Recenze Tactics Ogre: Reborn

Tactics Ogre: Reborn je remakem stařičké devadesátkové klasiky, která ovlivnila vývoj strategických RPG na mnoho let dopředu.

O to více zarážející to je, když si uvědomíme, že jste o hře pravděpodobně nikdy neslyšeli. To je ale tím, že Tactics Ogre původně vyšlo pro Super Nintendo v roce 1995 a termín “strategické RPG” tehdy (alespoň v našich končinách) nikdo neznal. O čem to tedy je?

V první řadě o válce. Hlavními postavami jsou sourozenci Denam a Catiua, kteří jako jediní z celé rodiny přežili útok vojsk na jejich vesnici. Přežil naštěstí i jejich nejlepší kamarád Vyce s kterým se naši hrdinové rozhodnou vydat na cestu za pomstou. Během této cesty tedy naplánují útok na toho, o kom si myslí, že je generál, který vyplenil jejich vesnici, ale následně zjistí, že se spletli. A tady se vše začíná komplikovat a rozvíjet. Nebudu vám ale spoilerovat, co vás čeká.

Hráči, kteří hráli původní Tactics Ogre už jsou ale doma. V Reborn verzi se totiž z hlediska příběhu a různých sidequestů nic nezměnilo. Vývojáři ze Square Enix navíc odvádí skvělou práci s představováním postav a jejich vývojem. Jediná škoda je, že se stejným dílem nevěnují i postavám vedlejším, protože mnoho z nich by si to rozhodně zasloužilo. Ve výsledku je tak samotný děj hry víc než zajímavý a i po letech dokáže šokovat některými zvraty.

Skutečně strategické RPG

Z hlediska boje se pak Tactics Ogre: Reborn stává tradičním strategickým RPG. To co ho povyšuje nad všechny ostatní je provedení některých malých detailů. V první řadě je to například fakt, že herní levely obsahují různorodý terén ve kterém musíte brát v potaz pozicování vašich postav na maximální úrovni. Jo nejednou se vám povede zabít vlastní lidi… friendly fire je totiž “always on”. V řadě druhé jsou to pak různé “podmínky vítězství”. Tady výhru nezískáte (jako všude jinde) tím, že zabijete všechny nepřátele (zabití všech nepřátel je navíc mnohdy nereálné). Tohle je strategická RPG hra ve které opravdu musíte používat “strategii”.

A i přesto, že je tento remake prakticky identickou kopií původní hry, najde se tu pár změn, které ovlivňují souboje. Tou největší je spawn tzv. “stat buffů”, které se objevují náhodně na bojišti. Jsou tak silné, že dokážou úplně zamíchat s průběhem bitev a tak je o to důležitější je získat hned jak to bude možné. Jsou tak vlastně zajímavým herním faktorem, ale někdy mi přišlo, že se kvůli nim zbytečně prodlužují veškeré souboje. Dočkali jsme se dokonce i “rewind” featury, která vám pomůže pokud bitvu hezky česky “poserete”. Rewindovat ale 5 minut zápasu je peklo samo o sobě. Ve výsledku se dá říct, že Tactics Ogre: Reborn je stále těžkou hrou, ale teď vám sem tam i něco odpustí.

Menu, menu, menu…

Mimo boje vás pak může hra trošku potrápit. Bitvy totiž začínají neuvěřitelně pomalu a vyžadují několik tahů, než se akce skutečně rozjede. Navíc strávíte hodně času v menu, kde je potřeba přizpůsobit a nastavit každou maličkost, od vybavení přes kouzla i dovednosti. Hra tak sice umožňuje velké množství přizpůsobení, ale často s nedostatkem informací (např. o vybavení a dalších věcech).

Grafika a audio

Z hlediska vzhledu pak není Tactics Ogre: Reborn prakticky co vytknout a to i přesto, že se hráči nemohou shodnout zda je filter přidaný do hry pro vyhlazování pozitivní nebo negativní změnou. Hra celkově vypadá dost dobře a kreslená grafika odpovídá předloze ve všech směrech.

Oproti původní verzi hry z 95. je pak největší změnou kompletní dabing v Anglickém a Japonském jazyce. Obojí zní naprosto skvěle. Anglický dabing mě navíc velice mile překvapil svou kvalitou a nadšením, které čiší z každé hlášky. Perfektně to tak sedí ke hře z devadesátých let.

Shrnutí

Tactics Ogre: Reborn je moderním zpracováním milované klasiky, které přináší vskutku zajímavé změny. Některé jsou pozitivní (rewind, zjednodušený systém herních tříd) a některé sporné (stat buffy během bojů). Podstatou ale je, že jádro hry zůstalo stejné. Pokud jste fanoušky žánru a neměli jste možnost zahrát si hru v minulosti, teď máte šanci.