V minulém díle nové, pravidelné rubriky Meet the Team, jsme vám odhalili naše nejočekávanější hry. Dnes se podíváme na nejoblíbenější herní žánr našich redaktorů. Tak jako v životě, stejně i v naší redakci baví každého něco jiného. Někoho baví strategie, jiného zase FPS. Jaký žánr máme nejraději a co konkrétně nás na něm baví?
Lukáš -Ghostonex- Haládik | Inovativní
Už se budu opakovat a samotného mě to docela štve, ale po tom co jsem zkoušel nedávno Rage 2, Control nebo třeba Descenders, moc bych si přál aby těch inovativních titulů bylo víc. Jak si představuju takovou inovativní hru? Něco jako Armada z knihy Ernesta Cline. Nebo klidně nový battle royale, kde v týmu tří hráčů musíte doopravdy spolupracovat abyste dosáhli svého. Popřípadě hru, kde je obyčejná mechanika – například plížení, dovedená do absolutního zážitku, kdy odhalení není jen o viditelnosti, ale slyšitelnosti apod. Ne to co vidíme ve hrách teď.
Ale pokud bych měl vybrat jeden žánr z těch které existují, asi bych volil RPG. Nejlépe Divinity: Original Sin 2, popřípadě Baldur’s Gate 3. Prostě ty, kde vám dají řekněme šachy a hrej si. Mimo to hru, která je zábavně napsaná a není nejjednodušší. Jako honorable mention si ještě dovolím akční RPG, hlavně tedy soulslike. Protože jako c’mon, tohle nic nepřekoná.
Klára Kropáčková | Simulátor s příběhem
Uznávám, že jsem docela nenáročná hráčka. Na vině bude moje technika, která nic jiného než fajnový simulátor nerozjede. Ale já si nestěžuju, až moc mě začíná bavit hra na Bohyni. Mezi moje oblíbence patří life simulátor The Sims a je mi úplně jedno, o jakém díle mluvíme (i když všichni víme, že The Sims 3 je topka). Baví mě, když má simulátor příběh, musím si u něj popřemýšlet a když mě překvapí nějakým příjemným easter eggem.
Dalibor Zvoník | RPG
U mě je to bez delšího přemýšlení okamžitě jasné. Už první Fallout v roce 1997 definoval moji (téměř kompulzivní) obsesi v hraní RPGéček. Otevřené světy plné rozmanitých úkolů, postav a míst k prozkoumání, záhad a tajemství k objevení. “Tohle sakra můžu!” Není nad to ztratit se v otevřených světech a na chvíli zapomenout na starosti a jen se bavit.
A konkrétně? Moje RPG č.1 je herní série Zaklínač. Pak taky výše zmíněný Fallout (není rok, ve kterém se mezi chrchlající, smrduté ghouly a zmutovanou čeládku postapo světa, alespoň na chvíli nevrátím) a co by to bylo za výčet oblíbených RPG bez Diabla. Dodnes si občas zapnu Diablo II: LoD a s nostalgickou vzpomínkou se vrátím do temného fantasy světa. “A co velitel Shepard?” … Samozřejmě, na Mass Effect jsem nezapomněl!
Tomáš “Strachkvas” Strašák | Strategie
Když jsem byl malý tak se u nás nesměli hrát žádné krvavé střílečky. Proto jsem vyrůstal na sportovních hrách. U strejdy jsem ale vždy měl tu možnost, na chvíli sednout za počítač a spustit Stronghold Crusader nebo stařičkého Robina Hooda: Legendu Sherwoodu. Tyto hry jsem si zamiloval a koupil si další díly. Do hraní mě ale dostal Rome: Total War, ten ve své době přivedl mnoho lidí do série Total War. To samé udělal i mně, i když už to bylo pár let po vydání. Od té doby jsem hrál už hromadu dalších strategií. A ať už to byla nějaká grand strategie od Paradoxu, či jedna z mnoha RTS, tak mě čas vždy utíkal neuvěřitelně rychle.
Kristina “Speedy” González | S dobrým příběhem
Já mám nejradši hry s dobrým příběhem, většinou jsou to RPG nebo adventury. Příběh je pro mě nejdůležitější, až pak se mě zajímá hratelnost či grafika. Když na hru vzpomínám i poté, co už jsem ji dohrála a nedělá mi problém ji hrát znovu a znovu, to je přesně ten typ, co mám ráda. Ať už je to Zaklínač, kde rozhoduji téměř o všem a má několik různých konců nebo Uncharted, kde je všechno nalajnované.
Moje nejoblíbenější z nich je asi Medieval 2 Total War, který přišel hned po prvním Rome. Základní hra mi nabídla stovky hodin zábavy, ještě zábavnější bylo hrát módy, které byly pro tuto hru vytvořeny. Ať už to jsou módy Pána prstenů, které se i po skoro patnácti letech pořád vyvíjí, nebo Warhammer mód, který je podle mě v mnoha aspektech lepší, než nové hry z tohoto univerza od Cretive Assembly.
Kiki Rem Dostálová | Open World
Ačkoliv si taky potrpím na dobrý příběh, ještě více mě zajímá svět hry. Ráda chodím po open-world hře a jen se kochám vším, co tam vývojáři vytvořili. Je pro mě důležité, aby byl svět interaktivní, vypadal hezky a měl hodně věcí, co se v něm dá dělat. Občas si sice potrpím spíše na záživný příběh, ale občas ráda jen vypnu mozek, běhám po mapě a sbírám surky nebo mounty.
Jednou z her, ve které mě zaujal otevřený svět, byl třeba starý dobrý Skyrim, Assassin’s Creed Origins a Immortals: Fenyx Rising. Tam se mi líbilo, že i po sehrání celé hlavní linky, mám i mimo vedlejší úkoly pořád co dělat.
Gabriela “Inie” Hudec | Sexy hlavní hrdina
Nalijme si čistého vína. Když se těch 40 hodin není na co koukat, nebaví mě to. Proto nejsem velkým fanouškem FPS. Nutně vyhledávat zrcadla, abych se mohla podívat na to jak jsem sexy, časem omrzí. Třeba takový Cyberpunk by byl dokonalý a koukat na androidí ženský ve strip klubu je fajn, ale pořad jsem žena. Řekla bych, že je to podobný případ jako u animeček. Raději budu sledovat kvalitní šónen s hordou nasvalených zajíčků, než …ani nevím co. Na slaďárny nekoukám.
Sečteno podtrženo. Vede u mě RPG. Vzhledem k frekvenci mých článků o hrách z portfolia Square Enixu je jasné, že první příčku bude mít navždy série Final Fantasy. S remakem VII mi prostě kluci z vývoje udělali velkou radost.
Když ovšem pominu kompletní tvorbu japončíků, kteří si občas vážně ulítnou, rozhodně nepohrdnu akčním Devil May Cry. Proč asi.
(Když napíšu, že velký meč je podmínka, bude to znít stejně úchylně, jako v mé hlavě? )
