Internetová televizní produkce v roce 2021 ukazuje, jak masovost drtí kvalitu | Komentář

Všichni jsme si přáli, aby už se covidový rok 2020 nikdy neopakoval. Dal si ale s celým světem ještě jedno kolo, takže pro spoustu lidí to znamenalo home office a u toho si občas pustit něco aspoň trošku normálního na pozadí. V televizi ale nic nedávají a skoro každý si dneska už platí jakoukoliv internetovou platformu, aby se udržel v obraze a mohl koukat na nějaké ty svoje nejoblíbenější seriály a filmy. Spousta z platforem ale tento rok chrlila jeden seriál či film za druhým, které mi upřímně přijde, že postupně ztráceli nejenom na kvalitě ale i na celkovém dojmu. Pojďme si tedy položit otázku: Je internetová televizní produkce natolik masivní, že ničí veškerou kvalitu?

Je už moc internetových televizí?

Dnes už na celém světě funguje několik streamovacích televizí, které si začínají být stále větší konkurencí, což přináší obrovské rozmělnění celého obsahu. Dominuje jim všem stále Netflix, který svou obrovskou produkcí a tvorbou ostatním televizím stále a jasně uniká. Pomalý úpadek hlásí HBOMax, který nezvládá takové množství vydávat. Na druhou stranu, se mu daří udržovat určitou kvalitu, což ho více než šlechtí. Disney+ (stále v ČR nedostupný) sbírá své nejvěrnější díky tradici a mainstreamovým značkám jako jsou Marvel a Star Wars. No a pak je nutné zmínit ještě Amazon Prime, který díky svému extrémně majetnému pozadí pomalu zkupuje ty nejžádanější knižní značky.

Tyto čtyři výše zmíněné nejsou samozřejmě všechny. Máme zde ještě například ParamountPlus, které je někde odsunuté v pozadí. A Hulu, které trpí syndromem reklam snad více, než valná většina i dnes už pomalu zastaralých kabelových televizí. Budeme tak pracovat se vzorkem vrchních čtyř, tedy HBO Max, Disney+, AmazonPrime a Netflixem.

Každá televize má vlastní seriály i filmy

Je až s podivem, jak velké množství všech filmů a seriálů vychází. Nikoho asi nepřekvapí, že v tomto směru dominuje Netflix. Ten každý týden přišel s novým filmem a skoro každý týden i s novým seriálem a to vše z vlastní kapsy. Samozřejmě díky rostoucímu počtu platforem si vybral tuto kvantitativní cestu, bohužel ale pro něj oproti ostatním platformám začíná výrazně pokulhávat ve kvalitě. A to i v případech velkých předloh jakými jsou Shadow and Bone, Chlapec s Parožím, nebo se slavným hereckým obsazením jako v případě Red Notice nebo Tím tvrdší je pád.

Disney+ využívá své zajeté značky. Svět Star Wars se rozšiřuje v Mandalorianovi, k tomu nyní přibude The Book of Boba Fett, Ashoka nebo Andor. Značka Marvel Cinematic Universe (MCU) po úspěchu filmů se nyní vrhla i na seriály jakými jsou Loki, WandaVision nebo Falcon a Winter Soldier. Překvapivým projektem byl navíc i What If?… který v animované podobě rozebíral alternativní reality. Udržuje si tak svoje vlastní značky a omezuje tak jakoukoliv inovaci, protože prostě nemusí.

HBO letošní rok pomalu mizí z mapy internetových platforem. Důvod? Od konce Game of Thrones nemá žádnou silnou značku a ani tak silnou originální produkci jako ostatní. Nicméně stále si udržuje onen titul nejkvalitnější produkce, kdy každý projekt stále udržuje nějaký ten osobnější styl a každý seriál a film není tvořen jenom proto, aby bylo co vysílat. Kvalita tak zde rozhodně trvá a navíc se příští rok vrátíme nejspíš hned v několika projektech do Západozemí, včetně seriálu House of the Dragon.

No a pak je tu Amazon prime. Ten kromě vlastní tvorby sází i na velkou marketingovou kampaň a pomalu i v číslech dohání právě nejsledovanější Netflix. Z jedné strany je to onou možností výběru, kterou má podobnou jako samotný Netflix, ale zároveň vlastní produkce pomalu sází na obrovské značky. Letos jim vévodí Nadace napsaná Isaacem Asimovem (otcem zákonů robotiky) a Kolo času, které se po Pánovi Prstenů považuje za nejepičtější literární fantasy dílo. No a navíc se příští rok vrátíme do světa Pána prstenů či Carnival Row A to se bavíme pouze o těch nejprofláklejších projektech, nikoliv těch menších.

Rok 2021 ukazuje velký zlom v kvalitě

Tak a nyní si to pojďme shrnout. Každá z těch televizí vydala minimálně deset vlastních televizních pořadů. To máme více než 40 nových show, na které můžeme koukat. Na čtyřech různých platformách. A to se ještě držíme zkrátka, především u Netflixu, který sám od sebe toto číslo dalece překonal. Tato obrovská kvantita ale pomalu a jistě přináší obrovský úpadek na straně kvality. A to nejen z pohledu narativního, ale i z pohledu režijního a hereckého.

Pokud se totiž podíváme na příběhy, tak se setkáme s tím, že všechny jsou si podobné. Skoro všude vidíme rodinu, která si bodá kudly do zad, partu lidí, kteří jsou nejlepší kamarádi ale jsou povahově úplně jiní nebo story s hlavním hrdinou, který je obrovský klaďas a to ho právě stojí všechno životní trápení. Velikými změnami si pak prochází knižní předlohy. Poslední dobou se tak stává, že jakmile totiž platforma koupí knižní sérii dá jí extrémní marketing a naprosto změní příběh. Odborníky v tomto případě jsou Amazon i Netflix. U Amazonu takto Nadace prošla nejenom změnou obsazení a postav, ale samotný zákon robotiky byl překopán. Netflixovský zaklínač sice udržuje obsazení ale mění příběh i jednotlivých povídek, nehledě na to, kolik obrovských změn nás čeká ve druhé sérii.

Úpadek herecké kvality je daleko horší a nedá se svést na to jakým způsobem jsou dnes především americké výtvory obsazené. Častokrát totiž už dochází k tomu, že herci prostě nehrají. A nehrají ve slova smyslu takovém, že z nich vyloženě jde cítit, že je role nebaví a nezajímá, případně celý seriál projdou s jedním jediným výrazem na tváři. Případně jako v Red Notice hrají role, které jim jsou jim psané na tělo. Např. Ryan Reynolds – hraje blbečka, Gal Gadot – sexy kost, Dwayne Johnson – svalovce a nic víc v tom filmu vlastně nehrají. Což je škoda, protože dnes ve stále repetitivnějších příbězích se má sázet právě na ony herecké výkony, nikoliv na kvantitu.

Co mají tedy společného?

Všechny internetové streamovací platformy mají jednoho jediného společného jmenovatele. Tím je zisk. Dnešní trh je více než přesycený a finální divák začíná být díky přesycenosti méně náročný. Navíc častokrát dochází k tomu, že spousta lidí prostě ráda sleduje jenom to, co “má prostě ráda”, na čemž extrémně začíná vydělávat Disney+, které vlastní snad všechny známé animované pohádky, které kdy vyšly.

Netflix sám se svou obrovskou masovovstí, kdy produkuje častokrát jeden nesmysl, nebo kopii za druhým začíná být předbíhán a pomalu a jistě ztrácí předplatitele. Čím to je? Je to tou možností volby? Ano, ta možnost volby je skutečně velkým faktorem, ale především je to podle mého šíleně upadající kvalitou, kterou ostatní televize (i když mají menší počet show) se prostě snaží dodat.

Zisk je ale to, po čem všechny stanice prahnou. Netflix to zkusil kvantitou, HBO kvalitou, Disney+ franšízami a Amazon marketingem. Co je tedy správně? Vyloženě samo o sobě asi nic. Nejlepší by byl franšízami nabitý, kvalitní, hodně produktivní server s dobrým nelživým marketingem. Toho se ale určitě nikdy nedočkáme. Nabídka momentálně silně přehlušuje poptávku. A každá z platforem do toho musí dát prostě to svoje.

Co si z toho pak vybrat?

Nejsnazší odpovědí by asi bylo, vydejte se cestou kvality, kterou vám nabízí HBO Max. Proč to ale není tak jednoduché? Protože tam není ten zpropadený výběr. Amazon a Netflix mi dají tu obrovskou dávku všeho, na co já vlastně chci koukat. I kdybych na to nekoukal tak to aspoň můžu poslouchat u jakékoliv jiné činnosti a to je to, co velká část dnešních diváků i chce. Velkou výhodu v tomhle má Disney+, na kterém jsou k nalezení takové ty mainstream filmy a seriály, o kterých se skoro každý baví a spousta lidí prostě nechce být pozadu.

Vybrat si z toho tak vlastně musí každý sám, protože předplácet si potom všechny, může vyjít i do několika stovek či tisíc korun měsíčně a to si především v České republice nemůže každý konzument dovolit. Nehledě tedy na to, že Disney+ u nás prostě furt není.

Jedno je ale jisté, s přibývajícími pořady, filmy a bůh ví čím ještě se brzy filmový průmysl dostane do jedné velké smyčky, ze které prostě nebude východisko. Nechci šířit nějaké poplašné zprávy nebo být zbytečně negativní (ačkoliv to se dneska hodí), ale především ve Spojených státech, je situace ve filmovém průmyslu na hraně. Žádná originalita, jenom kopie.

Je čas všechna velká tvrzení proložit čísly

Jelikož se hlavní téma týká masové produkce, je také na čase ukázat nějaká ta reálná čísla internetových televizí za rok 2021. Všechno co tedy nyní uvidíte se bude týkat období od 1. ledna 2021 do 29. listopadu 2021. Čtyři rozebírané televizní streamovací platformy totiž samy o sobě utvořili obsah, který je z časového hlediska skoro nezhlédnutelný. Jsou v něm také započítány jak dokumentární snímky, tak reality show a animované seriály, přeci jenom i ony ten čas prostě stojí a závěrem nutno upozornit, že se jedná o celosvětovou produkci, nikoliv pouze americkou či evropskou. Nejsou v nich také započítány pokračovací série, ale JEN NOVÉ LETOŠNÍ produkce.

Prvně se podíváme na seriály. Netflix se svou masivní produkcí vytvořil více než 158 různých druhů seriálů, čímž jasně ukazuje, že nejen, že má stále více než poloviční podíl oproti ostatním platformám, ale také pokud se budeme držet přednastavené křivky, jedná se prakticky o jeden nový seriál každé dva dny. Což pro běžně zaměstnaného člověka s dostatkem spánku je prakticky nemožné shlédnout. A to jsme pouze v lajně, kde budeme počítat seriály pouze z Netflixu.

Zajímavé je, že ani ostatní platformy dohromady to množství nedají dohromady. Ukazuje to kvalitu? Nikoliv, protože jak jsme si řekli výše, každá stránka má své nevýhody. Nicméně celkově jsme se tak na hlavních čtyřech stanicích mohli podívat na neuvěřitelných 293 nových televizních seriálů. To už je číslo, se kterým se časově nedá pracovat. A co pokud budeme pracovat ještě s jedním modelem. Představte si že z těch 293 seriálů, má každý pouze 10 epizod a jedna ta epizoda trvá průměrných 40 minut. Jedná se o 1953 hodin obsahu, což je vkuse 81 dní neustálého koukání jen a pouze na seriály.

Někdo by nyní mohl říct, jasně je to 293 seriálů všech možných druhů, ve světové produkci jasně, že v takovém množství nejde udržet skvělou nadstandartní kvalitu. Přece je důležité aspoň na něco koukat a i kdyby jen před spaním u něčeho usínat, tak to není ztracený čas. Navíc tu máme přeci pořád filmy.

Jsou ale filmy na internetových platformách takovou hitparádou? Já prostě řeknu že ne. Je to i prakticky nemožné, když pouze sám Netflix dal dohromady 137 různých filmů, z nichž většina se plahočí i podle serverů imdb nebo csfd kolem průměru. U takto velkých projektů jako je celovečerní film je to ale snad i horší než u seriálů. Naštěstí tu platí jedno zlaté pravidlo, na internetové platformě si film nemusíte stále dokupovat (na Disney+ občas teda ano). Tudíž co se týká nějaké příběhové a herecké kvality to nejspíš všechno samo o sobě může pokulhávat, je to přece pro internetovou televizi.

Jenomže si člověk musí připomenout i jednu podstatnou věc. V těchto filmech hrají i proslulé hollywoodské hvězdy. Ti s prominutím ať už zmíníme kohokoliv, tak v letošním roce do svých rolí na těchto platformách prostě nic navíc nedali. Upřímně s tím množstvím filmů, které vyšly jich skutečně nemám v hlavě ani zdaleka tolik, abych si řekl: “Tak a na tohle se teď prostě musím podívat znova.” Takhle to bohužel není. Dává to ale smysl, představa, že vidím 230 dalších filmů mimo kino je snad sama o sobě dost skličující.

Nutno zde také na konci této krátké statistické podkapitoly podotknout, že se bavíme pouze o čtyřech internetových platformách. Pokud k tomu připočítáme další, dostaneme nejen několik dalších tisíc hodin obsahu, ale také pravděpodobně další příběhovou a nehereckou mizérii. Kdy přiznejme si, občas prostě dnešní dobří seriálový herci podávají výkon Tiktokera a to je prostě špatně.

Bylo letos všechno špatně?

Rozhodně musím říct, že ne všechno bylo tak špatné, jak to na řádcích výše může vypadat. Srovnávat seriál či film podle předlohy je ve většině případů chyba, dělat seriál na bázi seriálu o seriálu o kterém už vznikl seriál je prakticky kravina, ale Cowboy Bepop to dokázal. Máme tu ale i pár těch výjimek, za které můžeme být rádi, že nám je vůbec internetové televize poskytly a pojďme si jich tedy pár připomenout.

První asi zmíním tři animované adaptace. Netflixovský Arcane je pastva nejenom pro oči, ale příběh absolutně v ničem nekulhá, je konzistentní a steampunkové prostředí tomu jenom podtrhává snad vše co jde. Nehledě na to, že seriál vznikl díky inspiraci ze světově proslulé hry League of Legends. Druhým velkým animovaným favoritem je určitě What If?.., od Disney+. Příběh z multivesmíru, ve kterém se dějiny stali prostě jinak než u nás a každý hrdina si prošel jiným vývojem, je naprosto perfektní a odpovídá přesně tomu, co divák chce, vědět co by kdyby. Posledním je Invincible od Amazonu. Superhrdinský seriál, který je pojatý naprosto opačně než dneska profláklý Marvel, byl něčím tak krásné unikátní, že musel potěšit oko nejednoho fanouška.

Abych si trošku kopl do ostatních, tak zmíním Only Murders in the Bulding od stanice Hulu. Skvělý komediální seriál ve kterém své tradiční komediální nadání prodali Steve Martin a Martin Short, kdy jim skvěle sekundovala Selena Gomez. Pokud chcete komediální seriál plný kriminálního humoru tohle je prostě pro vás. Velmi zajímavou podívanou přinesl i francouzský netflixovský Lupin. Tam se skvěle ukázal pan herec Omar Sy, který jako knižní zloděj světové úrovně, který hraje starostlivého otce musel zaujmout každého fanouška nepředvídatelných filmů.

HBO Max zase ukázalo, že stále zvládá dramata, kdy seriál Beartown je neuvěřitelně lidský a extrémně reálný. Příběh mladých švédských hokejistů okouzlil jako většina severské produkce svou neuvěřitelnou surovostí a místy až tvrdým “bezemocionálem.” No a pak tu ještě máme ty Disneovky, u kterých si místy nevím rady co o nich říct, protože všechny co letos vyšly ukazují jenom jedno. Chceme z vás tahat prachy, kupte si Disney+ a zkoukněte nás. Nutno ale podotknout, že všechny mají svou kvalitu, i když jsou tak hrozně předlajnované, až to místy bolí. Nicméně kdybych měl fakt vybrat tu co mě oslovila nejvíc, tak to bude Loki, který se snaží pomilovat sám se sebou. To je prostě top.

No a pak tu máme toho vedoucího letošního zájezdu. Netflix v korejské produkci přivedl na svět Hru na Oliheň. Tam můžeme vidět skvělé a především uvěřitelné herecké výkony. Na seriál byla udělána minimální kampaň, protože úspěch se nepředpokládal, takže jej mezi sebe dostali až lidi. Udělalo se pouze pár epizod a nepočítalo se s prodloužením, takže typické korejské otevřené zakončení nemohlo překvapit. A hlavně ten příběh, je vlastně tak jednoduchý, až je svým způsobem nesmyslně originální.

Samozřejmě těch lepších seriálů nebo filmů by se našlo více. Bohužel když to dohromady spočítáme za těch 11 měsíců tak z celkem 523 projektů, když se jich dá dohromady 20 “lepších”, tak to vidím jako obrovský problém. Nehledě na to, že kvalita klesá a herecké výkony jsou hrozné, ale hlavně protože se vše začíná opakovat znovu a znovu. Kdo ví jestli tímhle tempem neuvidíme patnácté zpracování Lvího krále nebo Popelky. Doufejme, že k tomu nedojde a brzy přibude víc olihní, které prostě budeme muset vidět.