Krvavý trůn nabízí intriky, moc a vraždy karet | Recenze

Jak bývá zvykem, po smrti krále se co nejrychleji hledá někdo, kdo ještě teplé místo na trůně obsadí svou majestátní zadnicí. Výsadní pozici mají samozřejmě ti urození, ale na místo vládce si může brousit zuby kdokoliv, kdo má dostatečný vliv. A o ten právě jde. Krvavý trůn je karetní rychlovka pro tři až pět hráčů, jejíž hlavní mechaniky jsou poháněny vypočítavostí, odhadem a šalbou. Dokážete dobře využít všechny své prostředky?

Hra Oriflamme se po deskoherních obchodech objevuje už od roku 2019 a zatím se jí dařilo víc než dobře. V roce 2020 dokonce získala As d’Or za hru roku, což je něco jako francouzská verze německé prestižní ceny Spiel de Jahres. Letos ji vydavatelství Albi konečně dostalo i k nám, nicméně usoudilo, že původní název hry (znamenající standartu francouzských králů) by u nás zřejmě nikomu kromě historiků nic neřekl, a tak se zrodil Krvavý trůn. Takže děkujeme Albi za to i za poskytnutí recenzního výtisku.

Když jsem tuto drobnou karetku otevřel poprvé, nemohl jsem si pomoct a protáčel jsem oči. „Ale no tak,“ říkal jsem si, „za tuhle cenu pár kartiček a žetonů? Vždyť by přece každý rod mohl mít alespoň jiné ilustrace. A proč mají karty tak podivný formát? To zase budou obalovači nadávat, že jim na to nesedne žádná velikost. A co ten žeton směru hry, copak to někdo vážně používá?“ Na tomto místě bych tedy laskavého čtenáře poprosil, aby nedělal stejnou chybu. Krvavý trůn moc dobře ví, co dělá a proč to dělá. Takže si pojďme všechno vysvětlit.

Po zádech ostatních vzhůru

Až se vám podaří sehnat aspoň další dva hráče a svedete úvodní strkanici o to, kdo chce jakou barvu, zjistíte, že každý z vás drží v ruce identický balíček deseti karet. Možnosti se tedy zdají stejné, realita je ale trochu jinde. Každý z vás musí tři náhodné karty ze svého balíčku odhodit a po zbytek hry už se s nimi neshledá. Hra se tím snaží těm schopnějším u stolu znesnadnit „počítání“ karet. Sedm zbývajících karet v ruce tedy tvoří „arzenál“, se kterým se musí každý hráč během šesti kol pokusit získat co nejvíce žetonů vlivu. Nejvlivnější se pak na konci hry logicky stává králem/vítězem hry.

Žetony vlivu dostanete buď obecně odměnou za vyřazení karty ze hry, nebo díky speciální schopnosti některé z karet. V průběhu hry hráči postupně vykládají karty lícem dolů a utváří jimi řadu. Karty ale lze vykládat pouze před, nebo za již vyložené, výjimkou je možnost překrýt novou kartou svou vlastní, dříve vyloženou. Nelze tedy kartu vložit mezi dvě libovolně zvolené, hezky na konec, nebo na začátek. A kde je začátek, když každý z hráčů kolem stolu vidí řadu jinak? Jo, přesně na to je žeton směru hry ve tvaru kopí.

Jakmile v daném kole vyloží všichni svou kartu, přichází vyhodnocovací fáze. Hráči se postupně ve směru kopí (tedy nikoliv ve směru kola) rozhodují, zda jejich karta zůstane před ostatními skryta, nebo jestli ji odhalí. Pokud mají pocit, že ještě nepřišla ta nejlepší chvíle na použití jejího efektu, mohou počkat a na svou kartu přihodí žeton vlivu. Jestliže ta správná chvíle nastala, kartu odhalí (případně shrábnou vliv, který na ní leží) a ihned provedou její schopnost. Rozhodnutí, zda kartu ještě kolo ponechat, nebo ji otočit už nyní, je tou nejfórovější dovedností, které se musí hráči během hraní naučit. Jelikož hra trvá pouze oněch šest kol a každý má v ruce celou hru pouze sedm karet, předčasné, nebo naopak pozdní otočení vás může stát velké množství vlivu.

Šoupání sem a tam po stole

Hra je v základu velmi prostá, jednoduše jde o ohlídání si pořadí karet. Je potřeba si pouze zapamatovat, co která z deseti karet dělá a naučit se, jaké jsou jejich ideální pozice na stole. Už i během první těžkopádné hry, ve které se budete hlavně sžívat s kartami a učit se co, jak a kdy vykládat, většinu hráčů napadne alespoň pár taktik, které budou moc použít hned ve hře následující. A jelikož máte partii odehranou během čtvrt hodinky, můžete celý večer pilovat nově nabyté dovednosti.

Karty samotné také operují pouze s několika variacemi schopností. Karta buď vyřazuje jinou a liší se podmínky pro akci (tedy vyřaď tu vedle sebe, vyřaď tu na začátku řady, nebo vyřaď libovolnou), nebo páchá cosi se svým sousedem – Imitátorka kopíruje sousední vlastnost, Špeh krade sousednímu rodu vliv, Lord naopak za stejný sousední rod dostává vliv navíc. A nakonec je tu pár karet, které stojí samy o sobě. Královský výnos vám jednoduše umožní položit libovolnou kartu na libovolné místo v řadě. Poslední věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že zatímco karty postav v řadě zůstávají a vyhodnocují se každé kolo znovu, karty intrik se ihned po použití zahazují.

A najednou to všechno zapadá do sebe. Směr hry? Ano, skutečně se ukazatel hodí, abyste nemuseli tomu jednomu člověku, který sedí u vrchní strany stolu pořád připomínat, že dává kartu na špatný konec. Úzké karty? No jasně, protože stoly nejsou nekonečné a karet se vejde do řady více. Stejné ilustrace? No, co rod to téma by asi bylo cool (a přeskinovat tuto hru bude velice prostinké), ale v jednoduchosti je síla a vy ihned víte, na co se na stole koukáte, aniž byste museli číst název karty. Tedy… většinou.

Přemýšlení nad deseti kartami

Hru v mých očích lehce sráží ilustrace karet. Zní to sice hereticky, přeci jen karty maloval Polák Tomasz Jedruszek a ten je machr v oboru. Jeho práce jste pravděpodobně viděli, i když o tom ani nevíte. Dlouhá léta kreslí karty pro Magic the Gathering, podílel si na karetkách Lord of the Rings, Call of Cthulhu a Arkham Horror, deskovkáři jej mohou znát z Dominionu, Hry o trůny nebo Settlers: Zrod impéria. Zde se mi ale zdá, jako by ilustrace pro Krvavý trůn maloval jaksi „bokem“. Karty jsou bezesporu krásné, ale pomohlo by jim výraznější odlišení. Žádoucí efekt „kouknu a vidím“ je zde krapet ubitý syndromem stejného obličeje.

I přes toto drobné zaškobrtnutí mohu hru určitě doporučit. Jednoduchá mechanika šoupání řadou se rychle dostane pod kůži. Náhoda do hry zasahuje pouze na začátku při vyhazování tří karet, jinak je všechno jen na vás a na tom, jak odhadnete své protivníky. Pravidla jsou psaná přehledně a rovnu odpovídají na několik otázek, které mohou po přečtení vyvstat. Hra je navíc velice snadno modifikovatelná, nové karty vás začnou napadat po odehrání pár her, takže pokud by vás základní karty začaly po čase nudit, je to jen na vás. Vypadá to také, že tvůrci sami už přišli s novými kartami a jakousi vylepšenou verzí, tak snad nám ji Albi brzo přihraje.

Ve chvíli, kdy všichni přítomní hru znají a pouze soustředí na taktiku a klam, se z ní stává příjemná a někdy i správně vyšponovaná blafovačka, o jejímž výsledku může skutečně rozhodnout až poslední kolo. V případě, že hrajete v maximálním počtu hráčů, je to už poměrně slušné maso a vzduchem mohou lítat (nejen) peprné nadávky. Jako zábava na celý večer pravděpodobně obstojí u málokoho, pokud ale hledáte příjemnou výplňovku, nebo chcete něco, co vám legitimizuje nadávání u piva, Krvavý trůn je přesně pro vás.

Nejste úplně intrikář? A třeba nemá právě po ruce ani dost kamarádu na hru? Pro vás tu máme It’s a Wonderful World, strategii vhodnou i pro jednoho.