Dragon Quest XI: Echoes of an Elusive Age | Recenze

Celý herní svět, včetně naší redakce, hraje Cyberpunk 2077. Já jsem se rozhodla jít proti proudu a zahrát si Dragon Quest XI. A taky čekám, až vyjdou ty nejdůležitější patche na PS4 verzi. Byla to moje první velká zkušenost s JRPG, ale teorii mám zmáknutou. Tak se na to vrhnem.

Příběh aneb už jsem zase tím jediným vyvoleným

Dragon Quest XI je zatím posledním dílem z dlouhé série, což ostatně naznačuje i ona číslovka XI. V tomto díle se ujmeme role ztraceného královského syna, který je zároveň i reinkarnovaným hrdinou z dávných časů. Ačkoli si jméno můžeme na začátku zvolit sami, drtivá většina postav nás oslovuje jako Luminari. Jeho tajemný původ se projeví krátce po začátku příběhu, a tak se náš hrdina vydává do hlavního města, aby začal svou cestu za poznáním. Avšak události tam neproběhnou tak hladce, jak si představoval a najednou se ocitá na útěku.

Po cestě za zjištěním a naplněním svého osudu, se potká s řadou lidí a někteří z nich se rozhodnou stát se jeho společníky. Důvody mají různé, ale téma je stejné. Zabránit velkému zlu ve zničení světa. Ačkoli premisa příběhu je jednoduchá a už jsme ji zažili mnohokrát, je příběh i přesto zajímavý. Je to hlavně díky mnohým zvratům a odhalením, které se vinou vyprávěním a ne všechny jsou předvídatelné. Nechci se tu příliš rozepisovat, abych vám nezkazila eventuální zážitek.

Tohle místo je mi nějak povědomé

Během putování po světě za jeho záchranou, navštíví náš hrdina spoustu míst. Kromě míst inspirovaných japonskými reáliemi, čekají na našeho hrdinu místa inspirovaná celý světem. Zabloudit můžete do města, které podezřele připomíná Benátky, a to včetně gondoliér, na kterých se můžete i projet. Kromě toho může navštívit i místa připomínající španělský přístav, havajskou vesnici nebo římskou arénu a mnohá další. Design světa je fúzí mírně realistického prostřední a klasické japonské roztomilosti, která se promítá hlavně do postav a monster.

Monstra náš hrdina potkává doslova na každém kroku. Hra zde používá klasický systém náhodných setkání, který je u japonských her tak oblíbený. Nepřátelům se dá do jisté míry vyhnout, ale člověk se tak okrade o zkušenosti, které se hodí. Souboje probíhají tahově a máme možnost nastavit, jakým způsobem budou postavy postupovat. Zda budou útočit nemilosrdně, chytře nebo se zaměří na léčení. Samozřejmě je zde i možnost plné kontroly nad všemi postavami. Ve světě na našeho hrdinu čekají všemožná monstra od těch vyloženě roztomilých až po ty hrozivá a strašidelná.

Je libo 2D japonsky?

Dragon Quest XI nabízí nejrůznější možnosti jak si hru nastavit. Na výběr jsou dva dabingy anglický a japonský, mezi kterými můžeme jednoduše přepínat v nastavení. Oba dva dabingy jsou myslím dobře zpracované, i když u japonského to jen odhaduji. Angličtí dabéři jsou dobře vybráni a namluvili své role s potřebným citem. Zajímavou funkcionalitou je možnost přepínat mezi 3D a 2D pixelovým zobrazením.

Jak dopadlo mé první setkání s JRPG?

Musím říct, že mě Dragon Quest hodně bavil, i když byly momenty, kdy to bylo mírně otravné a repetitivní. To se mi stávalo hlavně u soubojů a zvláště tehdy, když jsem se snažila někam dostat a neustále spouštěla náhodná setkání. Je to hra se zajímavým příběhem, krásným prostředím a dobrým mixem vážnosti a komiky.

Pokud se rozhodnete tuhle hru zahrát, a já vám to doporučuji, připravte se na to, že vám sežere aspoň 70 hodin. Je to vážně rozsáhlý, ale takový už je standart u JRPG. Díky Dragon Questu XI mám chuť zkusit jiná JRPG. Nejdřív ale asi půjdu hrát Cyberpunk, protože žiju v neustálém strachu, aby mi někdo něco neprozradil.

Vyšel nový článek, ve kterém můžete blíže poznat redakci, tentokrát skrze nejočekávanější hry. Nebo se mrkněte jaký dojem udělal Cyberpunk 2077.