Budovatelských strategií ze středověkého prostředí v posledních letech přibývá závratným tempem. Jen málokterá se však odváží opustit zavedené postupy a nabídnout vlastní pohled na správu středověkého sídla. City Tales: Medieval Era od francouzského studia Irregular Shapes se o to pokouší prostřednictvím organického plánování města, důrazu na jeho obyvatele a uvolněného tempa, které dává přednost kreativitě před neustálým bojem o přežití. Přestože hra není bez chyb, představuje zajímavou alternativu ke stále komplexnějším city builderům.
Město, které vzniká přirozeně
Žánr budovatelských strategií je dnes rozmanitější než kdykoliv předtím. Na jedné straně stojí komplexní ekonomické simulace, které hráče nutí řešit každý detail výrobních řetězců, na straně druhé tituly zaměřené na estetiku a odpočinkové budování. City Tales: Medieval Era se od prvních minut jednoznačně hlásí ke druhé skupině. Neznamená to však, že by rezignovalo na strategické prvky. Spíše se snaží odstranit zbytečný stres a dát hráči větší svobodu při vytváření vlastního města.
První rozdíl je patrný okamžitě po založení nové osady. Zatímco většina city builderů pracuje s přesně definovanou čtvercovou mřížkou, Irregular Shapes se rozhodli vydat jinou cestou. Budovy lze umisťovat mnohem volněji a jednotlivé čtvrti se přirozeně přizpůsobují terénu i okolní zástavbě. Výsledkem nejsou sterilní bloky domů připomínající moderní urbanismus, ale živě působící středověké město, kde se uličky klikatí mezi domy a každá nová stavba přispívá k jedinečnému charakteru sídla.
Právě tento systém představuje největší devizu celé hry. Nejde pouze o estetickou změnu, ale o odlišný způsob přemýšlení. Hráč přestává hledat nejefektivnější pravoúhlé rozmístění budov a místo toho začne uvažovat podobně jako skutečný středověký stavitel. Kam se nejlépe hodí tržiště? Kde bude logické vytvořit řemeslnickou čtvrť? Jak propojit jednotlivé části města, aby působily přirozeně? Odpovědi nevycházejí z matematických výpočtů, ale z intuitivního plánování prostoru.
Velkou zásluhu na tom má i samotný systém cest. Ty se nevytvářejí ručně po jednotlivých úsecích, ale vznikají organicky podle rozmístění budov a pohybu obyvatel. Díky tomu město působí živě a neustále se proměňuje. Čím více se rozrůstá, tím více získává vlastní identitu. Každé rozhodnutí se odráží nejen na efektivitě výroby, ale také na celkovém vzhledu sídla. Hra tak nenápadně podporuje kreativitu, aniž by hráče nutila k estetickému budování za cenu funkčnosti.
Méně tabulek, více příběhů
Stejně netradiční přístup zvolili vývojáři také při správě obyvatel. City Tales nesází na anonymní populaci představovanou pouhými čísly ve statistikách. Významnou roli zde hrají společníci, kteří zastávají klíčové funkce při rozvoji města. Každý z nich disponuje vlastními schopnostmi, osobností i krátkým příběhovým pozadím. Nejde o propracovaný RPG systém, přesto dokáže dodat budování příjemný lidský rozměr.
Jednotlivé postavy lze pověřovat správou čtvrtí nebo důležitých výrobních odvětví. Postupem času získávají zkušenosti, zlepšují své schopnosti a ovlivňují efektivitu svěřených oblastí. Mechanika sama o sobě není nijak revoluční, ale dobře zapadá do celkové filozofie hry. Místo anonymního města budujete komunitu, v níž mají jednotlivé osobnosti své místo. Díky tomu nepůsobí rozvoj sídla jen jako mechanické zvyšování čísel.
Tento systém navíc elegantně nahrazuje část tradičního mikromanagementu. Hráč nemusí neustále kontrolovat každý detail výroby nebo přesouvat jednotlivé pracovníky mezi budovami. Správně zvolení společníci dokážou část těchto povinností převzít, což výrazně přispívá k pohodovějšímu tempu celé hry. Pro některé fanoušky hardcore strategií může být podobné zjednodušení zklamáním, většina hráčů však pravděpodobně ocení, že se může soustředit na samotné budování města místo nekonečného přepínání mezi statistikami.
Ekonomika, která nezahltí
Ekonomický model představuje další oblast, kde se City Tales vědomě vydává přístupnější cestou. Výrobní řetězce jsou logické, přehledné a snadno pochopitelné i pro nováčky. Dřevo se mění ve stavební materiál, obilí v mouku a následně v chléb, zatímco další suroviny umožňují rozvoj pokročilejších řemesel. Hra samozřejmě vyžaduje plánování a správné rozložení produkce, nikdy však nesklouzává k přehnané složitosti.
To má své výhody i nevýhody. Začátečníci se velmi rychle zorientují a hra je zbytečně netrestá za drobné chyby. Na druhou stranu zkušenější hráči mohou po několika hodinách získat pocit, že ekonomika už nenabízí mnoho nových výzev. Výrobní řetězce zůstávají relativně jednoduché a jen málokdy nutí k opravdu složitým rozhodnutím. Ve srovnání s tituly jako Anno nebo Farthest Frontier působí City Tales výrazně umírněněji.
To však nemusí být nutně chyba. Irregular Shapes nikdy neslibovali komplexní ekonomickou simulaci. Jejich cílem bylo vytvořit city builder, který hráče nebude stresovat neustálým kolapsem zásobování nebo hrozbou hladomoru po každé špatně umístěné budově. A právě v tomto směru hra svůj záměr plní velmi dobře. Atmosféra zůstává klidná a budování města připomíná spíše promyšlenou kreativní činnost než boj s neúprosnými tabulkami.
Klidné tempo není pro každého
Největším tématem při hodnocení City Tales se pravděpodobně stane právě tempo celé hry. Na rozdíl od mnoha současných strategií zde nenajdete rozsáhlé vojenské konflikty ani neustálý tlak okolního světa. Vaším hlavním protivníkem není nepřátelská armáda, ale vlastní schopnost rozumně plánovat další rozvoj města. Někomu bude podobný přístup připadat osvěžující, jiný může po několika hodinách postrádat výraznější motivaci pokračovat dál.
Právě zde se ukazuje, že City Tales cílí na velmi specifickou skupinu hráčů. Ti, kteří hledají odpočinkovou strategii s důrazem na estetiku a organické budování, pravděpodobně dostanou přesně to, co očekávají. Fanoušci komplexních ekonomických simulací nebo náročných survival city builderů však mohou mít pocit, že hra zůstává až příliš opatrná a nevyužívá naplno potenciál svých zajímavých mechanik.
