KnihyNovinkyRecenze

Nesnáším Pohádkov. Zbožňuju Pohádkov!|Schizofrenní recenze

Víte, velmi ráda začínám své recenze nějakým citátem, hláškou nebo jinou hovadinou z knihy. V tomto případě jsem se zasekla už jen na tom, že jsem dva dny hledala tu správnou věc. Dva dny!

Vzdala jsem to.

Každá hláška vyřčená z nevinných úst zelenovlasé Gertrudy by byla nádherným začátkem nejenom pro recenzi, ale i jakékoliv společenské konverzace pro prolomení ledů. Přikládám důkaz místo slibů.

Po přečtení prvního svazku z výstižným titulkem: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes jsem byla neskutečně zvědavá, jak se Gerda popere se slušivou korunou, kterou omylem získala. Takže jsem se velmi ochotně pustila do čtení Nesnáším Pohádkov 2: Kulma drát! (tisíceré díky CREW)

Ale popořadě…

Pro ty z vás, kterým ještě tahle holčička neučarovala přináším lehkou rekapitulaci toho, proč by vám rozhodně učarovat měla! Gerda má natolik jemnou povahu, že mi připomíná mě samotnou. Třicet let zaseklá v těle holčičky ve světě, ze kterého se dostane ven jen pomocí klíče, který samozřejmě nemůže najít. K dispozici má mapu, ve které se očividně nevyzná a průvodce ji dělá moucha, která má slušný náběh na tuberkulózu. Protože je to však velmi trpělivé děvče, rozhodla se masakrovat všechny pohádkové postavy postupně, ne naráz. V kartách prohrála i ubohého katastrofónka, budoucí nejlepší kamarádku zamordoval bordel v klobouku a penisové hlavy houbových policajtů vůbec nezpůsobily několikahodinovou jízdu v rauši. Budoucí královna to je. To se pozná.

A ještě takové doporučení. Vždycky si dávejte bacha na to, co si přejete. V případě Gerdy to platí dvojnásob. Sice ve finále nepronásledovala bílého králíka, i když si myslím, že jich po pozření houbových hlav pár viděla, ale i tak se propadla do pohádkové země.

Dírou.

Prostě ji sežral trávník.

Když už jsme u toho připodobňování s Alenkou. Alenka byla sofistikovaná mladá dívenka, takže dopadla do pohádkového světa takříkajíc ladně. Gertruda má do sofistikované dívenky velmi daleko, takže i to rozplácnutí o chodník Pohádkova bylo první předzvěstí průšvihu. Nicméně, ač se ji i přes modřiny, vykloubené rameno a otevřenou zlomeninu třetího stupně dostalo vřelé přivítání od královny Mrakéty, kus papíru a natěšená moucha Láďa, rozhodně nesplnily její představy o krásném pohádkovém světě.

A tak, milé děti, se Gertruda vydala na dlouhou cestu za pokladem, která dle slov Mrakéty nemůže být delší , než jeden den.

O 30 let později…

Když jsem viděla Pohádkov vystavený v regálu mezi novinkami věděla jsem, že ho potřebuju. Už jen proto, že jej ilustroval Skottie Young. Neznám všechnu jeho tvorbu, ale styl poznám stejně dobře, jako poznám styl Michala Suchánka.  Tuším, že Scottieho budete znát primárně z mainstreamově známých Marvelovek, ale neměla by vám ujít ani díla jako je limitovaná série The Wonderful Wizzard of Oz nebo Fortunately, the Milk od Neila Gaimana. V případě Pohádkova je však Scottie nejen ilustrátorem, ale i scénáristou. Musím uznat, že mám pocit, že se v tomto světě našel.

Příběh je stejně jednoduchý, jako uvažování Gertrudy. Nic světoborného v tom nehledejte. A v tom je možná to kouzlo. Vypnout hlavu a sledovat šílené dobrodružství afektované Gertrudy ve světě, ve kterém dělala vláda všechno proto, aby se jí zbavila. Včetně nasazení nejtěžšího kalibru v podobě ultra roztomilé holčičky jménem Štísko, která umí střílet ultra smrtící duhu. A jako hlavní kombo používá útok plyšových zvířátek v čele s jednorožcem. Nakonec se ji však stejně musí všichni poklonit…

A jelikož Gerda stále trčí v Pohádkově, jehož se nedopatřením stala královnou a pak se zase královnou “odstala” nezbývá nám nic jiného než čekat jestli se ji Pohádkov opravdu povede totálně rozložit nebo nakonec zachránit. Což se bohužel nedovíme, ani na konci knihy číslo dvě. Chvilku jsem tajně doufala, že se pro toho chlapce v kostýmu draka nápadně připomínajícího spíše Yoshiho ze Super Maria Gerda vrátí a třeba to pak odvrátí jasnou katastrofu začínající již uvnitř arkádové hry, ale ne. Jde vidět, že je to žena.

Chudák Duncan se tak ocitne ve spárech Devítiocasého Nicka a jeho bojovníků, v čele s obscénně muskulaturní Klášnou Krásnou Princeznou. Od které mimochodem Gerda dostane slušnou nakládačku.

To, že se s Duncana na konci tohohle příběhu stane jasná chodící apokalypsa, už vám je všem určitě jasné…

Upřímně ráda bych veřejně a ve stoje zatleskala panu Michalu Taliánovi, protože ten překlad Gertrudina peprného slovníku kulantně zabaleného do řeči Pohádkova je na medaili. A diplom. Medaili, diplom a pohár.

Závěrem bych chtěla podotknout , že dva aktuálně vydané svazky mě přesvědčili o tom, že na trůně většinou sedí ten největší vůl ať děláte, co děláte. Holt. Nezavděčíte se všem.

Díky CREW, za komiks a možnost vyblejt všechna moudra veřejně. Třeba to někoho bude motivovat?

P.S. Až si Nesnáším Pohádkov koupíte a dostanete se k ,,týpkovi, kterého přibrali do hic party před třemi dny” napište mi. Vidíte ten Buster sword?! Že je tam?!

Verdikt

Příběh - 70%
Postavy - 100%
Styl psaní - 100%
Ilustrace - 100%

93%

Naše skóre

Škoda, že se procenta u sekce Ilustrace nedají posunout na 120%...

User Rating: 4.7 ( 1 votes)
Zobrazit více

Gabriela “Inie“ Hudec

Znáte to. Alter ego žijící vlastním životem ve virtuálním světě. A je mu tam moc dobře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Také by vás mohlo zajímat
Close
Back to top button