Cyberpunk 2077 třicet dní poté | Recenze

Ano, mohli jsme vám naservírovat emocemi nabitou recenzi před day-one patchem a ano, mohli jsme hraním strávit 43 hodin za jeden den, ale my jsme řekli ne! Na tohle dílo jsme čekali všichni moc dlouho na to, abychom si ho rychle odbyli za účelem recenze a navíc chceme recenzovat to, co měli vývojáři téměř deset let na srdci. Chceme recenzovat hru a ne přepracované designéry, programátory a manažery. Chceme recenzovat Cyberpunk 2077!

Zavřete na chvilku oči a představte si, že jste Blade Runner a vyrazíte za dobrodružstvím do Los Santos. Máte? Tak to je Cyberpunk 2077. 9,5/10. Děkuji za pozornost. Kecám, tak jednoduchý to bohudík není, takže sednout a dávat pozor. Nebudu to opakovat. A propos, následující text vychází ze zkušenosti s PC verzí hry, je genderově nevyvážený a plný spoilerů. Měsíc po vydání začíná jízda v kradeným muscle-caru!

V-zhled je vším

V. To je vaše jméno a jiný si vybrat nemůžete. Zase si ale můžete vybrat barvu vlasů, tvar obočí, tetování nebo velikost péra, o což jsem se ovšem u mojí V ochudil. Možnost modifikace vlastní postavy je zde bohatá a propracovaná a po výběru obtížnosti a životní cesty je to první velká věc, která vás ve hře čeká. A nesnažte se to odbýt! Vzhled je v roce 2077 vším a navíc se na ten svůj výtvor budete muset čas od času podívat v animaci nebo zrcadle. Pro ty bez fantazie je zde možnost generování náhodného vzhledu.

Vytvořil jsem tedy svou kyberneticky vylepšenou hrdinku a vyrazil do ulic, vydělat edáče všemi možnými i nemožnými, legálními i nelegálními způsoby a vydobýt si slávu v neony osvíceném Night City.

Bez peněz do Night City nelez

Eurodolary neboli edáče představují herní měnu a dostat se k nim můžete především plněním úkolů ve špinavých a zákeřných ulicích retro-futuristickýho města Night City, které v mnoha ohledech připomíná Las Vegas – blikáš, svítíš, hodně prachů, málo prachů, šlapky, auta, letadla a za plotem poušť. Účast v přestřelkách, loupeže, vraždy, sabotáže, převoz nákladu z bodu A do bodu B nebo čistá ochota a diplomacie. To je jen zlomek aktivit a způsobů, kterými můžete vydělávat prachy a ukrajovat z příběhu Cyberpunku.

K čemu by byly peníze, kdyby je nebylo za co utrácet, že? Vysoké investice nepochybně poputují do kyberwaru, kterým můžete modifikovat své tělo doslova od hlavy k patě a vylepšovat tak schopnosti vaší postavy. Nepostradatelnými kámoši jsou pak kyber-chirurgové, kteří se o implementaci high-tech dílů do vašeho těla postarají.

Ztenčit kyber-peněženku vám může samozřejmě i nákup auta, zbraní, jídla v pouličních stáncích nebo rozhodnutí někoho uplatit, což může do jisté míry ovlivnit vývoj části hlavního příběhu.

Hlavní příběh, hlavní lákadlo

Jako horkej brambor si vás budou přehazovat pasáci, gangsteři, různí kšeftaři, zabijáci, kyber-chirurgové, zkrátka všichni, kteří formují podsvětí Night City, aby vás pomocí zábavných a celkem originálních úkolů prohnali hlavním příběhem. Ten je tak akorát dlouhý, velmi promyšlený a poutavý. Hra má spád a nevzpomínám si, že bych se na vteřinu nudil. Některé postavy budete nenávidět, některé si zamilujete, přestože vás od nich povětšinou nečeká nic příjemného.

V zásadě vás donutí okrást bohatou a nebezpečnou japonskou korporaci Arasaka o biočip, který si při útěku z místa činu zasunete do hlavy, čímž jej ochráníte před zničením. Zároveň se ale infikujete digitálním duchem mrtvého rockera a anarchisty Johnnyho Silverhanda. V tuto chvíli přichází na scénu Keanu Reeves, který byl nepochybně jedním z největších lákadel celého projektu. Bohužel, setkání s ním nebude nijak příjemné. Musíte ho z hlavy dostat, jinak oba zemřete. Od momentu infikace na to máte čas asi tak do konce hry.

Cyberpunk 2077 se dá hrát ve stealth módu, kdy se vyhýbáte užití hrubé síly a misí se dá projít hackováním kamer a bezpečnostních droidů. Kdo by to ale dělal, když portfolio zbraní je tak bohaté? Od katan a oldskůlových revolverů až po chytré pušky s naváděnými střelami. Zážitek ze střelby není revoluční, ale za mě jistě nadstandardní, částečně pak i díky pěknému nazvučení. Když už jsme u nazvučení, vysokých kvalit dosahuje i to u aut a motorek. Ruch města to pak činí neobyčejně věrným a uvěřitelným.

V hlavním příběhu mě neminuly ani strhující scény alias otevřená huba. Velkolepý festival, při kterém ulicemi města proplouvá obří holografickej kapr, působí až nolanovským dojmem. Relativně silným momentem je i odpalování elektrárny za městem, kdy elektrostatickým výbojem posíláte k zemi vznášedlo s VIP osobou. K místu dopadu se pak řítíte na motorce a okolní poušť nádherně kontrastuje s občas až klaustrofobními ulicemi Night City.

(R)evoluce?

Nic převratně nového zde ale nehledejme. Ze hry je cítit inspirace třeba Pátým elementem, Robocopem a samozřejmě již zmíněným Blade Runnerem. V zásadě tedy nic, co už bychom někde neviděli. Na druhou stranu, předefinovat cyberpunk jako žánr je nemožné, a tak je pochopitelné, že najdeme známé a opakující se prvky.

Stejně jako Deus Ex, i Cyberpunk 2077 spoléhá na rozsáhlou síť upgradů postavy, které se vám postupem času odemykají. Vezmeme-li ale v úvahu, kolik času načumíme do inventáře nebo stromu upgradů, mohlo by jejich používání být o něco uživatelsky přívětivější. Porovnávání zbraní nebo řazení modifikací bolí až fyzicky, při učení nových dovedností si dosyta užijete celkem plnou obrazovku. Přitom všichni známe hry, které nabízejí to samé v daleko intuitivnější podobě. Z tohodle se, chlapcí vývojářský, nevymluvíte!

Město noční, hledej oční

Není to tak horký, ale potřeboval jsem bejt za každou cenu vtipnej. Neonů si sice užijete dost, bez nich by ale Night City nebylo ani zdaleka tak svůdný a lákavý. Železobetonové megastavby, jejichž fasády pokrývají reklamní tabule o velikosti pražského letiště, za jejichž zdmi pak žijí lidé, životem připomínajícím jednu velkou technopárty v neonovým smogu. Možnosti interakce se světem nejsou sice neomezené, i tak to ale stačí k pocitu, že jste jeho skutečnou součástí. Troufnu si říct, že po architektonické stránce je Night City ve světe her naprostým skvostem a za úsilí, které museli vývojáři vynaložit na jeho “stavbu”, si zaslouží hluboké smeknutí.

Kde jsou ti brouci?

“Už jste hráli Cyberbug 2077?”, ptají se ti vtipnější z nás. I zahraniční servery hojně píší o “plenty of bugs”. Já teda za celou hru žádnýho brouka neviděl. Ale musej tam bejt, protože mi občas vzali zbraň z ruky nebo mi nedovolili odevzdat vedlejší úkol. Jsou to lumpíčcí! Někdy pomohl loading, něco muselo počkat na patch. Hlavní příběhová linie je ale na tyto chyby, ať už herní nebo vizuální, relativně skoupá. Při dvojitém průchodu hrou jsem nezažil, že by mi něco bránilo v herním progresu, maximálně se za mnou někdo objevil stylem “kde se vzal, tu se vzal”, ať už prošel zdí nebo ho hra prostě vygenerovala.

Na starších konzolích může být situace jiná a největší křiklouni se dodnes podivují nad vydáním hry, která není hotová. Ale byla by vůbec někdy? Umím se asi vžít do situace, kdy investor chce svý zlotý zpátky a jedinou odpovědí vývojového týmu je hru vydat a vše doladit za běhu. A to i s vědomím toho, že valná část trhu tento rozbitý model nepřijme. Omluva a vrácení peněz se pak zdá být jako adekvátní reakce na rozhořčené hráčské davy.

“Uvidíme se ve Vyšší lize!” …

…říká V Jackiemu, který si na zadním sedadle futuristického taxíku uvědomuje svůj konec. A vyšší liga je něco, kam Cyberpunk 2077 nepochybně patří, a to i přes všechen smrad, který se za ním táhne. Někdo ho dokáže přestříkat deodorantem, někomu ani nesmrdí a někdo si před ním zacpe nos a uteče.

Když Cyberpunk funguje, jedná se o zábavné, pompézní a extravagantní dílo. Pro ty, kteří z daného žánru milují převážně super zbraně, tělesné modifikace a hackování, se jedná o velmi příjemné osvěžení herního trhu. Hra nakousává i poměrně citlivá témata, jako budoucnost přístupu k lidskému (ženskému) tělu, problematiku korporací nahlodávajících demokracii nebo zotročení obyvatelstva skrz invazivní high-tech zařízení. Za pozornost stojí i vyobrazení japonské elitářské rodiny Arasaka na území Spojených států.