Sweet Tooth: Chlapec s parožím je jednoduchý odpočinkový seriál | Recenze

Netflix si letošní rok prostě užívá. Samozřejmě vydává naprosté nesmysly jako Armády mrtvých (recenze zde), Jupiter’s Legacy (recenze zde) nebo Yasuke (recenze zde), ale občas umí vytáhnout neuvěřitelnou perlu. Sweet Tooth je překvapivě příjemný postapokaliptický seriál s neskutečně jednoduchou a příjemnou zápletkou, ale všechno v něm tak nějak sedí.

Netflixovští producenti se na toto nenápadné hrdinské pole pouští velmi rádi. Komiksový svět je bohatý a dá se z něj čerpat obrovské množství námětů. Navíc netřeba zůstat pouze u pláštěnkářů z DC a Marvelu, poslouží i známí komiksoví solitéři, jako třeba Jeff Lemire. Ten sice pracuje i na několika DC komiksových projektech, ale své nejspíš nejznámější dílo psal od roku 2009 pro vydavatelství Vertigo. Sweet Tooth si rozhodně svoje filmové či seriálové zpracování zasloužilo už dávno a tak buďme rádi, že je konečně tady.

Nad očekávání dobré herecké výkony…

Jednou z největších hvězd seriálu je herec Will Forte (Nebraska, Basket), kterého většina fanoušků zná především jako komediálního herce. Zde ale předvedl neskutečně dobrý dramatický výkon, za která je třeba ho ocenit. Dania Ramirez (Expresní zásilka. Nezabiješ) svou roli bláznivé postava, která se bojí světa, ale chce jej prožít, také zvládla bravurně. Adeel Akhtar (Klícka, Pěkně blbě) si i přes svou vizáž teroristy zahrál zvláštní ale velice dobře zpracovanou roli manžela toužícího zachránit svou manželku. V jeho hraní byl vážně vidět respekt a strach v situacích, ve kterých se doktor snaží za žádnou cenu neporušit svůj kodex. Alia Vellani (Noelle, Brept!), která hrála manželku právě Aktharovi, ukázala, že si umí snad chemicky sednout s každým hercem. A to jsem vyjmenoval pouze takové ty „lehce“ vedlejší postavy.

Stefania LaVie Owen (All We Had, Pevné pouto), jedna z ústřední trojice, pro mě byla asi nejpříjemnějším překvapením. Nejen že svou roli zvládla naprosto bravurně a já jí věřil každé slovo, ale do své postavy jednoduše sedla. Možná to je také tím, že je asi o 8 let starší než její předloha, ale tak proč ne. Christian Covenry (Beautiful Boy, Hrátky s ohněm) jako protagonista také nezklamal. Sice se rychle okouká ten jeho „všemu se divím“ výraz a občas je trochu otravný, ale takový prostě Chlapec s parožím je.

…i když ne všechny

No a pak je tu ten poslední a problémový. Možná je to mnou, ale podle mě prostě Nonso Anozie (Pan, Popelka) neumí hrát. Má pořád jeden a ten samý výraz, působí hrozně neohrabaně a celkově je tak nějak jalově. Pokud nevíte jak si tento styl hraní představit, je to právě Nonso Anozie, který se ve Hře o Trůny před Daenerys říznul do ruky, aby byla vpuštěna do města a její dothrakové a draci tak přežili. No a přesně takhle vlastně působí i v celém Sweet Toothovi. Nemastně, neslaně, otravně a neohrabaně. Na druhou stranu je umění zahrát roli s jedním výrazem.

Jednoduché, bláznivé, zábavné

Už od začátku divák může vidět, že se nejedná o žádnou dětskou pohádku. Název to možná napovídá, ale absolutně tomu tak není. Ve světě umírají lidé na velice vážnou nemoc jménem Třes, prostě se začnete klepat a umřete. Ve stejnou dobu, jako probíhá první vlna Třesu, se ještě objevuje anomálie. Lidem se začínají rodit hybridní děti. Hybridní v tom smyslu, že jsou na půl člověk a na půl nějaké zvíře. Vidíme tak Prasátkoholku, Bobrokluka no a poté třeba našeho Sweet Tootha, což je napůl jelen a napůl člověk.

Zní to bláznivě že? Pandemie a hybridi. A co kdybych vám řekl, že právě čerstvě narozené zvířecí děti jsou důvodem oné pandemie? Ostatními lidmi jsou tak loveni, studování a zabíjeni. Což se jejich rodičům samozřejmě nelíbí a tak s dětmi utíkají a schovávají se. No a jedním z těchto je právě náš Parožák se svým tátou. Jak to tak ale bývá, dospívající kluk svého otce nechce moc často poslouchat, především se neohlíží na nějaké zákazy, což v důsledku zapříčiní celý seriálový koloběh událostí.

Dej krásně plyne kupředu, každá epizoda nabízí něco svého, něco unikátního. Postupně se nám otevírá postapo svět a přesně tak, jak to v seriálech a filmech tohoto druhu chceme vidět. Sweet Tooth rozhodně není pro děti. Scény bývají místy trošku brutálnější, než by se mohlo zdát, ačkoliv se často větší brutality odehrávají mimo zorné pole kamery. Drama zde převažuje, ale i komediálních prvků je tu tak akorát a akce neurazí ani nenadchne.

Nejasný cílový divák

Chlapec s parožím má ale jeden obrovský nešvar: má tendenci zavděčit se úplně všem svým potenciálním divákům. Děti láká na Chlapce s parožím, dospělé naopak na postapo tématiku. Celé rodiny pak na příběhem malého kluka a nějakého toho dospělého vzoru. Bohužel se seriálu nedaří sliby všem skupinám diváků naplnit. Nejde to, takto se to prostě udržet nedá a je topřece jenom škoda.

Efekty jsou místy nedotažené, především Bobrokluk vypadá, že je dělaný na začátku tohoto tisíciletí. Samozřejmě není v každé scéně, ale jsou to právě tyto malé detaily, které celý vizuál seriálu shazují a to je obrovská škoda.

Sweet Tooth není špatný, je rozhodně nadprůměrný. Sice má pár svých nedostatků, ale rozhodně se jedná o velice příjemný seriál, na který není ztráta času koukat. Pokud chcete nějakou jednohubku, u které budete moci vypnout a odpočívat, tak Chlapec s parožím je tu vyloženě pro vás.