Už je to více než měsíc, kdy se z lidí mohli konečně stát profesionální zaklínači, kteří zachraňují ohrožené obyvatele před různými příšerami. Velice podobně jako před několika lety u Pokémon GO i nyní všude běhají bandy lidí, kteří nekoukají na kolemjdoucí, ale do mobilu. Jako bonus teď ale občas díky usilovnému máchání mečem někoho praští (a neříkejte, že se to ještě nikomu nestalo).
Co je vlastně The Witcher: Monster Slayer
The Witcher: Monster Slayer je mobilní hra, při které jako v Pokémon GO chodíte s GPSkou po městech, vesnicích, polích, pouštích a ti mocnější i po jezerech a zabíjíte různá monstra. Těch hra nabízí skutečně obrovskou škálu, od nějakých těch běžných až po legendární. Jména těch běžných, jako Nekker, Sukuba a Ghúl, se naučíte velmi rychle, protože jsou všude a mají jediný účel. Lézt vám na nervy a pomáhat vám expit, abyste mohli zabíjet tu další hromadu běžných příšer. Levelování, skilly a alchymie totiž tvoří páteř celé hry.
Skilly jsou rozdělené do třech kategorií: boj, alchymie a „magie“. Jelikož doporučení, kam máte sypat svoje skill pointy, můžete po internetu najít hromady, řeknu vám ty svoje. Já sypal bodíky do všeho, co se mi líbilo, či teoreticky hodilo. Takže i nyní, když všichni na 22. levelu píšou, že si dávají každou příšeru bez lektvarů, bomb atd., já stále běhám, zabíjím Sukuby a dělám všechno jako na začátku, protože prostě nejsem specializovaný. Začátečníkům tak doporučuji sypat všechno do bojového modu, který se hodí nejvíc, a poté alchymie. Magie je užitečná asi jako krabice s koťátky, ale to je také možná jen můj dojem.
Velice jednoduchý bojový systém
Ovládání celé hry je příjemně jednoduché. Boj se skládá ze dvou částí. Příprav a samotného boje. Přípravy jsou jednoduché: vyberete si jeden ze 2 dostupných mečů. A rovnou vám říkám, že pokud si nekoupíte rozšíření, tak stříbrný meč prostě nedostanete, takže takový Alghúl zranitelný stříbrným mečem se pro vás stane „milým“ soupeřem, stejně jako Šarlej nebo Lešij.
Hodně velkou pomoc při přípravách vám poskytne alchymie. V té máte možnost si dát na meč nějaký ten olej (na relikty, draky, nekrofágy, insektoidní) a dvojnásobné poškození se vždycky hodí. Poté jsou zde lektvary. Na výběr jich je docela široká škála Cat (Kočka), Swallow (Vlaštovka), Petriho Filtr, Thunderbolt nebo ten jediný skutečně užitečný – Swift. Ten je zatím skutečně nevyvážený, stačí vypít jeden Swift, ten vám dá dvakrát tolik životů, a můžete se jít mlátit s čímkoliv.
Poslední věcí jsou tu bomby, díky kterým i ten největší noob dokáže porazit naprosto cokoliv, včetně legendárních příšer. O těch ale později. Bomby mají pouze pět druhů, na výrobu jsou nejdražší a zaberou taky nejvíce času. Nicméně ze začátku hry se neskutečně hodí. Pokud má navíc vybraný nepřítel kupříkladu slabost pro dwimmerit, nebo snadno hoří, není nic jednoduššího, než si vzít specializovanou bombu. Takže jednoduchá rada: hodně sekejte, po hrozivém zvuku se kryjte a občas hoďte nějakou tu bombu a vyhrajete.
Super úkoly, ale hrozné trasování
Silnou stránkou The Witcher: Monster Slayer je plnění úkolů. Ono totiž když skutečně musíte těch pár kilometrů z místa A do místa B nachodit a vést dialogy někde pod horou, máte ze sebe lepší pocit, než když sedíte u monitoru. To, co je ale na úkolech je hrozné, je to trasování. Pokud jste ale ve vážně špatné oblasti, dá se váš cíl naštěstí přelokalizovat.
Bohužel podmínky pro uskutečnění této změny nejsou nejjednodušší. Musíte být nejméně kilometr od cíle. Bohužel ani to vám nezaručí, že relocate bude na nějakém dostupnějším místě. Pro představu: jednou jsem v zápalu hry poprosil o prohlídku továrny (nečekaně mi vyšli vstříc), jednou běhal po hřbitově a závěrem sváděl jeden z největších bojů v Kauflandu. Každopádně záleží samozřejmě na hráči, kolik chce hře obětovat, ale značnou výhodu můžete získat při cestách autem.
Pokud totiž pravidelně cestujete nějaké delší vzdálenosti, relocate vám často hodí cíl i pod nohy, na což jsem inteligentně přišel až u předposledního úkolu. Ostatně hra nemá žádné postihy za cestování autem, jenom místo běžícího zaklínače jezdíte na koni. Vypadá to naprosto skvěle a pro lenochy je to i snadnější cesta k levelování.
Fantastická monstra a kde je najít
Jak jsem již zmínil na začátku, příšer je ve hře skutečně dostatek. Je ovšem poměrně problém potkávat rozličné druhy. Ty jsou celkem tři: Common, Rare a Legendary. Common příšery najdete všude a furt. Nejčastěji právě třeba Sukubu. Je jich celkem 61 a u některých se během boje skutečně zapotíte, protože hra si kromě legendárních příšer nedělá hlavu s nějakou obtížností soubojů. Čím víc lebek nad svou hlavu nepřátelská obluda má, tím je silnější.
Bohužel to ale neznamená, že čím více lebek má, tím je více Rare, nebo Legendary. Můžete tak narazit na příšeru, kterou prostě umlátíte mečem bez jakékoliv alchymie a nakonec vás překvapí, že je Rare. Stejně tak si ale můžete myslet, že mlátíte úžasnou dvouhlavou Rareku, i když je to jenom Common, ale zase tak vzácný, že už ho stejně nikdy nepotkáte (jako je třeba Voiceless).
No a pak tu jsou ty poslední, legendární. Nejen že souboj s nimi je docela složitou záležitostí, při které se zapotíte. (Pokud tedy nejste „kreativní“, nevypijete Swift, nevezmete správný olej a nenaházíte na ni 3–4 bomby.) Problém je tu ale jinde. Já rozumím definici slova legendární, ale zdejší potvory jsou tak legendární, že je ve hře téměř nepotkáte. Tedy mně už se poštěstilo, zabil jsem 4, ale skutečně by se tvůrci měli aspoň trošku zamyslet nad jejich větším objevováním ve hře.
Proč byste hru měli hrát?
Protože se můžete stát „skutečným“ virtuálním zaklínačem. Navíc vás hra nutí k nějakému tomu zdravému pohybu, občas se i příjemně naběháte. A pokud nejste fanoušci přírody, stačí chodit a pouze koukat do telefonu. Prakticky se tak dá říct, The Witcher: Monster Slayer ku zdraví. Během hraní sice časem přejdete do známého repetitivního módu: zapni-splň-vypni, který známé z Pokémonů, i tak se ale hře daří být poměrně zábavnou. Navíc je hra venku jen něco málo přes měsíc a je tu stále extrémně hodně prostoru pro zlepšování a úpravy. Jen si vzpomeňte, jak dlouho vývojáři upravovali Pokémon Go. Takže zatím vlastně dost dobré a vývojářské studio Spokko si zaslouží uznání.
Přeji všem co nejlepší Stezku a hodně štěstí!
