The Art of the Mass Effect Trilogy jsem si předobjednala, hned jak jsem zjistila, že vyjde. Jsem totiž velký fanda Mass Effectu, přesněji řečeno trilogie. Andromeda mě příliš neuchvátila. No a kniha mi konečně přišla. S chutí jsem se do ní pustila a nyní se s vámi podělím o své dojmy a veselé historky „z natáčení“.
Procházka historií Mass Effectu
Původně jsem chtěla psát recenzi, nakonec jsem si ale řekla, že možná bude lepší sdílet s vámi jen dojmy. Ono je těžké hodnotit knihu, ve které jsou hlavně obrázky, sem tam nějaký vysvětlující text a žádný příběh. Samozřejmě bych ji mohla hodnotit podle jiných kritérií než klasickou knihu či komiks, ale proč to hrotit. K sérii Mass Effect již několik artbooků vyšlo, konkrétně k prvnímu dílu, a pak vyšel ještě jeden po vydání Mass Effect 3, který obsahoval artworky ze všech tří her. Tato kniha obsahuje vše, co se týká celé trilogie a to včetně DLC, jejichž artworky jsou tak vydány poprvé. Kniha je uspořádaná chronologicky podle her s tím, že nejdříve se pitvá samotná hra, a pak její DLC.
Tak tohle místo nepoznávám
Bylo velmi zajímavé prohlížet si prvotní koncepty a porovnávat je s tím, co se nakonec do hry dostalo. V některých případech měli tvůrci jasno hned a prvotní koncept se liší hlavně v detailech. Jindy začali někde úplně jinde a pomalu se dostávali k výsledku. Turiané například prošli značným vývojem. Od opičích rysů, přes podivně smutná démonická zjevení a žabí muže až po nám již známy ptačí vzhled. A některé verze salariánů vypadají velmi nindžovsky a to včetně katany. Změny se samozřejmě nevztahují jen na postavy i místa si prošla svým vývojem. Kupříkladu Virmir, kde měl Saren svojí laboratoř, měl být původně tropickým rájem a dovolenkovou destinací pro galaktické turisty. A kolektorská loď z 2. dílu měla být původně plná stromů a jiné zeleně, aby uklidnila unesené lidi před tím, než budou zpracováni.
U některých míst je jasně vidět, že tvůrci měli o jejich podobě jasnou představu. Jednalo se o většinou místa, u kterých existoval jistý precedens. Například u Thessie bylo jasné, že se musí z velké části podobat Illiu a Sur’Kesh by měl být tropický a vlhký, protože salariáni jsou studenokrevní. Tuchanka musela být zdevastovaná, protože už od prvního dílu se o jejím zničení mluví. A tak podobně. Volnější ruku měli designeři při tvorbě multiplayerových map a často uplatnili své oblíbené nápady či se inspirovali reálnými lokacemi.
Stojí to za to?
Kniha byla pro mě, obřího fandu Mass Effectu, skvělým čtením. Obzvláště část o prvním díle je hodně zajímavá a to hlavně z toho důvodu, že se teprve vlastně utvářel celý vesmír. Samozřejmě, že tvůrci částečně stavěli na reálných základech, ale to jim mnohdy práci jistě neulehčilo. The Art of the Mass Effect Trilogy rozhodně doporučuji fanouškům série, protože stojí za to si prohlédnou, jak naše oblíbené postavy a místa vznikala. Bylo zajímavé vidět, co se do hry dostalo a jaké další nápady nakonec zůstaly jen ve formě konceptu. Myslím, že kniha může být zajímavá i pro ostatní, nefanoušky, jelikož nám laikům nabízí zajímavý pohledem do procesu designu hry. Člověk pak trochu více chápe, kolik práce stojí za našimi oblíbenými tituly. Naštěstí se v poslední době podobných knih prodává čím dál tím více. No nic, tak to byly moje dojmy a teď mě omluvte, jdu se smát původním návrhům elcorů.
