Král Conan jako artefakt i vstupní kniha pro barbarem nepolíbené

Conan je králem beze vší pochybnosti. Pomalu to bude sto let, co hrdinný severský barbar pomohl definovat žánr fantasy a postaral se i o podžánr Meče a magie. Zhruba před třiceti lety ale také pomohl v našich končinách odtrhnout tento žánr od sci-fi, které fantastice dominovalo. Už v předrevolučních dobách se svalnatý Cimmeřan v překladu Jana Kantůrka pohyboval mezi členy Fandomu, aby pak na počátku devadesátých let vzal knihkupectví útokem. Takže jak vlastně recenzovat téměř staleté texty, jejichž vydávání má u nás třicetiletou tradici?

Po letech znovu Conan, tentokrát snad definitivní

Každé vydání knihy má svůj vlastní hnací motor. Pokud zrovna nejde o peníze (a s touto motivací by u nás mnoho knih jistojistě nevyšlo), může jít o snahu zprostředkovat čtenářům dlouho nepřístupné texty, předvést fascinující novinky, aktualizovat text pro novější generaci či jej rozšířit o nové poznatky, nebo třeba uspořádat chaotické dílo. V ranných devadesátých letech u nás vycházel Conan za Conanem jednoduše proto, aby tu vůbec nějaký byl. V novém tisíciletí se pak objevuje snaha předložit čtenáři pěkně uspořádané „špalky“ obsahující vše, co Robert E. Howard o svém dobrodruhovi napsal. Ideálně chronologicky, aby mohl čtenář sledovat celý barbarův život.

Snahou současného vydání je předložit staronového, konečně kompletního, kanonizovaného Conana. Kantůrkův překlad se za desetiletí stal kultem a vydávat Conana v jiném překladu by se rovnalo nakladatelské sebevraždě. (Přesto to Argo zřejmě zkusí.) Jak v závěrečném komentáři vysvětluje Richard Podaný, sám Kantůrek mnohdy není původcem toho, že se u nás už od 90. let čte „trochu“ jiný Conan. Přesto se jeho práce originálům často vzdaluje.

Za změnami stojí především různé redaktory upravené a „vylepšené“ verze. Z těch Kantůrek překládal, v 80. a 90. letech navíc bez možnosti srovnání s originálem, či bez vědomí o tom, že byl text pozměněn. Bylo tedy nutné Kantůrkova Conana konfrontovat s originálem a místy umazat nadbytečné, nebo naopak „dobásnit“ chybějící. Buďme proto vděční, že se této mravenčí textologické práce ujal právě Richard Podaný. Ten má za sebou nejen historii v českém Fandomu, ale i stovky přeložených titulů žánrové literatury i komiksů. Číst nové vydání Conana je tak díky němu i díky Kantůrkovým „originálům“ jako mluvit po letech se starým známým. Některé věci si pamatujete trochu jinak, některé se dozvídáte úplně poprvé, ale pořád je to on a máte radost, že ho vidíte.

Howard píše přímočaře, což ne všichni ocení

Argo se rozhodlo začít velkolepě a do první knihy z chystané reedice umístilo první a pravděpodobně nejprofláklejší povídky, ve kterých se král Aquilonský objevil, následované jedinou conanovskou novelou, kterou nám Howard zanechal. Jde o povídky Meč s fénixem, Šarlatová citadela a novelu Hodina draka. Conana v nich na počátku zastihujeme tam, kam si Arnie během filmu pouze jednou sednul, na trůně. A barbarův cíl je ve všech třech příbězích jasný a typicky přímočarý – zůstat na něm. Pokud je toto vaše první seznámení s černovlasým barbarem, pravděpodobně už po dočtení první povídky budete vědět, jestli je v roce 2021 Howardův hrdina pro vás tím pravým čtivem.

Howardův přímočarý styl, zde navíc osekaný o mnohé „kudrlinky“ Jana Kantůrka, působí na scéně dnešní fantastiky překvapivě svěžím dojmem. Conan nevede politické pletichy, neholduje dlouhým slovním přestřelkám, nepěstuje vnitřní monology, ani se nerozplývá v odstavcích popisujících hodovní síň, historii světa nebo něčí rodovou linii. Pokud je Conan na scéně a má meč, jde tam, kam ukazuje jeho špice. I po letech je velice jednoduché vidět, proč barbar zůstal v paměti tolika lidí. Howard nabízí něco, co už se dnes málo vidí: velkolepý hrdinský příběh, který se neironicky bere vážně. A pokud na tuto formuli přistoupíte, nelze Conana neobdivovat. Po desítkách knih o zkáze světa, spasení lidstva a nadnárodní politice je najednou záchrana dámy v nesnázích nebo boj s obřím hadem příjemným návratem do jednodušších časů, časů osobního hrdinství.

Neměnný Conan za časů Hyborie

Přes všechny klady zub času zapracoval. Co jeden uvítá jako návrat starého dobrého, je pro druhého schematický příběh plný klišé a archetypů postav. Pokud od fantasy čekáte postavy s prokreslenou psychologií, ke kterým přilnete, Conan vám tento luxus pravděpodobně nenabídne. Zatímco současnější fantastika si dala za úkol provést všechny hrdiny životní proměnou a trnitým vývojem, Conan je pořád Conan. O sobě samotném nepochybuje, nic nehne jeho přesvědčením a úsudkem, má možná na konci příběhu jizvu navíc, ale stále je to on. A to můžete obdivovat i nesnášet. Přestože nejde o nadlidský a necitlivý stroj na zabíjení (jak ho spousta lidí vnímá nejspíš kvůli Schwarzeneggerovu filmu), nejedná se o protagonistu vhodného ke ztotožnění. Mimochodem, pokud máte pocit, že se v recenzi až příliš často objevují slova „Conan“ a „barbar“, nejspíš knihu ani neotvírejte, pokud nechcete při otáčení stránek skřípat zuby.

Ani milovníci prokreslených světů si nejspíš nepřijdou na své. Není žádným tajemstvím, že Howard při konstruování světa vycházel z rodné hroudy (tedy ze Země, ne z Čech) a navíc Conanova dobrodružství situoval do „dávné historie“, kterou se od té doby fanoušci snaží přesně určit. Množství zemí a národů zmíněných ve všech třech příbězích sice světu dává zdání rozlehlosti, zatím však jde pouze o jakési mlhavé, papírové kulisy, které pouze do textu vkládají množství termínů. A ani prstem po mapě si fanoušci s Conanem nezacestují. Možná i kvůli této neurčitosti a neukotvenosti působí Hodina draka oproti kratším povídkám jako natažená do extrému. Novelka se sice snaží čtenáře nudit co nejméně a nabízí mu i jinou perspektivu než tu Conanovu (což je obzvlášť „lahodné“ při závěrečném boji, viděném z pohledu poražených), pořád ale mimoděk dokazuje, že Conan nejlépe funguje v kratších útvarech.

Vydání pro fanoušky i nováčky

Král Conan má stále stejné plusy a mínusy, jako měla předchozí vydání. Je to Conan. Takže ber, nebo nech být. Argu (a hlavně tedy Richardu Podanému) se ale podařilo vytvořit velice funkční „vstupní portál“ do světa této klasiky. Fakt, že se konečně jedná o původní verze Howardových textů, knize zajišťuje místo v knihovničce zarytých „conanistů“ hned vedle všech předchozích edicí. Pokud se ale s Conanem teprve seznamujete, pravděpodobně budete rádi, že nemusíte hledat v antikvariátech. Sáhnete tak radši po svazku, který je „bezchybný“ a má slušivou obálku Mikuláše Podprockého. Jako ochutnávka funguje skvěle – tohle je čistý Conan, nic víc, nic míň, a navíc tu máš jeho nejdelší příběh. Líbilo? Kupuj další. A pokud ne, pořád máš v knihovně nejlepší možnou reprezentaci téhle klasické fantasy. A aspoň už víš, o čem to je. Tak snad co nejdříve vyjdou i další svazky.

Děkujeme nakladatelství Argo za recenzní výtisk.