Invincible – čerstvý vítr do žánru superhrdinů

Jelikož Disney vlastní práva na asi všechny možné superhrdiny a pečlivě si je chrání, je vždycky zajímavé pozorovat nějakou tu novinku, která není od DC ani Marvelu. No a tohle pochopil Amazon, který nejdříve těžce zabodoval s The Boys a nyní se tu zčistajasna objevil animovaný Invincible. Ten přinesl do tohohle žánru další svěží vítr, který mu tak dlouho chyběl.

O čem je Invincible?

Mark Grayson je typický středoškolák, který má jednu obrovskou nevýhodu. Jeho táta je z jiné planety, říká si Omni-Man a je to největší superhrdina na planetě Zemi. Normálně je tohle nájezd na pubertální drama o synkovi, který chce být jako jeho otec, a nebyli byste ani tak daleko od pravdy, ale příběh je vlastně o ničem úplně jiném.

U Marka se totiž otcovi schopnosti projeví úplně náhodou. To mu ale nezabrání v tréninku se svým otcem a v tom, aby se pojmenoval Invincible (Neporazitelný), což je trošku nadnesená přezdívka. K němu ale naprosto sedí, jenom místo vítězství dostává kolikrát skutečně hodně na hubu. Proto je vlastně dost sympatický, tohle je hrdina na kterého chci koukat, ne nějaký super naboostěný frajer, co vyhraje v každém boji. Ta lidskost a uvěřitelnost, kterou v sobě Mark Grayson má, je totiž tažnou silou celého seriálu.

Postavy a animace

Animace je na dnešní poměry jednoduše řečeno „standardní“. Nepředvádí nic extra, ale rozhodně neurazí, ba naopak vizuální vtipy, které v sobě Invincible má, jsou parádní. V jeho světě je totiž taky taková „Justice League“, akorát Aquaman je skutečně napůl ryba a takový Robot má místo anténky divný culík.

Akční scény jsou perfektně pojaté. Boj se ničeho neštítí a nic necenzuruje, takže vidíme hromady krve, rozpadající se těla, animované vnitřnosti nebo zohavená těla. Čímž se rozhodně Invincible posouvá ke starším divákům. Což je taky dobře. Ostatní postavy jsou také vcelku zajímavé. Máme tu nadrženého maniaka, replikovací holčinu, divnou parodii na Hulka, ještě divnější parodii na Black Lightninga a to nejlepší – Omni-Mana. Ten je takovou zvláštní parodií Supermana s tím, že vlastně JE Supermanem, ale takovým lepším, drsnějším a přímějším.

Hudba je prazvláštní, jako by se seriálu vyhýbala. Místy je hrozně nevýrazná, což je škoda, protože dobrá hudba může potahat podstatnou část seriálu. Hudební prvek je ale bohužel silně upozaděn narativem. Zase na druhou stranu, pokud ji člověk cíleně vyhledává a soustředí se na ní, tak krásně zapadá, neotravuje a skvěle příběh doplní.

Zvláštnosti je také délka dílů. První epizody si drží standard 20–30 minut, což je tak nějak u animovaného seriálu běžné. Poslední epizody se ale blíží až k neuvěřitelným 50 minutám a to už je docela velká nálož času na příběhově vcelku jednodušší seriál.

Závěrem

Invincible nabízí něco nového, něco neokoukaného. Prvotní nevalný dojem je naštěstí hned během druhé epizody pryč a začíná skutečná jízda, která nabízí neuvěřitelnou podívanou, která baví, a věřím, že zklame vážně málo diváků. Navíc jsou hlavní postavy nadměrně sympatické a neotravné. Občas sice lehce předvídatelné, ale takový svět hrdinů už prostě dneska je. Mimochodem, už byly potvrzeny další dvě série a o tom se můžete dočíst třeba zde.