AEW: Fight Forever se vrací do zlatých dob wrestlingu

Zeptejte se většiny fanoušků wrestlingu a ti vám potvrdí, že konec 90. let a začátek roku 2000 byla nejlepší éra wrestlingu z mnoha hledisek. A to ať už se jednalo o hry, nebo samotnou “show” v televizi.

Vždyť jsme tu měli takové pecky jako WWF No Mercy, WCW/nWo Revenge a raný SmackDown! série bylo snadné se naučit, ale obtížné je zvládnout. Téměř o 25 let později se All Elite Wrestling snaží zachytit tuto atmosféru s AEW: Fight Forever – a je to zatraceně dobrý pokus.

Technicky má AEW: Fight Forever kořeny ve zlaté éře wrestlingových videoher, především proto, že AEW využilo vývojáře ze studia Yuke’s, kteří stáli za původními hrami. Začátečníci si tak mohou prorazit cestu k vítězství pouhým button smashingem, ale také se pomalu naučit řadu okázalých a akrobatických pohybů v závislosti na tom, kdy a jak dlouho podržíte specifická tlačítka. Manažer AEW William Regal vás ve hře provede řadou výukových programů, které demonstrují, jak mohou jednoduché základy hry oslovit příležitostné fanoušky, kteří hledají nostalgii, zatímco vysoký strop dovedností ukrývá odemčený potenciál pro milovníky hardcore wrestlingu.

Stylizací se Fight Forever také ohlíží do minulosti s přehnanou až kreslenou grafikou, na rozdíl od hyperrealismu her řady WWE 2K. Obličeje některých zápasníků se tak na obrazovce výběru postavy zdají být rozmazané nebo nepřesné, ale v ringu pak vypadají výrazně lépe. Každý zápasník AEW má odlišnou sadu posměšků a zvukových efektů spolu s jedinečnými sadami pohybů, které vás vybízí k experimentování. Vzhledem k širokým možnostem chvatů a hmatů se však v AEW: Fight Forever ztrácí unikátnost jednotlivých postav a tak jsem vybíral spíše podle sympatií než skutečných schopností wrestlerů… Nebudu ale lhát, když řeknu, že mě kombinace jednoduchosti a hloubky Fight Forever v něčem uchvátila.

V Road to Elite, snad nejarkádovějším režimu v nabídce, si vyberete zápasníka a odehrajete s ním rok plný příběhů a zajímavých situací. Každý týden cestujete do jiného města, snažíte se zvýšit své statistiky a udržet vysokou hladinu energie. Uděláte to tak, že ochutnáte místní kuchyni, zacvičíte si v posilovně, pořádáte tiskové konference na slavných památkách (U.S. Capitol, Liberty Bell, Las Vegas Strip) atd. Tyto akce většinou vyžadují, abyste mluvili s konkrétními postavami, ale pro zvýšení statistik můžete zvolit i jednoduché minihry. Zanedbání tohoto režimu však může vést ke ztrátám statů, vyhoření dané postavy z nedostatku energie, nebo dokonce i ke zraněním.

Příběhové linky jsou rozděleny do čtyř pay-per-view událostí a často vyobrazují slavné zápasy AEW. Je to vlastně podobné jako u konkurence a nečeká vás tak nic nového. Tedy kromě postav s řekněme svéráznými povahami a reakcemi hraničícími s absurditou. Budete tu například diskutovat o účincích umění a gentrifikace, hledat Stinga na Venice Beach nebo poslouchat servírku z Los Angeles, která se vám snaží namluvit, že toasty jsou vydatné jídlo… Je tu navíc spousta sebepodceňování a prolamování čtvrté zdi. Segmenty se navíc mohou opakovat a působí to pak tak trošku divně.

Fight Forever prostě není bezchybnou hrou. Chybí v ní dokonce i důležité postavy AEW jako Evil Uno, Alex Reynolds nebo Sonny Kiss, kteří se doufejme do hry podívají alespoň v podobě placeného DLC… Jejich nepřítomnost je však velký průšvih.

Obecně lze říci, že AEW: Fight Forever působí trochu uspěchaně. Hra je ve svém jádru milostným dopisem zlaté generaci profesionálních wrestlingových videoher. Není dokonalá a po obsahové stránce je trochu zastaralá – ale většina mých stížností se smyje pokaždé, když zvednu ovladač a začnu nový zápas. Nostalgie a jemnost těch let staré slávy vyzařuje z tolika úhlů, že je těžké vybrat místa, která zaostávají. AEW: Fight Forever je tak zároveň věrnou poctou a slibným projektem pro všechny fanoušky wrestlingu.