Milujete starý Egypt a deckbuilding? Pak je Ve stínu pyramid hra jako dělaná pro vás!

Dnes se vydáme na výpravu do starověkého Egypta. Do doby mocných faraonů, velkých stavitelů pyramid, všehoschopných knězů a šikovných mumifikátorů. Podíváme se totiž na deckbuildingovou hru Ve stínu pyramid, rozsahem menší karetku, při které si ale užijete spoustu zábavy. Hru si mohou zahrát 2 – 4 hráči, je již poměrně „letitá“ a vyšla v roce 2014 díky nakladatelství AEG. Do češtiny ji přenesla společnost Board Bros a já děkuju internetovému obchodu FYFT za zaslání recenzního kusu!

Jak se to hraje?

A co je to vlastně deckbuilding?

To je taková mechanika hry, kdy si pomocí svých počátečních karet budete z nějaké společné nabídky nakupovat další, silnější karty. Tímto se vám bude balíček postupně rozrůstat a vy budete moci využívat efekty oněch koupených silnějších karet. Na konci se spočítají vítězné body a kdo jich má nejvíc, vyhrál. Jak jednoduché. A jaká je hra Ve stínu pyramid ve srovnání s touto definicí? Je to esence deckbuildingu ve své nejryzejší podobě!

Na začátku hry každý hráč obdrží počáteční složení deseti karet, a také kartu, která symbolizuje hrobku. V této hře totiž vítězí hráč, který ve své hrobce zapečetí nejvíce předmětů (které mají různou bodovou hodnotu) a těmito předměty „vybaví“ svého milovaného faraona na jeho poslední cestě.

Společnou nabídku, ze které je možno nakupovat nové karty, zde symbolizuje (tematicky) pyramida šesti karet, ale pozor! Hráč může kupovat karty pouze z nejnižšího patra. Pokud si kartu odeberete, pyramida se propadne a vy navrch musíte doplnit kartu novou.

Kolik rozhodnutí máš, tolikrát jsi člověkem

Co ve svém tahu může hráč udělat? Nejdříve ze všeho si nabere pět karet ze svého balíčku. Každá karta na sobě obsahuje informace, kolik daná karta stojí, kolik za ní dostanete vítězných bodů, nezbytný obrázek, ale hlavně AKCI a KAPITÁL. AKCÍ ve svém tahu může hráč využít neomezeně mnoho, stejně tak si může hráč z aktuální nabídky nakoupit karet, kolik chce. Musí na ně ovšem mít – a právě k tomu slouží KAPITÁL. To je informace, kterou naleznete v levém horním rohu každé karty. Vy tedy některé své karty můžete použít k nákupu karet nových. A poslední věc, co můžete jako hráč udělat, je tzv. zapečetí karty. To je velice důležité při závěrečném sčítání bodů, protože se započítají pouze karty, které jsou zapečetěné. Ostatní karty, kde nechcete nebo nestihnete umístit do své hrobky, svým bodovým ohodnocením do celkového součtu nepřispějí. A tady je ten háček. Zapečetit můžete ve svém tahu pouze jednu jedinou kartu (pokud vám tedy akce neříká něco jiného). Navíc, když kartu zapečetíte, navždy zmizí z vašeho balíčku, a tudíž vy nebudete moci využívat ani její akci, ani její kapitál.

Konec hry nastává v okamžiku, když nemůžete doplnit pyramidu a následně je i celá pyramida rozebraná. Hráči si sečtou body obsažené POUZE na kartách, které stihli zapečetit. Ten, kdo má bodů nejvíce, stává se (překvapivě!) vítězem hry.

Hodnocení

A jaká hra „Ve stínu pyramid“ ve výsledku je? Jak jsem již předeslal, je to esence deckbuildingu, tudíž pro milovníky této herní mechaniky je to ideální prostředek pro strávení půlhodinky svého času. Na krabici je sice údaj, že hru stihnete za 45 minut, ale moje zkušenost je taková, že ve dvou hráčích se jistě vejdete do oné půlhodinky. Ve vyšším počtu hráčů ji do 45 minut stihnete odehrát i s vysvětlením pravidel.

Pravidla hry nejsou složitá a napsaná jsou velice dobře, pochopí je i typický nehráč. Základní mechanismy hry se vám velice rychle vryjí po kůži. Ale abyste získali opravdu plnohodnotný herní zážitek, nespoléhejte na to, že hned v první hře to dokážete. Strategie a taktika tu nejsou upozaděny. Vy si musíte moc dobře rozmyslet, kterou kartu použijete pro její akci, u kterých karet využijete jejich kapitál pro nákup dalších karet. A hlavně, kterou kartu a kdy správně a včas zapečetíte, abyste z ní dostali co nejvíce vítězných bodů. Tohle vše ale zjistíte až třeba ve třetí nebo čtvrté partii a teprve poté se pro vás stane „Ve stínu pyramid“ tou pravou zábavou. I já jsem měl ten problém, že po první partii jsem měl dojmy značně rozpačité, ale čím více jsem hru hrál, tím více mě to bavilo. Zároveň jsem více poznával, co která karta dělá a jestli je tahle karta dobrá pro její akci nebo je lepší ji hned umístit do své hrobky, protože porce vítězných bodů je opravdu zajímavá.

Co nelze hře upřít je její tematičnost. Co si budeme povídat, téma starého Egypta je opravdu silné a pro milovníky tohoto historického období bude tato hra opravdu milým překvapením. Každá herní karta na sobě obsahuje text vztahující se k danému předmětu a jeho roli při pohřbívání ve starověkém Egyptě. A právě tyto tematické texty, byť nemají vliv na samotnou hru, tvoří to správné koření a po jejich přečtení se více ponoříte do atmosféry doby před tisíci let, kdy ve světle pochodní šikovní mumifikátoři připravovali tělo milovaného faraona na jeho poslední cestu a zároveň začátek jeho života jako boha.

Nějaké zápory?

Abych jenom nechválil. Co mě na hře trochu dráždí, je její lehce zmatečný způsob bodování. Některé karty na sobě mají napsanou přímo jejich bodovou hodnotu, ale některé karty jsou součástí jakýchsi sérii (ve hře jsou to kanopy, amulety, sošky, či sarkofágy) a bodování si představíme na následujícím matematickém přirovnání – vždy je to počet karet dané série ve vaší hrobce, a to celé na druhou. Takže pokud máte zapečetěny dvě kanopy, máte čtyři body, ale pokud jste nashromáždili čtyři kanopy, gratulujeme, a bodů máte 16. A tohle vám při závěrečném bodování řádně zavaří mozek, a to v tom nedobrém slova smyslu. Toto počítání vám fázi bodování nepříjemně prodlouží. A to prostě v takovéto jednoduché hře nechcete.

Není tu i jiný deckbuilding?

Deckbuilduing jako herní mechanika je tu s námi již poměrně dlouho. Vše začal Dominion a postupně jsme se třeba přes Star Realms a Hero Realms dostali ke hrám, kde se deckbuilding mísí s jinými herními mechanikami. Oblíbené je teď splynutí s worker placementem – jako je tomu u zde recenzované Duny: Impérium nebo úspěšné české hry Ztracený ostrov Arnak. Ve srovnání s jiným ikonickým deckbuildingem, totiž Dominionem, se vejde do menší krabičky, je mnohem tematičtější a po hře ji sklidíte poměrně rychleji. Na druhou stranu, pro Dominion hovoří mnohem jednodušší pravidla, snadnější bodování a celková přístupnost. Dominion se v tomto srovnání jeví jako ideální vstupní hra, seznámení se se základy této herní mechaniky. Naopak pokud už jste si nějaké ty herní seance vyzkoušeli, Ve stínu pyramid je příjemná obměna právě od Dominionu. Nicméně pro mě asi Dominion bude vždy na stupínku o něco výš než Ve stínu pyramid.

Suma sumárum

I přes některé mouchy je ale Ve stínu pyramid milá a svižná hra, pro milovníky deckbuildingu je povinnost mít ji ve své sbírce. Zápory jsem našel u jejího složitějšího bodovacího systému a menší znovuhratelnosti, velkým plusem je její svižnost odehrání a obrovská tematičnost. Hned po odehrání prvních dvou, tří her jsem měl chuť pustit si film Asterix a Obelix: Mise Kleopatra a zahrát si Assassins Creed: Origins. Vyzkoušejte to taky!