Není punk jako punk – Recenze SlavicPunk

Není to tak dávno, co Polské studio Red Square Games oznámilo projekt SlavicPunk: Oldtimer. Jedná se o izometrickou střílečku s drsným detektivem v hlavní roli. Je to vlastně něco jako The Ascent od švédských Neon Giant, ale se slovanskými kořeny.

SlavicPunk: Oldtimer je hrou inspirovanou romány polského spisovatele sci-fi Michala Golkowského. Ten je znám hlavně díky své vysoce populární řadě románů SybirPunk, které se odehrávají stejně jako SlavicPunk v dystopické budoucnosti. A to ne každému hráči zrovna teď sedí, přecejen Rusko aktuálně není úplně populárním místem k zasazení vaší hry. I proto vývojáři uvádí, že Michal napsal příběh spolu s hlavní postavou Yanuse tak, aby se vše odehrávalo v Polsku. Jaká je ale hra, když odhlédneme od této malé “kontroverze”?

Příběh

SlavicPunk, se odehrává v rozpadající se, dystopické, zločinem prolezlé metropoli přezdívané pouze jako „The City“ (nebo Neapol, podle toho, koho se zeptáte). V hlavní roli vás čeká v botách pokrytých špínou a smogem nabitých plic Janus; příhodně pojmenovaný, antihrdina. Starý, prošedivělý, ale dobře “modifikovaný” žoldák, jenž se stejně jako každý v jeho oboru, zoufale snaží najít útěchu v pomíjivých, požitkářských radostech života. Tedy když zrovna nestřílí hromady nepřátel – z nichž se skládá většina obyvatel města. To ho staví do začarovaného kruhu zneužívání a zneužívání, a to jak směrem k sobě, tak od něj. Příběh vycházející z takové premisy je však obecný a zdrcující, protože má předvídatelný obrat, žádné záhady nebo cliffhangery a zapomenutelné postavy jež jsou součástí tohoto světa, kde není nic dostatečně propracováno.

Je to opravdu škoda, protože vizuální stránka hry spolu s efekty skutečně dosahuje vysoké kvality a vytváří tak skvělou atmosféru ponurého, vyhořelého světa, kde jedinými uhlíky naděje jsou neony kielbasských kiosků nebo světlomety přijíždějícího vlaku.

Hratelnost

Vaše putování slovanskou dystopií bude rozděleno mezi otevřený svět, zasněžené městské ulice a příliš stísněné, plesnivé interiéry různých budov, obývaných jak gangy, tak běžnými občany. V obou případech bude nutkáním k prozkoumání těchto lokalit nalezení lootu a pavoučích robotů, kteří vás obdarují zásobami (munice, léků, spotřebních materiálů a zřídkakdy nových zbraní). Ve hře občas narazíte na zamčené dveře, rozbité počítače a další podobné překážky. Ty vedou k některým klasickým scénářům „najdi klíč“ nebo „vyřeš hádanku“, které vyřešíte tím, že budete chodit kolem nebo sledovat často přítomný cílový ukazatel. Žádná z “hádanek” není složitá, a přestože těch pár miniher trochu mění tempo, jsou příliš snadné a krátké na to, aby měly pro herní smyčku vůbec nějaký význam. Většina míst jsou jednosměrné cesty, samostatné úrovně, do kterých se už nikdy nevrátíte. Neexistují tu navíc žádné vedlejší aktivity, skrytá NPC nebo volitelné oblasti. Kybernetická dystopie nikdy nebyla tak nudná.

Namluvené cutscény jsou pravděpodobně nejlepší částí tohoto jinak mizerného zážitku. Art je prvotřídní a VA je také docela dobrý.

Bojový systém

Přestřelky jsou v The City normou, a přestože policie může zasáhnout, pokud vás zpozoruje náhodný hlídkový dron, většinou to budete jen vy a jakýkoli náhodný gang, kterému čelíte. Váš arzenál obsahuje různé zbraně, od vaší věrné šestiranky až po high-tech railguny, z nichž všechny lze upgradovat pomocí modulů, které si koupíte ve stinných, zrezivělých obchodních kioscích mezi misemi. V soubojích se budete spoléhat na systém úhybu a krytí – abyste se vyhnuli kulkám a zůstali naživu, protože TTK je velmi nízké pro vás i většinu nepřátel, kromě těch větších. Úroveň výzev je tady vlastně dost dobrá a přestřelky by byly ještě naprosto skvělé – nebýt mrtvé umělé inteligence, která se polovinu času zasekne, nepřátelé se množí za vámi ve vzduchu a vaše postava se automaticky přepne na boj zblízka, kdykoliv jsou nepřátelé poblíž. Vaše bitevní hacky, schopné ohromit nepřátele nebo je poškodit za cenu energie, budou protiváhou těžkých nepřátel a umožní útoky z jejich méně chráněných oblastí. Neexistují tu žádné dovednosti, útočné/obranné spotřební doplňky nebo jiné mechanismy, které by přidaly další hloubku jinak dobře zpracovanému bojovému systému. Navíc je tu jen velmi málo typů nepřátel. Všichni se navíc chovají skoro stejně a nenajdete tu ani žádného “epického” bosse. Každý boj se tak stává prakticky identickým a hře to škodí víc, než samotné technické zpracování.

Vývoj postavy

Janus nemůže vylepšit své kybernetické tělo, což mi připadá jako promarněná příležitost, ale jsou tu aspoň zbraně. Ty lze upravovat na modulární úrovni a tak máte pocit, že jste se dočkali alespoň nějakého postupu. Bohužel se často stává, že tento systém nefunguje tak jak má.

Shrnutí

Celkově lze SlavicPunk hodnotit jako průměrnou hru s potencionálem. Nabízí originální a atmosférický zážitek, který zaujme jak nadšence kyberpunku, tak fanoušky slovanské kultury. Příběh sice není nic extra, ale vynahrazuje to kvalitní grafika, atmosféra i vcelku zábavná hratelnost. To co hru sráží dolů je hlavně její technický stav…