NovinkyTéma dne

téMAG #3 | Videoherní historie

Svět videoher jde neustále kupředu. To dokazuje během posledních let rozkvět esportu, který financováním začíná ukazovat, že je nutné s tímto odvětvím v budoucnosti počítat. Mimochodem Dota 2 měla letos prize pool přes 4 milionů dolarů. Jak ale začal svět videoher? Co byla ta úplně první hra? Kdy byla první zlatá herní éra? Kdo jsou nejvýznamnější tvořitelé her? To se dozvíte v následujícím článku, jehož hlavním tématem je videoherní historie.

Počátky her

Historicky první patentovanou hrou byla hra s kadotovými trubicemi vyvinutá Thomasem Goldsmithem a Estlem Mannem. Celkem osmi katodových trubic používala k simulaci střely odpálené na cíl. Autoři se inspirovali radarovými displeji používanými za druhé světové války. Tlačítka umožňovalo měnit dráhu a rychlost střely prezentované malým bodem. Tehdejší technologie totiž nedovolovala počítačově vykreslit herní prvky. Tato hra ale nebyla nikdy komerčně využita, je tudíž otázkou, zda se jedná o skutečně první hru v historii.

I kdyby nebyla první, Tenis for Two z roku 1958 už první hrou v historii bezpochyby je. Stvořil ji v laboratořích Brookhaven National vědec William A. Higenbotham. Ten pro svoje vlastní potěšení připojil k počítači několik analogových páček a pomocí osciloskopu simuloval pohyb letícího míčku. O něco později z toho vytvořil první hru pro dva. V přiloženém videu uvidíte, jak přesně hra fungovala a jak jednoduchá ve skutečnosti je. Nicméně tehdy bylo nesmírně náročné ji vytvořit.

Oficiálně první počítačová hra vznikla v roce 1962. Na Massachusets technology institut (zkráceně MIT) dala dohromady skupina studentů legendární hru Spacewar! Na stroji DEC PDP-1. Hra byla od svého počátku určena pro dva hráče, kdy každý ovládá svou vesmírnou ozbrojenou loď.

Všechen herní průmysl se blížil ke změně v druhé polovině 60. let. Především MIT byla jako liheň začínajících her skoro nezastavitelná. Nutno ale zde připomenout, že tehdy byl obrovský nedostatek hardwaru a technologie, které se pro nás zdají naprosto jednoduché a už nyní zastaralé, napřiklad 4GB RAM, v tehdejší době dosahovaly stěží několika megabytů. Nicméně konec 60. let přinesl ještě hry jako Hamurabi, Lunar Lander nebo Space Travel.

Sedmdesátá léta, výkvět herních automatů

Poté přišel rok 1969, kdy Ralph Baer vytvořil prototyp herní konzole, na kterém se po připojení k televizi dalo zahrát několik jednoduchých míčových her. Ten poté svůj prototyp prodává společnosti Magnavox, která ho vydává jako konzoly Odyssey. První oficiální herní konzole světa. Ta je ale lehce upozaděna, protože v roce 1972 vzniká společnost Atari a do jejíhož čela se dostává Nolan Bushnell. Ten se okamžitě zaměřuje na hry a výsledkem je hra s názvem Pong, jednoduchá pinkací černobílá hra. Ačkoliv hra byla zpočátku přijata nevalně, nakonec doslova odstartovala mánii a touhu po herních automatech a hrách.

Rozvoj her tak pokračoval ve velkém stylu a v roce 1976 se objevila hra jménem Death Race. Hra která odstartovala dodnes trvající debaty o brutalitě videoher. Hlavní princip Death Race totiž bylo autem zajíždět ostatní postavičky na mapě. A to jak známo u dětí budí násilnické sklony.

Obliba arkádových her dále pokračovala a v roce 1978 vyšla legendární (a to i dle Guinessovi knihy rekordů), hra Space Invaders. Nutno zde připomenout, že většina dobových her si byla extrémně podobná. Tudíž lehké sportovní hry, závodní hry nebo střílení z lodiček se časem začínalo objevovat jako běžný stereotyp. To ale změnil příchod jedné hry, hry která se hraje dodnes. V roce 1980 spatřil světlo světa Pac-Man.

Doba rozkvětu 80. léta

Největší rozkvět v herním průmyslu přišel v období mezi lety 1980–1994. Každý se totiž mohl stát vývojářem a vydavatelem hry pro v té době nejrozšířenější systém Atari 2600. Díky tomu prakticky každý den vznikaly nové hry. Spousta z nich byla ale plná chyb a i proto přišel na začátku 80. let menší zájem o hry. Naštěstí stejně tak rychle jako přišel i odešel.

V roce 1983 se na trhu objevila domácí konzole NES firmy Nintendo, na kterou už existovaly hry, které se hrají, upravují a vydávají dodnes. Namátkou jich vyjmenuji pouze pár: Super Mario Bros., The Legend of Zelda, Dragon Quest nebo Final Fantasy. Atari se tak dostává pomalu do pozadí a číslem jedna se stává Nintendo. To totiž změnilo i systém vydávání her. Firma začala kontrolovat, kdo na jejich platformu jaké hry vytváří, což byl přesný opak volnomyšlenkářské Atari. Zároveň ale hlídalo kvalitu a obsah her. Ve hrách se tak nesměla objevovat krev a násilí muselo být značně limitováno.

Druhá polovina 80. let znamenala také rozvoj PC jako herní platformy a ne pouze kancelářského stroje. Problémem ale byla tehdejší obrovská cena počítače. Nicméně ty zobrazovaly v tehdejší době především text a tak mohly vznikat textové agentury jako Zorka nebo Mystey Hause, ta byla dokonce určena přímo pro PC Apple II.

Rozvoj internetu a online hry

S příchodem internetu se hned začaly od začátku objevovat i první online hry. Tou skutečně první, kde proti sobě mohli hrát 2 hráči byla hra MUD1. Ta byla sice hraná poprvé už v roce 1980, ale ne na internetu, ale ještě na tzv. ARPANETu. Nicméně okamžitý rozvoj v 90. letech přišel s následující tituly: Nexus: The Kingdom of the Winds (1996), Quakeworld (1996), Lineage (1998), Starcraft (1998) a nebo Counter Strike (1999). Ano, nyní máte chvilku na to si říct: „CSko se hrálo už v roce 1999?“

Další velký krok přišel na přelomu 80. a 90. let, kdy ruský programátor Alex Pazhinov navrh Nintento Gameboy. První svého druhu uvedla pořádně na trh opět společnost Nintendo a mimochodem stál 89,95 dolaru což v té době bylo kolem 3 000 korun. Přesto se prodalo skoro 119 milionů kusů po celém světě. Navíc baterie, které poháněly tento přístroj, vydržely až 35 hodin nepřetržitého hraní. Dodnes se tato verze prodává s jednou jedinečnou hrou a tou je Tetris. Dalšími slavnými jsou například Pokemon Red a Blue a Super Mario Land.

Videoherní historie na území ČR

Nikoho asi nepřekvapí, že historie českého herního vývoje se začala psát až v roce 1994. V té době vyšla legendární hra Tajemství Oslího ostrova, kterou vytvořili studenti Petr Vlček a Jaroslav Kolář. Hru vydala společnost Vochozka Trading, která vydala poté i například 7 dní a 7 nocí a Dračí historii, která měla dokonce i český dabing.  V roce 1995 se na trhu objevila společnost JRC, které vydala dnes už legendárního a nezapomenutelného Poldu. Bože můj, to byla neskutečná střela v podání studia Sleep Team. Ty kecy a průpovídky Luďka Soboty a proti němu Jiří Lábus, tomu se prostě nedá nesmát. Mimochodem Sleep Team má na starosti další legendu na našem území a to Bulánky. Mimochodem, pokud znáte tyto dvě hry, není divu, že se neustále probírá vulgarita a násilí ve hrách.

Zlomovým rokem pro český herní průmysl byl rok 2001. V tomto roce Bohemia Interactive Studio vydává Operation Flashpoint. Zápletkou je vzpoura sovětského generála Guby na ostrově Kolgujevu proti sovětskému vedení v roce 1985, kdy kvůli probíhající perestrojce se východ sbližuje se západem. Říkáte si asi, jak by mohla být nějaká hra slavnější, než Operace Flashpoint? Tak tu máme rok 2002 a Iusion Softworks vydávají hru Mafia: The City of Lost Heaven a pochybuji, že bych tu hru musel někomu představovat. Hra o které si troufnu tvrdit, že je slavnější než Kingdom Come: Deliverance, hra která ukázala světu, že i v České republice se dají tvořit dokonalé hry. Především ale hra, která má snad ten nejdokonalejší český dabing, který se kdy u nás objevil. Jen si dejte dohromady onu kombinaci Marek Vašut, Petr Rychlý nebo Luděk Čtrvlík. Mimochodem, tato trojice se vrátila i do loňské Mafia: Definitive Edition a jasně tak ukázala, že Mafia je takový ten pokládek, na který se prostě nešahá.

Největší herní průkopníci

Nebylo to snadné, ale vybral jsem snad tu nejlepší možnou pětici.

5) Šigeru Mijamoto – je japonský tvůrce videoher, který od roku 1977 pracuje pro společnost Nintendo. Jeho největšími úspěchy jsou Donkey kong, Mario Bros., The Legend of Zelda, Nintendogs nebo Wii Sports.  Tohle je člověk, který už svými prvotinami dostal společnost Nintendo mezi největší světové tvůrce her.

4) Gabe Newell – spoluzakladatel a ředitel společnosti Valve Corporation. Muž, který se kdysi rozhodl opustit Microsoft, aby vybudoval vlastní impérium. A docela se mu to i povedlo, jeho největšími hrami jsou Half-Life, Counter-Strike, The Orange Box nebo Dota 2! Společnost Valve je také ta, která tlačí dopředu největšího herního distributora světa Steam.

3) Hironobu Sakaguči – jeden z těch mnoha úspěšných, kteří se rozhodli jít za svým snem a seknout se školou. Ze všech svých zbylých a ušetřených peněz stvořil hru, která se stala doslovným synonymem pro RPG. Sakaguči je totiž tvůrcem legendární série Final Fantasy. Jeho dalšími hrami jsou Lost Odyssey nebo The Last of Us.

2) Sid Meier – muž jenž je považován za zakladatele amerického herního světa. Hry vytváří prakticky nonstop posledních 30 let. Je zakladatelem společnosti Firaxis Games. Jeho sérii snad nemusím ani představovat, ale nejlepší světovou strategii Civilization má na starosti právě on. Kromě toho, že pracoval na všech dílech této legendární série, k jeho dalším hrám patří Magic: The Gathering, Solo Flight, Gunship nebo Pirates! Gold.

1) Hideo Kodžima – a ano, poslední člen mojí pětice a muž, jenž hýbá herním světem dodnes. Svou kariéru v herním průmyslu spojil se společností Konami. Jeho největším herním úspěchem je série Metal Gear, jejíž první díl vyšel už v roce 1988. Jeho nejslavnější hrou je Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, která byla i hlavním kandidátem na hru roku 2015. Nyní se začal zaměřovat na mobilní hry.

Cena útěchy

Velkou pětici jsem vybíral dlouho, nicméně musím připomenout i několik dalších tvůrců, kteří změnili celý herní průmysl. Označil jsem je sice lehce netaktně jako Cena útěchy, nicméně jejich úspěch a vliv na herní svět se nedá zapřít.

Masaja Matsuura – autor legendárních hudebních her jako PaRappa the Rapper nebo Vib-Ribbon.

David Jones – tvůrce neskutečné série Grand Theft Auto.

Michael Morhaime – jeden ze zakladatelů společnosti Blizzard Entertainment. Jeho hrami jsou tedy Diablo nebo World of Warcraft.

Satoši Tadžiri – muž, který stvořil ikonické pokémony.

Will Wright – spoluzakladatel vývojářského studia Maxis, které je nyní součástí Electronic Arts. Jeho hrami jsou SimCity, The Sims nebo Spore.

John Carmack – ani na něj jsem nezapomněl, americký programátor a tvůrce her Wolfenstein 4D, Quake nebo DOOM.

Kdyby to bylo jednoduché, nahodil bych i několik dalších, ale bohužel veliká studia mají své týmy, které hry vytváří a nemají nějakou tu nejvýraznější osobnost. Zmíním tedy například společnost Ubisoft, pod jejímiž křídly vznikly hry jako Prince of Persia, Assassin´s Creed, For Honor nebo Heroes Might and Magic. Dále tu je například CD Projekt RED, který se zasloužil o legendárního Zaklínače nebo Cyberpunk 2077. A do třetice například Bioware, který se zasloužil o Baldur´s Gate, Neverwinter, Dragon age nebo Mass Effect.

Hry dnes

Svět her jde tak hrozně rychle kupředu, že je skoro nemožné sledovat nějaké herní trendy. Především s vývojem konzolí se ukazuje, jak je tento směr prakticky nezastavitelný. Nový PS5 nebo Xbox Series X/S jasně ukazuje, že hry jsou průmysl, který bude hrozně rychle stíhat i ten filmový. Je prakticky nemožné se v dnešní době hrám vyhnout, vždyť nyní, když se dá rozjet Zaklínač 3 i na telefonech, můžeme vidět, že toto odvětví si zaslouží celosvětovou pozornost.

Výsledkem toho všeho je i esport, tedy profesionální hraní her. Je ironií, že první světový turnaj byl už v roce 1980 na počítačích Atari. Rozvoj přišel rychle, jakmile se dali propojit počítače mezi sebou a vznikl turnaj QuakeCon, který se hraje dodnes. Za progamingové hry se považují například Counter-Strike 1.6, Starcraft: Brood War, Fortnite, Dota 2 nebo League of Legends, Warcraft, Trackmania, Overwatch, Fifa nebo Hearthstone. Pokud byste nevěděli, tak i v České republice je několik profesionálních týmu včetně ESuby, která je u nás asi nejslavnější a nejúspěšnější. Ve světě naopak dominují především švédské nebo americké týmy. Ninjan in Pyjamas, Fnatic, Team Liquid nebo Faze Clan jsou dneska pojmy, které zná snad každý hráč online her.

Profesionální hráči sice ještě nevydělávají ani zdaleka tolik, jako například fotbalisté, boxeři nebo tenisté, nicméně ani jejich částky už nejsou zanedbatelné. V roce 2019 například hráč N0Tail z Norska vydělal neuvěřitelných 6,9 milionu dolarů. A to jen za hraní her. Podívejte se ale na přiložené video, protože ono se řekne hraní her, ale to, co oni musejí zvládat je oproti průměrným hráčům neuvěřitelné. Esport už prostě není hobby, esport je byznys, se kterým se musí počítat.

Slova závěrem

Pokud vás zajímají slavné herní série, podívejte se na našeho Gamesmaga, každý měsíc vám o nějaké píšem, například zde nebo zde. Ono totiž vypsat se o něčem, jako je videoherní historie a svět her, je skoro nemožné. Na to, že se jedná pouze o pár desetiletí starý průmysl (počítejme od 1970), tak se až extrémně rozvíjí. Každý rok jsou tu nové herní pecky, na které se nedá zapomenout a které si člověk prostě musí zahrát.

Navíc je tu jeden faktor, na který se nesmí zapomenout a to je ten nádherný útěk od reality a přechod do fiktivního světa. Kde jinde totiž máte možnost stát se profesionálním zlodějem, mágem, zaklínačem, bojovníkem, nebo řidičem luxusního vozu, než ve světě her. Stejně jako může mít hraní her fatální důsledky na psychiku, může také poskytnout druh útěchy, který se jinde poskytnout nedá, a proto možná i brzy tento svět nahradí ten knižní. Nicméně to, co je vážně krásné dle mého, je, všechny tyto změny prožívat z té pozice pozorovatele, protože si tak člověk může užít celou tu „herní evoluci“ sám na sobě. A to je jedním slovem parádní.

Patrik "Superlachtan" Klicman

Superlachtan plující si světem obdivující všechno co se aspoň trošku vymyká realitě všedního života. A taky fanda všeho co se dá uvařit, sníst nebo aspoň odehrát a přečíst.

Podobné články

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Back to top button