Mount&Blade II Bannerlord – Všichni na jednoho (MP Recenze)

Pár dní zpátky jsme se podívali na singleplayer část masivu zvaného Bannerlord a dopadlo to dobře. Tentokrát se podíváme pod pokličku multiplayeru, který je oddělený od základní hry a má i své vlastní mody. Nějak jsem si u toho hraní vzpomněl na betu. Jak mě uchvátila obrovská bitva a to byl pouhý Team Death Match. V “ostré” byť Early Access verzi se překvapení nekoná. Nedovedu si vysvětlit, čím to je.

Největším zklamáním je pro mě menu celého multiplayeru. Připadám si tak trochu jako v CS 1.6. Klasický server list mi nevadí, naopak. Mimo server list, kde je k dispozici TDM, jsou k mání 3 módy hry. Captain, Skirmish a Siege. Vybírám si skirmish – což má být 6 na 6 o tři vlajky. Čekám dominion. Ale další zádrhel přichází v matchmakingu. Čekání je vcelku nekonečné. Nikde není ani náznak, jak dlouho se bude čekat. Působí to zastarale a nevypočitatelně. Tak točím palci a říkám si, že tohle už snad dneska nikdo nedělá. Jak vidno, dělá. Neberte to jako nějaké spílání na archaické postupy, které fungují. Ale pokud to srovnám s jinými hrami, kde taky mulťák není hlavní fokus, tak je to spíš v horší třetině.

Konečně ve hře. A už to zase vypadá o krok sluníčkověji. Než se všichni připojí tak je klasický warmup, což u skirmishe netrvá dlouho, ale v siege módu i 10 minut. Co se mi hodně líbí, je systém bodů na vylepšování bojovníků v daném zápase. Na začátku je určitý počet bodů, za které si můžeme nakoupit bojovníka podle našich představ. Počet bodů na stranu je omezený a nevyužité body se přenášejí do dalšího kola. Součástí každé třídy je i menší úprava. Chci lepší zbroj nebo víc oštěpů? Působí to nenásilně a dopad ve hře je skutečný, ne jen zdánlivý. Je totiž rozdíl jít proti jezdci oděném do haleny nebo do zbroje. Skirmish je specifický mód, který je ale matoucí a chtěl by větší počet hráčů. Po úvodním přebírání tří vlajek se dvě náhodně zruší a zůstane jedna, o kterou se bojuje až do smrti popřípadě nuly bodů. Něco jako For Honor, ale mnohem zmatenější a na větším bojišti.

Oproti tomu siege je mnohem přijatelnější a zábavnější. Siege je o dobývání. Určitý počet bodů (míst), které útočníci musí zabrat a dobýt hrad či pevnost. Jednoduché jako facka a perfektní řež. Nepřátelé nabíhají a společně útočíte nebo bráníte pevnost za svou rodnou zem. Soubojový systém je totožný se singleplayerem, takže budete jako ryba ve vodě. Co se zdá jako zmatené pobíhání je ve skutečnosti promyšlený postup a po čase vám to bude připadat skvělé. Naučíte se efektivně bránit a uhýbat. Ale jak už to v bitvách bývá, není tu místo pro čest. Souboj jeden na jednoho se ve chvilce změní na souboj 5 proti jednomu. Krčící se bojovník v rohu nemá šanci.

Oproti skirmishi si v Siege bodíky na bojovníky sbíráte sami pro sebe. To se mi na tom hodně líbí, protože to jak hraju a jak jsem úspěšný, odráží to jaký typ vojáka si můžu zvolit. Pošetřím body teď abych při dalším spawnu mohl cválat na kobyle a sekat nepřátele shora. Tím, že se jedná pouze o bitvy v uzavřeném prostředí grafika neutrpěla žádné šrámy a vypadá to skvěle. V plném cvalu máchat mečem nebo bodat kopím je zatraceně dobrý pocit. Hra nabízí stejně jako ve hře jednoho hráče možnost přepínat mezi kamerou z pohledu first-person nebo third-person. Osobně používám třetí osobu, protože pak nejsem tak zmatený při boji.

A proč jsme vlastně dělali dvě recenze na jednu hru? Jednoduše proto, že Bannerlord je obrovský a multiplayer je stejně krásný, ale z mého pohledu ještě nedodělaný. Trochu to vypadá, že se tvůrci spoléhají na módy, které byly dlouhou dobu tahákem do hry. Doufejme, že se to časem spraví, přece jen se jedná o Early Access a do plného vydání je ještě dlouhá cesta.