Jen málokdo se může pochlubit tím, že byl během apokalyptického rouškového období produktivní. Jen málokdo může s čistým štítem říct, že pro něj byl povinný home office přínosem. Netlix, HBO, Amazon. Tolik lákadel k jednomu gauči. Je třeba využít prokrastinace pod oficiální záštitou zaměstnavatele v podobě práce z domova. Pro Františka Kotletu, zdá se, bylo a je tohle období nepřebernou studnou inspirace a konspiračních teorií. A vlastně, pro koho ne? I když o tom, jak jsem smutná z absence zombie, jsem se už zmiňovala posledně. Je však v případě Kotlety kvantita to pravé ořechové? Občas mám pocit, že by chtělo ten ořech nahradit pauzou. Ale pojďme popořadě.
Svět bez světa
Počínaje Příliš dlouhou swingers párty začalo mé pravidelné dostaveníčko s příběhy Františka Kotlety. Takže když jsem zjistila, že v době, která se velmi blízce podobala začátku apokalypsy, vyjde Underground, byla jsem natěšená jako malá holka. Kniha slibovala futuristický svět, avšak v podobě kyberpunku, který je u Kotlety něčím spíše neobvyklým. Přece jenom v Praze Františka Kotlety se většinou jezdí na koních a střílí z brokovnice. Při nejlepším musí většina obyvatel brát prášky proti ozáření. S mrakodrapy nebo vznášedly se setkáte jen těžko.
Možná proto jsem byla od začátku velmi skeptická. Pouštět se do žánru kyberpunku vyžaduje jistou dávku odvahy. Přesto jsem se do knihy pustila s velkou chutí. Z prvního dílu série jsem však byla zklamaná a zmatená zároveň. Svět, který se Kotleta pokusil vytvořit, pro mě vlastně neměl a nemá žádnou hloubku. I když jsem se vždy musela pousmát nad trefným pojmenováním jednotlivých korporací, které všechny více či méně připomínali Agrofert, dějová linka zůstala jednoduchá a nudná.
Zachraňme digišlapky, určitě spasí Prahu…
Do druhého dílu se mi tedy vůbec nechtělo. Navíc, když se v podstatě ve stejné době objevila série Legie, která je akcí natřískaná k prasknutí. Úryvek z knihy, který obsahoval i zmínku o mém rodném městě na hranicích s Polskem, mě však donutil dát Undergroundu ještě šanci.
Přivřete oči, nechte plynout kecy
V momentě, kdy se smíříte s tím, že se nejedná o kyberpunkovou knihu srovnatelnou s velikány žánru (jako je například William Gibson), ale vlastně o kyberpunkovou kulisu, dostanete klasickou Kotletovinu. S autorovým alteregem v čele. Postupem času dostanete parťáka mluvícího cizí řečí, jednu až dvě sexuální soulmate, minimálně jednu katanu a jako třešničku na dort tančící kečup s hořčicí. Za mě slušná směs.
Kotleta je mistrem uštěpačných keců a hlášek. Jeho hrdinové dokáži vypotit tolik připitomělých přirovnání, že by s tím mohli do talentové soutěže. A to vlastně dělá jeho knihy autentickými. Díky vtipným kecům dokážete vypnout, nechat plynout jednoduchý děj, usmívat se jako kretén a přejít fakt, že je Underground: Revoluce jen jednoduchá detektivka. Navíc s vrahem se stejně neoriginálním jménem.
A o tom vlastně celá kniha je. Detektiv Vachten neposedí na prdeli a nechá se uchlácholit vlivnou ženou, aby vyřešil případ ve městě plném bordelu. Za zvuku prapodivného hudebního stylu Haničky Zagorové a komunity mužských víl (ano, ve světě Undergroundu se LGBT komunita rozrostla o chlapíky s křídly) se vrhá vstříc ochraně každýho zasranýho šulina a každé zasrané kundy z týhle zasraný televize…
Vítejte v City News
„Tak jo vy elfí čubky. Co jste zač a proč jste nám zachránili prdel?“ zeptal jsem se rezignovaně. Ne že bych duhovému stvoření a jeho plamenometu nebyl vděčný, ale co si budeme povídat. Z kanálu bych se ještě nějak dostal, ale když si pro vás mezi kanálníky přiletí vousatý víl zářící růžovým světlem je jasné, že se brzy dostanete do parádního průseru.
A jako vždycky jsem měl pravdu.
Vachten
Možná proto se mi Underground: Revoluce líbila o mnoho více, než díl předchozí. Naladila jsem se zpět na Kotletovu vlnu a nechala se vtáhnout do rychle odsýpajícího děje. Nemusela jsem zapnout mozek a jen si tiše představovala, jaké by to bylo, kdyby se na pražských diskotékách objevil e-sníh.
Zkrátka a dobře. Bez spoileru…
Ten, kdo Kotletu nezná bude nadšený. Užije si každou bojovou scénu, každou hlášku i každý song Zagorky, který mu bude znít ještě týden v hlavě. Ten, kdo však Kotletu zná a ví, jak vysoko nasadil laťku s lahůdkami jako je Spad nebo série Hustej Nářez, bude lehce v rozpacích….
Osobně doporučuju knihu si přečíst. Kotleta je zárukou kvalitní brakové literatury. I když pro mě není Underground tím správným ořechem a byla bych raději, kdyby Franta zpomalil. Mám však všechny jeho knihy a jsem si jistá, že i mistr tesař se někdy utne.
Dziękuję bardzo parťákům z Epochy za recenzní kousek!
Verdikt
Příběh - 50%
Postavy - 75%
Styl psaní - 90%
Ilustrace - 90%
76%
Naše skóre
Underground je sběratelským kouskem každého milovníka Kotlety. Zaslouží si své místo na poličce, i když věrného fanouška asi úplně neuchvátí.
