a najednou je to úplně jiný zážitek. Hra je dostupná pouze PC a MAC.