Motorkářské hry se v posledních letech vydávají převážně dvěma směry. Buď se snaží co nejvěrněji simulovat skutečný motorsport, nebo naopak rezignují na realismus a mění jízdu v čistou arkádovou zábavu. LANESPLIT od australského studia FunkyMouse jednoznačně patří do druhé skupiny. Nenabízí rozsáhlou kariéru, licencované stroje ani desítky tratí. Místo toho staví na jediné myšlence – projet co nejrychleji hustým provozem a přežít. Přestože se může zdát, že podobný koncept nemá potenciál zabavit na dlouhé hodiny, realita je překvapivě složitější.
Adrenalin místo realismu
První minuty v LANESPLIT dávají velmi rychle najevo, že zde nepůjde o klasickou závodní hru. Na startovní čáře nestojí soupeři, nečekají vás dlouhé okruhy ani souboj o nejlepší stopu v zatáčkách. Vaším největším protivníkem se stává běžný provoz. Desítky automobilů zaplňují několik jízdních pruhů a jediným cílem je proplétat se mezi nimi co nejvyšší rychlostí, aniž byste skončili pod koly kamionu nebo narazili do zpětného zrcátka nepozorného řidiče.
Tento princip není nový. Podobné arkádové hry existují už desítky let, většina z nich však zůstávala spíše jednoduchými mobilními tituly nebo nenápadnými projekty menších studií. FunkyMouse se pokusili základní koncept rozšířit a přenést jej do podoby plnohodnotné závodní hry pro počítače a konzole. Výsledkem je titul, který stojí především na okamžité hratelnosti. Nepotřebujete dlouhý tutoriál ani studium složitých mechanik. Stačí přidat plyn a během několika vteřin pochopíte, proč je průjezd mezi dvěma auty vzdálenými od sebe sotva několik centimetrů tak návykový.
Největší předností hry je pocit rychlosti. Kamera je umístěna nízko nad vozovkou a ve vyšších rychlostech dokáže velmi přesvědčivě navodit iluzi, že se motocykl pohybuje na samotné hranici možností. Zpočátku se provoz může zdát poměrně přehledný, ale s rostoucím tempem začíná každé rozhodnutí nabývat na významu. Přeskočit o jeden pruh doleva, nebo raději vyčkat? Risknout průjezd mezi dvěma nákladními vozy, nebo ztratit cenné sekundy? Hra nutí podobná rozhodnutí dělat neustále a právě díky tomu si dokáže udržet napětí prakticky během celé jízdy.
Jednoduchá pravidla, překvapivě vysoký strop
Na první pohled může LANESPLIT působit až příliš jednoduše. Ve skutečnosti ale skrývá překvapivě propracovaný systém odměňování za riskantní styl jízdy. Čím těsněji míjíte ostatní vozidla, tím rychleji narůstá bodový násobič. Agresivní jízda se tedy vyplácí, zároveň však výrazně zvyšuje pravděpodobnost nehody. Hra tak vytváří neustálé dilema mezi bezpečností a honbou za co nejvyšším skóre.
Právě tento princip představuje hlavní motor celé hratelnosti. Nejde o to pouze dojet do cíle. Skutečnou motivací je překonávání vlastních rekordů a hledání stále odvážnějších průjezdů mezi automobily. Každá jízda se postupně mění v souboj s vlastním odhadem vzdáleností a reakcemi. Stačí jediný špatně načasovaný pohyb řídítky a několik minut bezchybné jízdy končí nárazem.
Potěší také skutečnost, že jednotlivé motocykly nepůsobí pouze jako kosmetické odměny. Liší se akcelerací, maximální rychlostí i ovladatelností, takže výběr stroje skutečně ovlivňuje styl jízdy. Lehčí motocykly dovolují agresivnější změny směru, zatímco výkonnější modely dokážou dosahovat vyšších rychlostí za cenu náročnější kontroly. Rozdíly nejsou dramatické, ale dostatečné na to, aby motivovaly k experimentování.
Když obsah nestačí tempu
Po několika hodinách hraní se však začnou objevovat první limity celého konceptu. Základní mechanika je sice velmi zábavná, ale hra ji nedokáže dlouhodobě rozvíjet. Nabídka tratí je poměrně skromná a přestože se mění hustota provozu, denní doba nebo počasí, po určité době se jednotlivé jízdy začnou slévat dohromady.
Stejný problém se týká herních režimů. LANESPLIT nabízí několik variant, které upravují pravidla bodování nebo intenzitu provozu, jejich základ však zůstává prakticky stejný. Chybí výraznější systém postupu, který by hráče motivoval vracet se pravidelně i po desítkách hodin. Odemykání nových motocyklů sice přináší dílčí cíl, ale samo o sobě nestačí nahradit absenci propracovanější kariéry nebo širší nabídky výzev.
Právě zde se nejvíce projevuje nezávislý původ projektu. Je patrné, že FunkyMouse mělo jasnou představu o tom, jak má fungovat samotná jízda, ale méně prostoru věnovalo dlouhodobé motivaci. LANESPLIT je tak typickou hrou, ke které se budete rádi vracet na půlhodinové seance, nikoliv titulem, u něhož bez přestávky strávíte celý víkend.
Rychlost ano, technická jistota už méně
Nepříjemným překvapením je technická stránka hry. Přestože samotný výkon bývá většinou stabilní, objevují se problémy s detekcí kolizí a občas i zvláštní chování umělé inteligence okolních vozidel. Některé nehody působí férově a jsou jasnou chybou hráče, jiné vyvolávají spíše pocit frustrace. V tak rychlé hře, kde rozhodují centimetry, představují podobné nedostatky citelný problém.
Na druhou stranu je třeba ocenit samotný model řízení. Motocykly reagují přesně, ovládání je intuitivní a během několika minut přejde do ruky natolik přirozeně, že se hráč může plně soustředit na provoz před sebou. Právě díky tomu dokáže LANESPLIT navzdory svým nedostatkům nabídnout onu známou větu „ještě jednu jízdu“, která bývá známkou dobře navržené arkády.
Minimalismus, který funguje
Audiovizuální zpracování jde ruku v ruce s celkovou filozofií hry. FunkyMouse se nesnažilo soupeřit s velkými závodními sériemi a od začátku bylo zřejmé, že prioritou není fotorealistická grafika, ale plynulost a čitelnost. Prostředí proto nepůsobí přehnaně detailně, přesto dokáže vytvořit dostatečně věrohodnou kulisu pro zběsilou jízdu. Městské dálnice, příměstské komunikace i otevřené úseky krajiny se od sebe vizuálně odlišují natolik, aby jízdy nepůsobily jednotvárně, přestože počet tratí není nijak závratný.
Silnou stránkou je práce s rychlostí. Rozmazání okolního prostředí, dynamická kamera i zvuk motoru vytvářejí přesvědčivou iluzi, že se motocykl pohybuje výrazně rychleji, než ve skutečnosti ukazuje tachometr. Hráč tak instinktivně zpomaluje v situacích, kdy by při pohledu na čísla ještě měl dostatečnou rezervu. Je to drobný detail, který ale významně přispívá k celkovému napětí.
Zvuková stránka plní svůj účel bez větších výhrad. Motory mají dostatek razance, okolní provoz působí živě a hudební doprovod nepřebíjí samotnou jízdu. Nelze očekávat zapamatovatelný soundtrack, který by si hráči pouštěli i mimo hru, ale během závodů funguje jako příjemný doplněk. Největší práci stejně odvádí zvuk motoru, jenž se s rostoucí rychlostí stává hlavním indikátorem blížícího se rizika.
Multiplayer jako příjemný bonus
Vedle sólového hraní nabízí LANESPLIT také možnost poměřit své schopnosti s ostatními hráči. Nejde o klasické závody bok po boku, ale spíše o soutěžení prostřednictvím výsledků a bodových tabulek. V případě podobně zaměřené arkády jde o logické řešení. Hra stojí především na honbě za co nejvyšším skóre a právě online žebříčky dávají opakovaným jízdám další smysl.
Otázkou zůstává dlouhodobá životnost. Pokud se kolem hry nevytvoří dostatečně aktivní komunita, začne význam multiplayerových prvků postupně slábnout. V době vydání je soutěžení s ostatními příjemným zpestřením, ale samo o sobě nedokáže nahradit obsah, který ve hře chybí. Především zkušenější hráči budou pravděpodobně očekávat více tratí, rozšířenou nabídku výzev nebo pravidelné aktualizace, jež by udržely motivaci vracet se zpět.
Arkáda, která ví, čím chce být
Při hodnocení LANESPLIT je důležité správně nastavit očekávání. Nejde o konkurenta sérií MotoGP ani Ride. Stejně tak se nesnaží nabídnout destrukční spektákl ve stylu Burnout Paradise. FunkyMouse vytvořilo titul, který stojí někde mezi klasickými arkádami a nekonečnými skórovacími hrami. V mnohém připomíná starší automaty, jejichž cílem nebylo vyprávět příběh ani nabídnout desítky hodin obsahu, ale donutit hráče znovu vhodit minci a pokusit se překonat vlastní rekord.
A právě v tom LANESPLIT funguje nejlépe. Každá jízda trvá jen několik minut, ale intenzita zážitku je natolik vysoká, že není problém okamžitě stisknout tlačítko pro restart. Málokterá hra dokáže vyvolat tak silné nutkání zkusit to ještě jednou. Ne proto, že by byla nespravedlivá, ale proto, že hráč přesně ví, kde udělal chybu. Příště přece zvládne projet mezi těmi dvěma kamiony o něco čistěji.
Na druhé straně nelze přehlédnout, že celkový potenciál hry zůstává částečně nevyužitý. Výborně navržený jízdní model si říká o pestřejší tratě, více herních režimů i propracovanější systém postupu. Místy vzniká dojem, že vývojáři vytvořili skvělé základy, ale už nedostali dostatek času nebo prostředků, aby na nich vystavěli obsahově bohatší celek. Je to škoda, protože samotná hratelnost ukazuje, že koncept má rozhodně co nabídnout.
LANESPLIT je přesně tím typem nezávislé hry
LANESPLIT je přesně tím typem nezávislé hry, která nestaví na obrovském rozpočtu ani desítkách hodin filmových scén. Její největší předností je jednoduchost. Základní myšlenka je natolik silná, že dokáže zabavit prakticky okamžitě. Stačí několik minut za řídítky a člověk pochopí, proč jsou průjezdy mezi auty ve vysoké rychlosti tak návykové. FunkyMouse dokázalo vytvořit arkádovou závodní hru, která výborně pracuje s pocitem rychlosti a odměňuje odvahu více než opatrnost.
Stejně výrazné jsou ale i její limity. Omezený obsah, menší počet tratí, slabší dlouhodobá motivace a několik technických nedostatků brání tomu, aby se z LANESPLIT stal nový etalon arkádových motocyklových her. Přesto jde o titul, který si své publikum bezpochyby najde. Hráči hledající rychlou, intenzivní a snadno přístupnou závodní hru zde dostanou přesně to, co očekávají. Ti, kteří vyžadují rozsáhlou kariéru, propracovanou progresi nebo desítky hodin obsahu, budou odcházet s pocitem, že potenciál hry zůstal jen zčásti naplněn. Přes všechny výhrady je však LANESPLIT důkazem, že i zdánlivě jednoduchý nápad může fungovat, pokud je postaven na kvalitním jízdním modelu a správně dávkovaném adrenalinu. Není to hra, která změní podobu závodního žánru, ale je to titul, který dokáže na několik minut zcela pohltit – a často přimět hráče, aby těch několik minut opakoval znovu a znovu.
