KnihyNovinkyRecenze

Nelineární svět v lineární recenzi. Chmurný Válečník | Recenze

Můj muž vystihl popis knihy Chmurný Válečník přesněji, než bych od někoho, kdo čte maximálně články o kryptoměnách, čekala. Potom, co jsem se mu snažila popsat šílenou kombinaci žánrů a stylů, které kniha obsahuje, mě se znuděným výrazem přerušil a řekl: „Takže je to vlastně něco, jako kdyby měl Kotleta dítě s Liou Cch’-sinem.“ Do teď nevím, jestli mě více překvapil fakt, že si pamatuje takhle diametrálně rozdílné autory, nebo to, že se trefil. Na první pohled neslučitelná kombinace Příliš dlouhé Swingers párty a závěrečné kapitoly hard sci-fi Temný les se špetkou básnického šarmu a květnatých deníkových zápisků kněžky – to je Chmurný Válečník. Lahůdka pro mozkové buňky, vám řeknu.

Od konce to bude jednodušší

Normálně si nechávám rejpání do překladatelů a popis ilustrací nebo samotné vazby knih až na konec recenze. Nicméně v případě Chmurného Válečníka nejspíš nejde začít jinak, než právě od konce. Překlad a samotný vzhled knihy je totiž pro celou recenzi stěžejní. Obálka je vymazlená do nejmenšího detailu a fakt, že se jedná o přebal z kraftového papíru, mě velmi mile překvapil. Oproti originální obálce knihy je ta česká verze jiná, nadčasová a poutavá. Což se bohužel málokdy stává. Naštěstí máme v našem malém rybníčku ilustrátory jako je Tomáš Kučerovský, který se nebojí popustit uzdu své fantazie a vydavatelství jako je Planeta9, které má odvahu tu fantazii ventilovat veřejně.

Dovolím si poznamenat, že je překladatel a překladatel. Pan Roman Tilcer je ovšem Pan Překladatel. Tenhle střapatý sympaťák se musel u tvorby celého metafyzického světa Chmurného Válečníka pěkně zapotit. O to víc je důležité zmínit, že bylo i jeho iniciativou dostat knihu na náš trh. A osud tomu chtěl, aby se i přes všechen neúspěch takhle zvráceně skvělá věc dostala na pulty knihkupců. Až budete knihu číst (a já věřím, že ano) zkuste se byť jen na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, jak musí přemýšlet člověk, který dokáže přeložit do češtiny všechny prapodivné názvy míst, válečníků i mučících nástrojů. Nebo také propojit elegantní romantické souvětí, metafyzické úvahy na jeden odstavec a mraky nadávek…

POZOR SPOILER. Nevím, zda je to účel, ale já jsem byla velmi smutná z toho, že jsem na hudební doprovod k celé knize vlastně narazila až po jejím přečtení. Vzhledem k tomu, že je hudba vytvořena samotným autorem speciálně pro Chmurného Válečníka, je škoda, že ji najdete až na konci.

Co je smyslem mého/tvého bytí?

Kniha zapadá do těžko uchopitelného literárního hnutí zvaného New Weird, který je dle mého takovou Generací Z ve světě fantastiky. Nevím, jestli bohudík, nebo bohužel, ale v tom knižním světě mi dává větší smysl, než v tom lidském. Jde o směs fantasy, hororu a science fiction, které se všemožně prolínají a doplňují, je nádhernou ukázkou toho, kam až může lidská mysl zajít. V případě Alistaira Rennieho překypuje jím vytvořený svět Chmurného Válečníka skrze jednotlivé listy stránek jako vařící voda z přeplněného hrnce a snaží se nevybouchnout. Clive Barker vytvořil v roce 1987 svět v Utkaném koberci, který se zdá na první pohled tak abstraktní, že se čtenářskému zelenáči ve světě hororu bude těžko představovat. Alistair Rennie ale Barkerovi zvrácené představy s citem dohnal.

Metaválečníci mohou sice trpět hladem, ale nezemřou jinak než násilnou smrtí (včetně utopení, otrávení a upálení) a jejich tělo nepodléhá lineárním poškozením provázejícím choroby a stárnutí.

– soukromé svědectví achlany promff, kněžky církve nechmeniiny

První tři stránky jsem četla na dvakrát. Chvilku mi trvalo přepnout z uvolňující rychločetby, na kterou jsem poslední dobu zvyklá. Je třeba začít vnímat slova, nad kterýma opravdu musíte přemýšlet, a poskládat si obrázek z obratů, které vám na první dobrou nedávají smysl. Světlo, jež nikdy nesvítí může mít více významů, než si myslíte, Změť nestálosti vám předvede, že struhadlo může sloužit k vyšším účelům a čísla 21, 24, a 39 třeba můžou označovat syny.

Pochopit, že svět se dělí na lineární a metafyzický, obklopený bytostmi, ovládajícími Náhodné skoky, nespočet druhů zabíjení a mučení, chvilku trvá. Ultranásilí jako vystřižené z Mechanického pomeranče včetně zvrácených sexuálních choutek a úchylek, které lineární bytosti nedokáží přežít, zato ty nelineární si v nich libují. Každý Metaválečník je jiný. Každý má svou oblíbenou techniku a každý přežívá v obou světech po svém. Co se stane, když jednoho z nich přestane zabíjení bavit? Nechá se zamotat do změti filozofických otázek a úvah, které nevedou k odpovědi. Proč existuju?

Nahodilé sváry a rodinné mise

Ač je občas těžké v jednotlivých kapitolách najít přesnou linku příběhu, nakonec zjistíte, že je děj vlastně velmi jednoduchý. Jeden svazek, tři knihy a spousta kapitol rozdělených do jednotlivých kaluží krve různých Metaválečníků, kteří míří vlastně pořád ke stejnému cíli.

Čím prapodivnější Metaválečník na seznamu, tím větší chtíč jej zneškodnit pro vyšší dobro. Oživit prostřední sestru, nebo najít a extrahovat esenci geniality z lineárních dívek připoutaných na stole? Přivést otci živoucí tělo Drtihlava, nebo Přibíječe duší, aby našel důkaz nesnesitelného utrpení? Žádný problém. Rozhodně se nepokoušejte najít ze startu hlavní postavy. V 80 % případů se na jedné stránce potenciální protagonista objeví a na druhé umře. Nedává vám to smysl? To chápu.

Popsat knihu jedním slovem? Nejde. Čím jsem si však naprosto jistá, je fakt, že není a nikdy nebude pro každého. A rozhodně je to záměrem. Ti, kteří čekají mainstream, budou zklamaní. Psychopatická jízda na vlně zvrácenosti vybičuje vaši představivost do takových obrátek, že možná nastane moment, kdy knihu zavřete. Tohle si opravdu představuju jo?

„Metafyzika,“ prohlásil Čím dál menší okruh možností. „Při vývoji jsme přešli z jednoho řádu materiálního bytí do druhého.“

„Jak?“

„To nelze říct. Ale myslím, že jsme z našich přirozených živlů byli vypuzeni silou nějaké metafyzické vůle, která z nás udělala antropoidní projekce nejniternějších stavů materiality, jež prošly metafyzickou proměnou v nejniternější stavy mysli.“

první den odplaty

Věřte, nebo ne, v momentě, kdy překonáte blok z vašich barvitých představ, odhodíte morálku i vnitřní stigma z toho, že čtete něco zakázaného, přijde prozření. Rennie nakousl od každého popisu jen tolik, abyste měli nad čím hloubat. Ať už nad samotným obdobím, nebo místem, ve kterém se příběh Chmurného Válečníka odehrává, nebo zvráceným použitím lžíce. Abstraktní pojmy i cesta za odpovědí.

Tahle kniha je změna, kterou jsem ve své natřískané knihovně potřebovala. Zatím však nemám tušení, do kterého šuplíčku ji mam zařadit.

Tisíceré díky Veronice Marhounové z Planety 9 za možnost představit čtenářům Gamesmagu Chmurného Válečníka formou recenze.

Verdikt

Příběh - 90%
Postavy - 100%
Styl psaní - 100%
Ilustrace - 100%

98%

Naše skóre

Neotřelá, šílená, abstraktní a na hraně. Kniha podle mého gusta.

User Rating: Be the first one !
Zobrazit více

Gabriela “Inie“ Hudec

Znáte to. Alter ego žijící vlastním životem ve virtuálním světě. A je mu tam moc dobře.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button