Contract JACK je volným pokračováním hry No One Lives Forever, kde jste v roli zrzavé slečinky, po vzoru Jamese Bonda, kynožili záporňáky.
Možná jste si všimli, že když se naše zrzka dostala do průšvihu, nebo jí byl přidělován nový úkol, zjevoval se na scéně Jack. Ano je to on. Tentokrát je to právě sám nejvyšší, kdo dostane možnost blýsknout se v hlavní roli trochu crazy hry. Ke hře budete potřebovat pouze běžné PC, trpělivost nám Čechům vlastní a jeden chlebíček.
Co do vybavení, mužnosti a velikosti bicepsů, si Jack tentokrát s agentem 007 nezadá ani v tom nejmenším. Proto na něj čekají hned od začátku mraky nepřátel. Souhlasím s autory, že tohle by asi zrzka nezvládla. Jeden voják za druhým, druhej za třetím, svištění kulek, parakotouly, z odhozených zásobníků, by si mohl pilnej bezdomovec vydělat ve sběrně na slušný bydlení a pohřební ústavy si taky asi nepřijdou v týhle hře zkrátka. Jednoduše se tady střílí jako u Verdunu. To je – kdybyste nevěděli – největší komediantský městečko s maringotkama a růžema na špejlích. Asi teda.
Ze zeměpisu to se mnou nikdy žádná sláva nebyla, což asi paní, respektive soudružka Thielová potvrdí. Ovšem voda, čo ma drží nad vodou, je pocit že v tom nie som sám. Chlapíci z tvůrčího týmu opět bodují. Tak například třetí mise mě totálně sesadila ze židle. Název vítejte v Československu mi nějak nesedl s letopočtem 2003. Sakra vy to nevíte? Mečiara jsme už dávno vyhnali. Teď jsme měli takový hezký kulatý výročí. Už 10 let jsme Česká republika.
Nepřekvapilo mě, že naše posádky mají skutečnou aktuální výzbroj. Kosmická základna se skutečnou raketou, se kterou posléze přistanete na Měsíci mi vadila tím míň, že se tak vlastně konečně dostal američan na měsíc, když teď již víme že Armstrong se naparoval jen několik kilometrů v Hollywoodských studiích. Na vojně jsem sice byl, ale to, že jsem nikdy neviděl takovou raketu na vlastní oči, mi ještě nedává právo popírat její existenci. Nakonec jsem vlastně neviděl, ani tu slavnou bdící armádu, přestože noviny tenkrát psali, že jí máme. Ale zpět ke hře. Československo promíjíme, rakety budiž, ale probůh, proč maj ty kluci zase ruskej přízvuk? To už tady jednou bylo. My nejsme Rusové. Jistě. Několik našich fotbalistů je v ruských službách, ale to je poslední dobou i půlka Anglie, Francie a podobně. Holt my máme smůlu, že náš brankář se k tomu všemu jmenuje Čech.
Jinak grafika je po hříchu skvělá, velice svižná i na mém zastaralém dvougigovém Pentium 4. Zbraně jsou vyvedené neuvěřitelně věrně, výbuchy za podpory zvukových detonací jsou rovněž prvotřídní a není tu ani moc zbytečné krve. Prostředí misí je téměř autentické, ačkoli bych chtěl upozornit, že automaty na pivo u nás nemáme, a pokud se připravuje nějaký prototyp, zajisté na něm nebude nápis „Bohemia pivečko“.
Orbitální stanice na Měsíci je ovšem v pohodě. Zde se dá vymýšlet cokoli, a nikomu to nevadí. Mezi-mise v samotném vesmíru už začínala zavánět trochu sci-fi, ale hned co ve vzduchoprázdnu postřílíte pár desítek poletujících mátoh, si v klídku přitáhnete kosmickou loď, která po výbuchu a následném rozpadu planety zůstala plně funkční a vrátíte se na pevnou zem. Snad náhoda tomu chtěla, abyste přistáli na dvorku domu ve slunné Sicílii. Po pobytu ve zmrzlém vesmíru Vám přijdou sluneční paprsky vhod, stejně jako laserová puška, která vám mimochodem jaksi zůstala v inventáři.
Plně chápu že Itálie je pokroková země, kde se články do laserových flint běžně povalují v každé kanceláři, a tak je nutné vám úkol znesnadnit jinak. Maličko odbočím. Zapomněl jsem vám říct jaký je úkol. Kromě toho že v diáři máte pod kolonkou „Dnes nezapomeň“ standardně předtištěno „zemřít,“ vedete v patrnosti že jste byli najati jako osoba, která má vypátrat, zabalit a dovézt nějakého potrhlého profesora k chlebodárcům.
A tak si užijete krom úvodní jízdy na sněžném skůtru, který jsem opominul zmínit, také jízdu na skůtru obyčejném. Řeknu vám řídit jednou rukou tu italskou mrchu a zároveň kosit místní mafiossi samopalem není žádná sranda. Nakonec se prostřílíte uličkami plných naštorc zaparkovaných fiatů až někam k bossovu sídlu. Samozřejmě, že vás po to všem už nemůže překvapit, demolice hradu prehistorickými kanóny, ani početnost nepřátel, která vážně konkuruje sovětským filmům z poválečné doby. Zkrátka a dobře, postřílíte vše, co se hejbe, kromě onoho důležitého profesora, který naštěstí sejmout nejde, a vydáte se na cestu domů.
Doma génia předáte a jako originalitu si prožijete neběžný konec hry. Namísto slíbených peněz dostanete kulku do čela vod takovýho tlustýho páprdy, který vám sdělí, abyste to nebrali osobně, protože šlo jen o byznys. Na titulky už budete zírat s otevřenou hubou jako já,
a teď – teď se Vám bude hodit ten chlebíček. Dobrou chuť.
Co říct závěrem? Hra je graficky vyspělá, nenechá vás vydechnout, a ačkoli celá akce vám nezabere víc jak několik hodin čistého času – pobavíte se. Veškeré nesrovnalosti a slátaniny ve hře nelze brát jako vážné chyby. Můžeme se rozčilovat, ale to je asi tak všechno.
Takže: hra dostává výborných 9 z 10 a vy si neberte z autorů příklad. Tady konečně vidíte, co s lidma dělá marihuana.
RECENZI NAPSAL NĚKOLIK LET ZPÁTKY JAKUB BOUDA
