Martha is Dead má zajímavou myšlenku, provedení už tak moc ne | Recenze

Píše se rok 1944, válka je v plném proudu a dvojčata Giulia s Marthou ji na první pohled moc neprožívají. Jejich tatíček, vysoko postavený německý generál, totiž dělá vše proto, aby měla válka na jeho rodinu co nejmenší dopad. Vše se, ale změní ve chvíli, kdy jedna z jeho dcer tragicky umírá.

Takto by se dal stručně popsat příběh hry Martha is Dead, který takto na první pohled zní jistě zajímavě. I mě si takto hra získala v moment, kdy mi byla nabídnuta k recenzi. Hororovka z doby druhé světové války? To musím mít. A hra tak ze začátku opravdu působí, jako promyšlený horor z prostředí fašistické Itálie rok před koncem Druhé světové války, ovšem čím víc času jsem ve hře strávil, tím víc tento pocit mizel do ztracena a já v hraní pokračoval jen a pouze proto, abych hru mohl objektivně zhodnotit a nikoliv proto, že bych se nějakým způsobem bavil. Jednotlivé faktory, které to způsobily si nyní představíme v naší recenzi.

Hororový simulátor fotografa

Jako první si povíme něco o hratelnosti. Na úplném začátku to vypadá, že ve hře není žádná svoboda pohybu a během hry pouze tupě plníte tzv. Quick time eventy, zkrátka budu tupě mačkat tlačítka na ovladači v reakci na to, které se objeví na obrazovce. Naštěstí se v tomto duchu nese jenom prolog Martha is Dead a po zbytek svého průchodu jsem bez omezení prozkoumával vilu rodiny Ericha K., její přilehlé okolí a odkrýval tajemství s tímto místem spojená. K tomu jsem dostal do ruky šikovného pomocníka, bez kterého by vaše postava nevydržela ani minutu. Tím je analogový fotoaparát s jehož pomocí jsem odkrýval části příběhu celé hry a řešil s ním některé hádanky.

Během postupu hrou jsem si pak pro svůj foťák nasbíral slušnou zásobu příslušenství. Od různých čoček po různé typy fotografických filmů, které slouží pro různé světelné podmínky. Samozřejmě v této době analogových fotografií něco jako tisk fotek neexistovalo. Veškerý pořízený materiál se musel ručně “vyvolat” ve speciální “temné komoře”. V té strávíte také nějaký ten čas, ovšem není nutné být malým chemikem, aby byly fotky správně vyvolány. Zaprvé, hra vše jednoduše vysvětluje a zadruhé je zde vyvolání fotek značně zjednodušené. Takže se opravdu nemusíte bát, že byste většinu hry trávili zavření někde ve sklepě a hledali způsob jak správně přivést fotku k životu.

Italský dramatický kroužek

Dalším z aspektů hratelnosti v pozdější fázi příběhu Martha is Dead je pak sehrání divadelního představení s loutkami. Osobně mám pocit, že toto si mohli vývojáři odpustit a využít estetiky loutek jež se ve hře nachází k vyprávění a občas kratičkým divadýlkem přerušit monotónní hratelnost, kdy 90% času zmateně pobíháte po rodinné vile nebo hůř po přilehlém lese a snažíte se najít jednu určitou věc, která dost často splývá s pozadím nebo k ní vede cesta tak spletitá, že nebýt mapy, kterou máte neustále u sebe, nejspíš nenajdete cestu zpět.

Ano ve hře se nějaké přímé vyprávění nachází, ale většinou se jedná o scény, kdy se hra víc než cokoliv jiného snaží hráče šokovat, než mu srozumitelně předvést část příběhu hry. Tedy … abych hře úplně nekřivdil, hra vám příběh srozumitelně představí, ale abyste se k němu dostali, musíte si ve svém inventáři otevřít deník hlavní postavy a poté vám dlouhým, znuděným vyprávěním Giulia přečte onu dvojstranu v jejím deníku.

Una mattina, mi son svegliato…

Abych celou recenzi na hru pouze nenadával, tak vám nyní povyprávím o části hry, která mě opravdu nadchnula a rád bych něco takového v podobných titulech viděl více. Za života své sestry Giulia randila se členem italského odboje. Což je pro dceru německého generála docela riskantní záležitost. Vše se jednoho dne zamotá ještě víc, když od svého milého obdrží dopis na jehož konci se nachází telefonní číslo. Pokud se hráč rozhodne na něj zavolat, dostane úkol od italského odboje. A samozřejmě, jelikož se jedná o odboj, musíte se s odbojem spojit tak, aby nikdo nevěděl o co se jedná. K tomuto slouží telegraf schovaný na vašem pozemku. S jeho pomocí se pak Morseovou abecedou domlouváte s odbojem na dalším postupu.

Tato část hry, i když je nepovinná na mě působila z celého titulu nejlépe a měl jsem pocit, že věci, které dělám opravdu mají na hru dopad.

Hnus kam se podíváš

Hra se dlouho před vydáním chlubila tím, jak bude drsná a brutální oproti konkurenci. A pravděpodobně na tom něco bude, když si člověk uvědomí, že se jí dostalo na konzolích od PlayStation brutální cenzury. Ale je to opravdu něco, co vás posadí na zadek? Dle mě opravdu ne. Osobně mi totiž přijde, že se nejedná o nic, co bychom už neviděli v jiných žánrově příbuzných titulech. Z mrtvoly prolezlé červy se mi vlasy na hlavě opravdu nevzpřímí. A ze scény s uřezáváním obličeje hned na začátku titulu se mi také nedělalo špatně… Možná je to pouze mnou, ale myslím si, že reakce některých streamerů či youtuberů, kteří hru označují za nejnechutnější titul všech dob, donedávna žili pod kamenem a na žádný thriller či horror nesáhli, protože to, co jsem měl možnost vidět v Martha is Dead jsem již mnohokrát viděl jinde. A bohužel ani těmito momenty si mě hra nedokázala získat tak, jak jsem očekával.

Co říct závěrem?

Martha is Dead jako první velký počin studia LKA dopadl velmi solidně ovšem ztroskotává na uměle prodlužovaném vyprávění a místy prázdné hratelnosti. Pokud by hra byla o fous kratší za cenu ucelenější hratelnosti, uvítal bych to mnohem více než titul, který jsme dostali.

Za dodání hry k recenzi děkujeme společnosti Wired Productions.