七転び八起き

“Jestli se chcete pobavit, napište nám do komentáře o čem jsou japonské citáty v článku.“

Po prvním víkendu jsme vám přinesli první dojmy z Ghost of Tsushima. Oproti ostatním máme neskutečný skluz, ale chtěli jsme podat recenzi správně a pořádně. Předem nutno říct, že nadšení po čase polevilo a i přesto, že se jedná o výjimečnou hru, není to zadarmo.

V recenzi jsem zmiňoval, že příběh stojí za to a má předvídatelný konec. Ano má, ale opravdu stojí za to. A pokud vás nebude bavit hlavní příběhová linka, tak vedlejší “stories”, jak tu říkají questům, vás chytí určitě. Jsou nedoceněným náhledem do japonského myšlení a života. Jsou o morálce, štěstí, neštěstí, hledání cesty i zapírání sebe sama. Stojí za to si vyslechnout strasti i slasti vašich přátel i náhodných kolemjdoucích. Každá další část vám poodhalí něco málo z myšlenek postav a ty jsou “spot on”. Pokud milujete japonskou kulturu budete se rozplývat nadšením. Pokud jste jenom náhodný hráč ps4 exkluzivek, tak se na chvilku zastavte a popřemýšlejte o tom, co postavy říkají.

Příběhem vás provází nespočet soubojů a slibuju, že se nebudete nudit. Každý sek a každý blok je zážitek. Cítíte se neohrožení a mocní. Naštěstí jsou souboje rychlé a postačí pár seků k zabití nepřítele. Hra nabízí několik přístupů k soubojům, nejedná se pouze o přístup ghosta (tedy kradmo ze zálohy) nebo samuraje (tedy přímá konfrontace protivníků), můžete totiž zvolit i přístup lučištníka, lišáka (tak jsem pojmenoval přístup přelstění nepřátel) nebo třeba jezdce. Bylo by ostudné koncentrovat se pouze na předpřipravené možnosti, které vám hra naservíruje na stříbrném podnose.

弱肉強食

Souboje se často odehrávají podle předem připravené formule, což nevadí. Čím více času ve hře strávíte tím snadnější budou a i přesto, že si část hráčů stěžovala, že přístup ghosta je zamlžen samurajským kodexem, musím říct, že asi nehráli hru pořádně, nebo nepochopili koncept. Volba je čistě na vás a nic vám nebrání hrát to jako japonský assassin’s creed. Ale bude to škoda. Jedny z nejlepších zážitků mám ze soubojů, do kterých jsem přišel nepřipravený pouze s katanou a arzenálem postojů proti různým bojovníkům. Což je jedno z mála zklamání, které ve hře uvidíte. Postoje sice můžete používat proti jakýmkoliv bojovníkům, ale nebude to fungovat tak dobře.

Co mě na tom zaráží nejvíc je ten design. Proč vytvářet postoj proti jednomu druhu nepřátel? Je to klasické archetypování nepřátel. Velký a silný, malý a rychlý, štítonoš je obránce – devalvuje to pocit ze hry, protože mi to nedává možnost taktizovat, stačí použít postoj a za pár švihů mečem je hotovo. To stejné platí pro skilly a gadgety, které v průběhu hry odemykáte. Je nesmírně těžké si uvědomit, že máte arzenál triků v rukávu a že je máte používat. Nakonec se to stejně vyřeší pár seky. Nicméně tohle je větší problém, ne jen této hry.

猿も木から落ちる

S tím souvisí i mechaniky použité ve hře. Nestalo se to, co jsem chtěl, aby se stalo. Že by někdo vytvořil aspoň minimálně originální koncept v rámci zaběhaného herního stylu. To co zde uvidíte je jen to, co už jste viděli jinde. Jen v jiných kulisách. A to je opravdu škoda. Zabírání míst které ovládá nepřítel, lezení na vysoká místa abychom něco dostali, sbírání věciček na vylepšování výbavy a zbraní. To všechno už jsme viděli. Všichni, mockrát.

Nejspíš jste slyšeli o tom, že tohle je ten Assassin’s Creed z Japonska na který jsme čekali. Dovolím si říct, že to není pravda i přesto, že většina mechanik je převzatá ze zmíněné hry, je tu spousta věcí které tahle hra dělá jinak. Například UI – obsese kolem přeplácaného UI byla v hledáčku designerů už nějakou dobu. Tentokrát se to opravdu povedlo. Dokonce možnost vypnout UI vůbec nezmění zážitek ze hry. Vítr vás navádí k waypointu, kouře vám řeknou kde se něco děje a můžete si hru užít v klidu bez odpočítávání metrů.

Graficky je hra na výši, byť zastíněná grafickým majstrštykem od Naughty Dog pořád je to jedna z nejlépe vypadajících her na ps4. Což dokazují i naše screeny pořízené z velké části ve photo módu, ve kterém si můžete hrát donekonečna a dělat si fotečky ze svých úspěšných i neúspěšných útoků. Musím také vyzdvihnout optimalizaci hry – za celou dobu mi nespadl framerate, pouze u jednoho filmečku v pozdější části hry. Ani jednou hra nespadla, neviděl jsem ani žádné bugy a takhle by to mělo vypadat vždy.

継続は力なり

I když jsem na začátku psal o tom, že příběh je fajn, tak délka hry je dost přezrálá. Na začátku hry jsem se schválně díval za jak dlouho se dá hra dokončit. 30 – 40 hodin abych viděl všechno. S tím se však nedá souhlasit. Strávil jsem ve hře asi 60 hodin a rozhodně jsem neviděl každý kout ostrova. Ale není to dobře. Po nějakém čase se hra totiž začala hodně opakovat a kdybych nebyl takový fanoušek japonských věcí, tak bych hru určitě opustil. Je to škoda, že hru uměle natáhli na tolik hodin. Hlavní příběh je totiž ve skutečnosti dost krátký a obsahuje jen minimum misí. Doplňky jsou zajímavé, ale občas nemají valný význam a sklouzávají ke generišnosti prvního řádu. Hele tam jsou zlí kluci, jdi a vyřeš to. A hele tam jsou taky, jdi a vyřeš to.

Pokud jste dočetli až sem, tak doufám, že jsem vás neodradil, protože Ghost of Tsushima je výborná hra a stojí za pozornost. Hru jsem hrál na PS4Pro a na youtube najdete video z gameplaye.