Golf Club Wasteland zaujme rádiem a atmosférou, méně už gameplayem | Recenze

Něco se stalo. Jaderná pohroma, nukleární výbuch, znečištěné ovzduší, možná všecko najednou. Buď jak buď, Země je neobyvatelná, vzduch se nedá dýchat a pokud tu něco roste, pravděpodobně je to radioaktivní. Lidstvo, nebo spíš těch několik nejbohatších, tedy utíká na Mars, a na brzký návrat to nevypadá A tak naše modrá planeta slouží jako „dovolenková destinace“, na kterou si pár vybraných jedinců jezdí zavzpomínat a zahrát golf. Jakkoliv se zdá, že by zasazení Golf Club Wasteland mnohem více slušelo nějaké střílečce, nebo survivalu, golf zde sedí překvapivě dobře.

Jamku za jamkou za zvuku vysílání

Na začátku dostanete na výběr, zda toužíte po golfové výzvě, nebo jste si přišli „pouze“ zahrát. Po dohrání se vám odemkne ještě Ironman challange, která je příjemným bonusem pro ty, kteří touží být ve všem nejlepší a odehrát jamky na co nejméně úderů. Ve hře by ale ve výsledku být nemusela a nejsem si jist, kolik hráčů se k ní vrátí. Osobně doporučuji zkusit alespoň tu jednodušší výzvu, ať vás něco motivuje k odemykání deníkových zápisů. Zápisů? Ano, pokud se budete alespoň trochu snažit, máte šanci se z drobných útržků textu dozvědět, že tu něco nehraje. Tedy – o trochu dřív, než se to projeví na gameplayi.

Od chvíle, kdy astronaut Charlie přistane s raketkou na rodné hroudě a vytáhne z ní míček a hůl, totiž tušíte, že tohle nejspíš nebude jenom tak. Hlavnímu hrdinovi během všech 35 levelů do skafandru vyhrává Radio Nostalgia from Mars. Vysílání z rudé planety je určeno jejím novopečeným obyvatelům, kteří se ještě stále nesrovnali se ztrátou svých domovů a blízkých a hlasatelův přednes tak bude vaším „parťákem“ během dlouhých a složitých odpalů. Rádio si navíc zve i hosty, kteří se do éteru svěřují se svými vzpomínkami na ztracený domov. Ve chvíli, kdy je vaší největší starostí, jak odpálit míček přes louži kyseliny tak, aby se přesně trefil do díry v rozpadlém paneláku, zní vyprávění svědků katastrofy a spěšného odletu ze Země obzvlášť ironicky.

Pokud někdo z vás zná podcast Welcome to Night Vale, nemusím vám vysvětlovat, že radiovysílání dokáže být podmanivé. V Golf Club Wasteland je kouzlo hlasu hlasatele a zadumané kosmické hudby ještě umocněno fosforeskující postapoklayptickou krajinou, kterou budete tvrdohlavě postupovat odpadl za odpalem, jamku za jamkou. Atmosféra je alfou a omegou celého herního zážitku. I když možná po dohrání zapomenete název hry, pohled na zdecimovanou krajinu a praskání rádia vám v hlavě určitě ještě nějakou dobu zůstanou. Což nás přivádí k zásadní otázce: ano, je to chill a vypadá to krásně, ale je to dobrá hra?

Vražedně pomalé tempo a příliš minimalistický gameplay

Přestože o tom na stránkách hry nenajdete mnoho zmínek, Golf Club Wasteland je původně mobilní hrou, která vyšla na Android i iOS už v toce 2018. Přestože vývojáři si zřejmě trochu pohráli s grafikou a po dohrání hry se vám odemkne backstory, která tuším na mobilech chyběla, naprostá většina hry zůstává stejná. Bohužel včetně gameplaye, který je (i na golfovou hru) oholený až na dřeň. Úhel šipky je úhel odpalu, velikost šipky pak jeho síla. Žádné měření stupňů, žádné úrovně síly, prostě to zkusíte a buď to vyjde, nebo ne. Napodobit předchozí odpal můžete leda po paměti. Teoreticky to lze hře prominout, protože se vývojáři pořád tváří, že o golf tu vlastně nejde. Pokud jste ale fanoušky videoherního golfu, pravděpodobně už jste hráli něco přesnějšího a tohle vás možná nakrkne.

Co ale nejspíš bude štvát úplně všechny, je tempo. To se oproti mobilním verzím dramaticky zpomalilo, asi aby to byla větší pohodka a vy si poslechli víc rádia. Svým způsobem to funguje. Nostalgický pseudosythwave skutečně více souzní s loudavými pohyby vašeho astronauta a vy se kocháte. Na druhou stranu, když už se s nějakou jamkou moříte už na podesáté, nemáte už na loudání pořádně náladu. Opakování levelů je samo o sobě kvůli dlouho se objevujícímu menu stiženo vražednou pomalostí. Přesto jde hru urychlit, pokud dáváte pozor a koukáte se po okolí. Kromě různých easter eggů za achievementy totiž na dlouhých mapách existují zkratky v podobě trubek. Bohužel ne vždy (proklínám tě, levele 19), ale dost často. I tak ale tuhle hříčku sfouknete během hoďky až dvou.

Příběh má myšlenku, ale zasloužil by víc

Podobně nuzně je na tom bohužel i příběh. Pokud by se hra od začátku tvářila jako obyčejný golf, pravděpodobně by vás i příjemně překvapil. Jenomže od určitého „zaškobrtnutí“ ve vysílání rádia od něj očekáváte poměrně dost. Čím více se ale blížíte k poslední jamce, tím jste si bohužel jistější, že to vyvrcholení zřejmě takový hitparáda nebude. Čili ne, že by šlo vyložené zklamání, ale v porovnání s tím, co ze sebe hra chvílemi dělá… Navíc závěrečná Charlieho odysea působí nadbytečně. Vše už vlastně víte ze zápisků a lépe by působila zakomponovaná přímo do hry. Jestliže u filmů a knih a platí ukaž, nevypravuj, mám potřebu naléhat – nech mě odehrát, neukazuj.

Golf Club Wasteland je dobrý projekt. Nejsem si ale jistý, jestli dobrá hra. Gameplay je až příliš jednoduchý, ne však uspokojivý. Často budete mít chuť hru kvůli poslednímu nepřesnému odpalu v devátém pokusu vypnout a nechat být, protože představa, že zase budete Charlieho sledovat, jak se loudá za míčkem… Což jde trochu proti snaze vývojářů, aby šlo o pohodový zážitek. Přesto doporučuji si vyzkoušet, jestli náhodou nejde o váš šálek čaje. Poslouchání marťanského rádia má něco do sebe a že se po dohrání dostanete k soundtracku, je příjemný bonus. Hra má kouzelný, nostalgicky zasněný vizuál, který si přímo říká o wallpaper a vysílání rádia Nostalgia samo o sobě funguje jako příjemný podkres pro dlouhé večery. I příběh ve vás nejspíš „něco“ zanechá. Bojím se ale, že ne přesně to, co si přáli zanechat vývojáři. A jestli vám jde o golfové hry, tuhle nejspíš vynechte.

Hra byla recenzována ve verzi pro Steam, za přístup děkujeme vývojářům Demagog Studio a přejeme mnoho úspěchů s dalším projektem.