Assassin’s Creed v české historii – období husitských válek

Blíží se nám první DLC k Assassin’s Creed Valhalla: Wrath of Druids, které vyjde už tento duben. Zajímalo vás ale někdy, jak by mohl vypadat příběh asasínů, který by se odehrával na českém území a v české historii? Možností by se dalo najít hned několik, já jsem si pro vás vybral období Husitských válek, kde by asasíni nakonec s templáři prohráli. Nutno zde upozornit, že zde máte krátký historický exkurz, abyste se pořádně zorientovali a dokázali si trošku více představit příběh našeho asasína Vojtěcha. Také bude lehce upozaděna náboženská otázka a na dějiny obecně nebude kladen takový důraz. Zaměřím se pouze na české země a nutné okolí. Vše tak prosím berte s nadsázkou, píšu to jako velký fanoušek série AC.

V našem příběhu vám představuji Vojtěcha. Pro zábavu z něj uděláme sedláka, jehož rodina slouží šílenému pánovi, který nechá upálit jeho rodiče jako kacíře. Mladý Vojtěch se ale poté ocitne v armádě Jana Zhořeleckého, který se vydává osvobodit svého bratra Václava IV. na Pražský hrad a český král si jej ihned automaticky oblíbí a udělá si z něj svou „šedou eminenci“.

Kapitola I.

Po smrti Karla IV. se království rozdělilo mezi jeho syny. Římským císařem a uherským králem se stal Zikmund Lucemburský, králem českým Václav IV. a Zhořelecko s Braniborskem dostal Jan Zhořelecký. Zikmund jako katolík automaticky tíhnul k templářům a jejich vládnoucímu řádu. Jan Zhořelecký naopak okamžitě přistoupil k asasínům a jejich svobodomyslnosti. Mezi nimi byl Václav IV. král český, který měl časté rozepře nejen se svými bratry, ale především s českou šlechtou.

Můžeme tedy věřit, že si nedokázal vybrat ani asasíny, ani templáře. Bratři na něj ale oba uplatňovali svůj vliv a chtěli, aby si vybral stranu. Vrcholem bylo Václavovo zajetí na Pražském hradě, kam jej uvěznil markrabě Jošt. Z tohoto zajetí ho osvobodil jeho bratr Jan Zhořelecký se svou armádou v roce 1394. Co když mu ale k tomuto osvobození pomáhal mladý Vojtěch, který se tam úplnou náhodou nachomýtl a padl Václavu IV. tak do noty, že se král rozhodl si jej nechat u sebe?

Václav IV. měl ale po svém osvobození jeden velký problém, Jan Zhořelecký všude dosadil své lidi, což velice zhoršilo vztahy mezi dvěma bratry. Navíc věznitel Václava markrabě Jošt uprchl. Nicméně Václav IV. se vrátil na český trůn. Jan Zhořelecký poté o dva roky později za záhadných okolností umírá. Proč? To se dodnes neví, možná jej nechal zavraždit Zikmund, nebo spojenci markraběte Jošta. Situace, ve které se Václav IV. snažil oddálit blížící se válku a rozhodl se, že bude bohužel muset pro mír nechat zabít svého bratra, by pro nás (fanoušky asasína) byla první velká mise, a tedy hlavně pro Vojtěcha.

Kapitola II.

Smrt Jana Zhořeleckého ale podřezala českému králi větev a vrcholící spory mezi ním a šlechtou nakonec vedly k jeho sesazení a internování jeho bratrem Zikmundem ve Vídni. Vojtěchovi se naštěstí podařilo utéct a krále Václava IV. poté osvobodit. Během jejich útěku mezi lety 1403–1405 ale museli kývnout na spoustu požadavků šlechty, u které se ukrývali a to ke stabilitě království rozhodně nepomohlo.

Asasínským velmistrem se na začátku 15. století stává Jan Hus. Ten je ovlivněn myšlenkami známého britského heretika Johna Wycliffa. Jeho učení byla zakázáno, nicméně opisy se dostaly i do českých zemí na Univerzitu Karlovu, kde se jich místní řád zmocnil a studoval je. Doslova zelenou tomuto studiu dal sám Václav IV., který vydal tzv. Dekret Kutnohorský. Ten jednoduše řečeno omezil vliv cizinců na pražské univerzitě. Což bylo tenkrát velice důležité, protože velkou část profesorů tvořili Němci a ti stáli na straně římskokatolické církve, oproti tomu stoupenci Jana Husa volali po reformaci. 

Vzhledem ke vztahu, který měli král Václav IV. a Jan Hus, náš drahý Vojtěch měl možnost studovat učení asasínského řádu a odhalovat tajemství světa a templářů. Problém nastal v roce 1412, kdy se ekonomická situace v Čechách výrazně zhoršila a Václav IV. posvětil prodej odpustků, čímž vznikla velká rozepře mezi ním a Janem Husem. Na krále začíná tlačit také jeho bratr Zikmund, aby začal s Husem něco dělat, protože jako heretik začíná být znám po celé Evropě. Zde Václav opět ukázal svou neutralitu a prostě to nechal být. Vojtěch si mezitím prošel plnohodnotným asasínským výcvikem.

Kapitola III.

Jan Hus se svými myšlenkami začíná stávat velkým trnem v oku církve, a tak je svolán Kostnický koncil. Ten měl tři hlavní cíle: ukončit rozkol církve, reformovat ji a vyřešit, nebo úplně odstranit současné hereze. Jan Hus je tak předvolán do Kostnice a pozvání přijímá. Nejen proto, aby obhájil sebe a své myšlenky, ale také proto aby promluvil k templářům a pokusil se převážit misky vah na svou stranu. K tomu mu měl pomáhat i samotný Vojtěch, který se s ním na tuto cestu vydává. Jan Hus si v té době ještě ani nedokázal představit, že by mohl přijít o život, protože jeho reformy podporovala i manželka Václava IV. královna Žofie.

Když poté Jan Hus na sněmu vystoupil, vzbudilo jeho vystoupení mezi přítomnými velké pozdvižení, nicméně jemu nepomohlo a nakonec byl uvězněn, odsouzen a 6. července 1415 upálen jako heretik a kacíř. Vojtěch tomu musel všemu přihlížet a ať dělal cokoliv, nedokázal svého mistra zachránit. Vyslechl si však jeho píseň Christi virgo dilectissima, kterou jeho mistr zpíval cestou na popraviště a její tajnou zprávu se rozhodl přinést zpět do českého království.

Kapitola IV.

Zprávy o smrti Jana Husa všemi otřásly a nejvíce Jeronýmem Pražským, jeho přítelem a nástupcem. Vznikl tak tzv. Stížný list, kam se podepsalo 452 českých i moravských šlechticů. Král Václav IV. smrt svého přítele naopak moc neřešil, snažil se udržet zemi v chodu, protože Husovi myšlenky už v té době otřásly celou společností. Jeroným Pražský se tak s Vojtěchem opět vrací Kostnice, kde chce znovu obhájit Jana Husa a jeho zbytečnou smrt. Ani tento krok nebyl dobrý a Jeroným je také upálen a to 30. května 1416.

Vojtěch se ze smrti dvou mistrů začne silně obviňovat a i místní řád mu to dá náležitě vyžrat. Jak mohli pod jeho ochranou zemřít jejich dva nejvýznamnější představitelé? Je svým řádem odsouzen a propuštěn. Nenechal totiž jenom zabít hlavní představitele asasínu v Čechách, ale templáři získali obrovskou náboženskou moc, proti které byla malá země odbojářů vlastně skoro bezbranná. Nastal tedy čas vyburcovat společnost a osvobodit se od vlivů nepřítele.

Kapitola V.

Tajný řád začal burcovat společnost a jelikož nespokojenost v zemi vzrůstala. Nebylo to tak těžké. Zikmund i církev se snažili se vznikajícím protestantstvím něco udělat, zatímco Václav IV. se snažil udržet cizí armády co nejdál od svých hranic. Nebylo mu to ale nic platné a když v červnu 1419 přišla první pražská defenestrace, válka už byla nevyhnutelná. Vojtěch vše sledoval zpovzdálí, protože i když nebyl členem řádu, nechtěl další válku a nechtěl vidět krev v ulicích.

Když se snažil donést králi zprávy o povstání, zjistil, že jeho dobrý přítel a opatrovník zemřel a na jeho trůn má nastoupit jeho bratr Zikmund Lucemburský. Ten Zikmund, kterého společnost vinila ze smrti Jana Husa i Jeronýma Pražského. Ten Zikmund kvůli kterému byl Vojtěchův život v troskách. Sám ale věděl, že si na svou příležitost ještě musí počkat, rozhodl se sledovat tak oba řády z ústranní a rozsévat svár mezi ně lehce, ale efektivně. Nyní už nehledě na to, co se může stát.

Do vedení řádu se nyní dostal Jan Žižka z Trocnova, kterému se podařilo se svou taktikou vozové hradby odrážet Zikmundovy armády. Navíc díky tomu, že se husité uměli přesouvat z jednoho místa na místo velice rychle, nemohly křižácké armády se svými pomalými armádami husitům konkurovat. Do toho se Janu Žižkovi podařilo zbudovat hradiště Tábor. Navíc se podařilo na Čáslavském sněmu prosadit čtyři pražské artikuly a ustanovit, že Zikmund Lucemburský nikdy nebude králem českým. Jenomže templáři a asasíni jsou dvě rozdílné organizace, stejně tak, jako jsou různé lidské povahy. Po smrti Jana Žižky se nově zbudovaná společnost začala hroutit ještě dříve, než se stihla pořádně sjednotit. A proč tedy tahle válka stále trvala? Inu, hoďme vinu také na Vojtěcha, který přenášel informace pro obě strany a tak svár stále trval.

Kapitola VI.

Husité se rozdělili na několik různých frakcí jako jsou například táborité, pražané nebo orebité. Některá křídla byla velice radikální a jiná chtěla brzký mír. Do toho země Česká také nebyla jednotná, protože někteří šlechtici stále drželi s římskokatolickou církví. Polní armády navíc vypalovaly malé vesnice či menší města a sváry mezi lidmi přerůstaly přes hlavu úplně všem. Jen Zikmund a jeho templáři byli klidní, protože všechny spory se nyní odehrávali především na českém území. On ale stále chtěl jednu věc, a tou byla česká koruna, protože ve chvíli, kdy ji získá, se vyrovná moci svého otce Karla IV.

Konflikt s husity trval až do roku 1434, kdy byly reformační síly konečně poraženy v bitvě u Lipan. Samozřejmě zde bylo ještě nějaké poslední rebelské křídlo, nicméně po této obrovské porážce už nebyla žádná šance na vítězství. Templáři, kteří získali podporu umírněných husitů, definitivně porazili asasíny na dalším evropském území. Reformace skončila stejně tak rychle jako začala, jedinou výhrou byla možnost přijímání z kalicha. Což sice byla na tehdejší dobu výhra obrovská, ale nabízí se otázka: stála za tolik životů?

Epilog

Mysleli jste si, že Vojtěchův příběh skončí válkou, kterou podporoval? Nikoliv. Přeci jen, žil ještě jeden nepřítel, který našemu asasínovi zničil život. Císař římský a král český Zikmund Lucemburský. Ten v roce 1437 cestoval do Uher. Ve Znojmě se ale u něj projevila rakovina a on nakonec v tomto městě i zemřel. My fanoušci asasína ale víme, co jeho skutečnou smrt způsobilo. Po jeho smrti přišlo totiž více než desetileté období interregna a chaos, který touto vraždou Vojtěch způsobil, si více než užil. Nyní, když přišel o všechno a vykonal svůj poslední skutek, si mohl ve svém životě konečně odpočinout.

Sedí do těchto události asasín?

Jednoznačně ano. Toto období by mohlo být skvělým příkladem boje mezi bojovníky za svobodu (asasíny) a bojovníky za tradice a řád (templáře). Navíc se podívejte, jak by mohl vypadat Václav IV., který je považován za jednoho z nejslabších českých králů v naší historii. Co když se ale jenom snažil udržet mír pro svou zemi za jakoukoliv cenu? Odolávat vnějším útokům a zároveň bojovat s vnitřními nešvary si podle mého žádá obrovskou vůli a politický talent. Navíc historie na něj prakticky zapomíná a do popředí se dostává především Jan Hus nebo Zikmund Lucemburský.

Boj za ideály svobody, který předváděli husité, by mohl být také zářným vrcholem asasínského snažení. Příběhy z období válek má navíc Ubisoft příjemně zmáknuté, vzpomeňte si na Francouzskou revoluci nebo Válku o Nezávislost. Navíc i se zradou (kterou by mohl vyvrcholit příběh) mají zkušenosti – vzpomeňte si na Shaye Cormaca, který zradil svůj řád a přidal se k Haythamu Kenwayovi.

Tři synové Karla IV. jsou naprosto dokonalou premisou. Jeden prakticky veden k tomu, aby byl s templáři, ten nejmladší, aby vždy bojoval za ostatní a Václav, který chce za každou cenu udržet mír, aby nevznikla válka. Když totiž Václavovo chování vyložíme tímto způsobem, tak nejen že nevypadá jako úplně neschopný král, ale můžeme ho vidět jako někoho, kdo by pro ochranu ostatních udělal úplně cokoliv.

No a do toho všeho města, venkov a bojová pole

Jen si představte nádhernou středověkou Prahu s Pražským hradem jako obrovskou dominantou. Koncil v Kostnici, kde se scházejí jedni z nejmocnějších mužů v tehdejší Evropě. Pomáhat při stavbě města Tábor. Bojovat v bitvách, kde se těžká křižácká jízda řítí proti vozové hradbě husitů. A v tom všem může figurovat asasín, žoldák a manipulant Vojtěch, který by se tak mohl stát jednou z nejsložitějších a nejkomplexnějších osobností AC universa.

Když se k tomu připočte obrovské množství možných vedlejších úkolů, tak tu je hra na desítky hodin. Představte si úkoly, při kterých lovíte nepřítele v hustých českých lesích, interakce na místech jako je Pravčická Brána nebo kaňon Malá Amerika. Můžete plout na Vltavě nebo Labi, obdivovat moravské vinice a spoustu dalších možností.

Poslední věcí by mohla být výbava. Ta by mohla být nejspíš klasická asasínská. Tedy kápě přes obličej a vystřelovací nože v nátepnících. Do toho nějaké ty jedové zbraně, kouřové bomby atd. Mohla by se tu ale objevit jedna taková specialitka a tou by byl cep. Ano, ten cep, zbraň chudiny, se kterou se skutečně bojovalo. Kdyby se s ní náš Vojtěch naučil zacházet a udělalo by se pro ni pár skvělých animací, tak tu máme raritku, jakou předchozí díly nemají.

Slova závěrem

Pokud bychom se měli zamyslet nad nějakým DLC, tak bychom se měli dostat (jak je nyní zvykem) k nějakému tomu nadpřirozenu a toho tady u nás máme plno. Stavba staroměstského Orloje, Kouzelník Žito nebo O Daliborovi, inspirace Aloisem Jiráskem a jeho Starými pověstmi Českými může být obrovská. Druhé DLC by asi mohlo být jednoduše o dosazení Jiřího z Poděbrad na trůn, aby se rozšířil onen vybraný lore.

Jedno je ale jisté, kdyby náhodou tvůrci Ubisoftu chtěli stvořit pořádně zapeklitý politický příběh a neždímat jenom ta nejmainstreamovější historická období, tak mají rozhodně kde hledat a to i v tom našem českém rybníčku. Přece jen máme hodně bohatou historii a bylo by fajn, kdyby se ve světě trošku víc proslavila.