Showman Killer – perfektní příběh schovaný za brutalitou

Dneska se podíváme na komiks od pravděpodobně nejstaršího stále aktivního komiksového autora na světě, který se nebojí ukazovat násilí, sex a krev v obrovském množství. Přes to všechno je Showman Killer sám o sobě skvělý komiks, který má tak zajímavý příběh, že mě i zamrzelo, jak jsem jej v úvodu podceňoval. Na druhou stranu se mi asi nemůžete trošku divit, když jedna z prvních vět díla zní: „U všech roboďáblů zase ten výběrčí spermatu.“

Kdo za komiksem stojí?

Autorem komiksu je dnes už legendární Alejandro Jodorowsky, který i ve svých neuvěřitelných 92 letech stále píše a jak sám tvrdí, stále s tím neplánuje přestat. Od roku 1954 žije v Paříži, odkud postupně šířila jeho pověst jednoho z nejslavnějších autorů komiksu nejen v Evropě, ale i na světě. Mezi jeho hlavní díla patří například Kasta metabaronů, Megalex nebo Technokněží. V současnosti píše sérii Rytíři z Heliopole (recenzi na ni najdete zde) nebo se stále věnuje své sérii Metabaron. Teď se jeho nová série, Showman Killer, díky péči nakladatelství Crew dostávám i k nám.

Kreslířem komiksu je francouzský grafik Nicolas Fructus, který pracoval na různých kreslených filmech nebo i hrách. Do světa komiksu vtrhl až po roce 2000, kdy přišel se svou na sérií Thorinth. Dnes spolupracuje s filmou Rackham, která vydává hry a akční figurky. Ani on tedy není žádným nevykresleným zelenáčem a s Jodorowskym tvoří silné tvůrčí duo.

Skutečně perfektní příběh

Příběh komiksu Showman Killer je naprosto perfektní řemeslná práce. Děj se nikdy nezastavuje ani neškobrtá, ale přirozeně plyne. Divák nemá ani na chvilku možnost se zastavit, příběh neustále pokračuje. Nehrozí, že by se objevil onen vtíravý pocit, že „tahle scéna je skutečně tak naprosto zbytečná“. Žádná taková v komiksu není a je vidět, že Jodorowsky ve svém věku má stále ještě co nabídnout. Nejde sice o „světový“ komiks, o žádné Jodorowského mistrovské dílo, jeho práce si však drží řemeslnou kvalitu, v tomto případě korunovanou nečekanou hlavní zápletkou a to mě prostě bavilo.

S postavami je to horší. Většinou jsou klasické hrdinské, či vyloženě neutrální. Občas jednají hloupě, občas zbytečně předvídavě, občas arogantně. A někdy jsou vlastně úplně zbytečné. Komiks chtěl nejspíš hlavně za každou cenu čtenáře šokovat a to se mu i povedlo, ale postavy typu Tuleňohlava?

Hlavní postava je bohužel jenom „dobrá“, není skvělá, není úžasná. Je to prostě neutrální, brutální antihrdina, který má neuvěřitelný set schopností. Když říkám neuvěřitelný, tak to asi nevystihuje plný význam toho slova. Jelikož vám nechci spoilovat řeknu, že Martian Mannhuter by měl v Showman Killerovi naprosto skvělého soupeře. Ostatní postavy jsou ode zdi ke zdi. Omnimonarcha je divný a podle mého zvrácený důchodce, královna zbytečná hrdinka, Tuleňohlav je oběť okolností, Doktor Courcolane zase zbytečně agresivní. Škála postav je na takový komiks vcelku široká, takže si určitě svého favorita najdete. Některé jsou nečekané a promyšlené a některá tam prostě… jsou.

Brutální grafické zpracování

Nicolas Fructus dal do komiksu úplně všechno, co mohl a zřejmě zužitkoval všechno, co už má za sebou. Komiks je perfektně barevný, postavy nádherně vykreslené a detaily jsou místy až neuvěřitelné. Násilí některých scén je více než explicitní a někde možná až trošku za hranicí. Ke komiksu to ale naprosto patří, nejde o násilí samoúčelné, jenom je to pro trošku silnější povahy. Kresba je prostě dominantou celého komiksu. Příběh sám funguje dobře, ale nevěřím tomu, že kdyby u toho nebyl Fructus, že to dopadne takhle dobře. Kdybych měl celému komiksu v rámci vuzálu něco vytknout, šlo by o pózy hlavní postavy. Ty působí místy podivně nepřirozeně, ale to vážně jenom šťourám do detailů a pravděpodobně šlo o záměr.

A jestli naopak musím něco vyzdvihnout, tak je to český překlad. Občas se na něj zapomíná, ale v tomto komiksu hraje velkou roli a rozhodně se povedl. Překladatelé se skutečně vyřádili a skvosty typu Tuleňohlav, Minimouchy nebo Felivolavky mě budou bavit ještě pěknou chvilku.

Závěrem

Showman Killer není nějakým Jodorowskyho veledílem, rozhodně napsal lepší věci. Nicméně se nedá komiksu upřít skutečně více než nadprůměrná kvalita, bohatý příběh, nápadité (byť ne vždy skvělé) postavy a skutečně dokonalé grafické zpracování. Pokud jste fanoušci krve, násilí a vulgarity (případně pokud chcete překonávat nějaké osobní nechutnostní limity) tohle je komiks přímo pro vás. Já doporučuji otevřít všem. Už podle prvních stránek poznáte, jestli vám tohle dílko sedne.