Sněgoňová je stejnej úchyl jako Kotleta. Díky bohu! | Amanda | Recenze

Původně jsem chtěla napsat hovado. Pak jsem si řekla, že je to možná moc drastický začátek recenze. Na druhou stranu, pro Kotletu nepřekvapující. U Sněgoňové jsem si však nebyla tak jistá. Jak šeredně jsem se spletla. Druhý díl space opery Legie: Amanda je totiž o gigantický kus lepší, než Operace Thümmel. Kotleta promine.

Vůči ženským spisovatelkám jsem velmi skeptická. Odtažitá. Předpojatá. Zkrátka a dobře, nic dobrého z nich nikdy nevzešlo. Rowlingová promine. Tuhle předpojatost ve mně vypěstovala před cca 15 lety Pevnost, která už v té době vydávala povídky neznámých autorů a autorek. Bohužel, měla jsem tu smůlu, že jsem vždy narazila na skvělé téma, úžasné postavy, ale nulovou schopnost s tím vším pracovat. Jak se slovy, tak s myšlenkou. Do teď nevím, čím to je a možná by to stálo za lehký průzkum, jestli byly opravdu všechny fantastické a sci-fi příběhy dobře napsány jen chlapem (nebo ženskou, která se schovávala za pseudonym?).

Projela jsem očima celou svou knihovnu a opravdu jsem přišla na to, že tam trůní jen jedna jediná autorka. Rowlingová. Nečekaně. Ač na mě Kristýna Sněgoňová už několik let mává ze všech regálů knihkupectví, které navštěvuju, ignorovala jsem ji. A teď bych velmi ráda přilezla s prosíkem, pokornou omluvou, lahví vína nebo rumu a pořádně nahlas se omluvila. Páč to byla opravdu blbost.

AMANDA šla se mnou do postele i na záchod

Nemá smysl rozpitvávat o čem je a bude série Legie. O pilotním dílu téhle vesmírné šílenosti bylo napsáno víc, než dost. I my jsme mu věnovali dlouhou recenzi, kde jsme se rozplývali na tím, že Kotleta začal něco, co nutně potřebujeme, aby dokončil. A po druhém dílu bych mému rozplývání už mohla dát i hmotnou formu. Ať si pod tím představíte cokoliv.

Posádka Kraksny, ve složení nejvíc sympatického Rusáka, jakého jsem kdy měla tu čest poznat, přerostlé ještěrky Agy, starého MacGyvera Vodičky a dalšího kapitána ve formě kotletovského alter ega je stále sázkou na jistotu. A i když podvědomě stále čekáte na to, kdy se do týmu přidá i sexy amazonka Amanda z obálky knihy, tak vám vlastně vůbec nevadí, že tahle párková slavnost bude fungovat bez ženského elementu ještě velmi, velmi dlouho. Aga odpustí a další spoilery si nechám pro sebe.

Gerasim ožil. ,,Podíváme se tam?”

,,Ne”, odpověděli jsme s Agou současně. Já trochu zastřeně.

,,Proč ne?” dožadoval se Rus.,, Zatím jsme tu viděli jen zmar a jedno šestiprso. To je dost málo na to, že je to naše první skutečná planeta.

…jednou takhle na Namathé

Kapitola s názvem Do baru vejde Čech, Rus a pták vlastně vystihuje kompletně celou knihu. Stejně jako každý vtip, který začíná podobným stylem i tenhle nadpis vystihl začátek a konec příběhu Amandy. Z v podstatě jednoduchého úkolu přemístit věc z bodu A do bodu B, dokáže Čech vždycky vytvořit bod C, D, E,F a možná i písmeno, které v české abecedě není. Přidala bych tedy Rusákovu azbuku a zakončila to římskou číslicí. Chudák přerostlá ještěrka pak nedělá nic jiného, než toho Čecha s Rusákem tahá z průseru.

Češi jsou prostě národ obchcávačů. Takže nějaká nařízení, ať už ve formě varovných cedulek v zoo nebo ze strany kolegiální ještěrky Agy prostě poslouchat nebudou. Bylo tedy nad slunce jasné, že když někdo kapitánovi řekne zůstaň, on slyší volno…

A co teprve, když se pánové doví, že je na planetě Namathé žena? Zkusila bych si vsadit na to, jestli se jim opravdu začaly jako první honit mecenášské myšlenky na záchranu lidstva nebo vidina nekonečného bungabunga s vnadnou slečnou. Ach tak. Ony se ty dvě myšlenky vlastně vůbec nevylučujou.

,,Nechci podceňovat vaše technický znalosti, ale v podstatě žádný nemáte. První složitější zámek a jste oba v řiti. Už tak chatrnej plán může ztroskotat jednoduše na tom, že si nedokážete odemknout dveře, i když za nima bude celej ženskej klášter.”

Vodička

Nevím, jestli to bylo Kristýniným vypravěčským stylem nebo neuvěřitelně akčním dějem, ale nemohla jsem přestat číst. Pokaždé jsem si řekla, že teď už se fakt musím zajít vyčůrat jinak prasknu, až jsem si poprvé v životě vzala knihu s sebou. Moment, kdy jsem si byla jistá, že se právě objeví Amanda a ona tam ve finále nebyla, se mi stal málem osudným.

Nesuď knihu podle obalu

Ale já chci! A chci a chci! Protože obal téhle knihy je strop. Od obálky, kterou má na svědomí Jiří Arbe Miňovský, strukturu přebalu, na který mám tendenci pořád sahat až po hřbet knihy. Všimli jste si, že když dáte první a druhý díl knihy hřbety vedle sebe, začnou tvořit obrázek? Tajně doufám, že z toho jednou vyleze Kraksna. Páč tuším, že s touhle popelnicí budu mít ještě pár dostaveníček.

Oceňuju taky originální logo Kotleta vs. Sněgoňová, které dodalo oběma knihám punc kvality. Kniha mi voní. Má skvělý formát a zapadá mi tak geniálně mezi celou Kotletovskou sbírku.

Od Legie jsem čekala hodně. To, že mě však takhle rozseká česká autorka, jsem nečekala vůbec. Nemůžu se dočkat, co tihle dva naservírují příště.

Díky parťákům z nakladatelství Epocha za recenzní kousek.

P.S. Smrtí každého člověka je mě méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Náhoda nebo osud, že jsem si vybrala jako relikvii na Jackieho (CYBERPUNK 2077) pohřeb knihu Komu zvoní hrana od Hemingwaye?