Scarlet Nexus – kyberpunkové Japonsko

Vítejte v japonské budoucnosti, která je od našeho současného světa hodně odlišná. Lidstvo už se vyvinulo na úroveň, kdy je člověk schopný jen za pomoci svého mozku všemožných věcí. Od telekineze přes neviditelnost až třeba po teleportaci. Společnost se tomuto vývoji přizpůsobila a celý svět by bez těchto schopností nebyl schopen fungovat. Proto je ta menšina, která schopnostmi nedisponuje, brána jako naprosto zbytečná. Naopak ti, jejichž schopnosti jsou o poznání silnější, než je zvykem, jsou naverbováni do vojenské společnosti OSF. Ta bojuje proti zvláštním monstrům, která se živí lidskými mozky. OSF také zajišťuje bezproblémový život běžným občanům, které před těmito krutými nepřáteli chrání. Do této společnosti je vybrán mladík Juito a dívka Kasane. Tito dva spolu sice ze začátku mají společný pouze den vstupu do OSF, ale následně se jejich příběhy začnou silně prolínat v kyberpunkovém titulu s názve Scarlet Nexus.

Dva pohledy na jeden svět

Tím, že tu máme dvě hlavní postavy se otevřela možnost samostatných průchodů hrou. Za každou z nich vás čeká přibližně dvacet hodin příběhu. Na začátku vás čeká výběr, z čího pohledu příběhem hodláte prosvištět jako první. Nemusíte se bát, že si mimo vzhledu protagonisty nevšimnete žádné jiné změny. Juito i Kasane mají svou vlastní motivaci, vlastní cíle a svůj důvod, proč musí bojovat. Až na občasné prolnutí dvou příběhů si za každou z postav užijeme zcela rozdílný zážitek. Já osobně jsem si jako první prošel příběh Kasane, už jen z toho důvodu, že jsem se na více místech dočetl, že se jedná o lepší dějovou linku a souvislosti vám dochází o něco lépe. Z toho, co jsem mohl poznat o Juitovi, si troufnu říct, že životní turbulence Kasane jsou přece jen o něco zajímavější.

O příběhu se už nebudu nadále rozepisovat. Jakákoliv další informace by mi připadala jako zbytečný spoiler. Stačí říct, že je na něj kladena opravdu velká váha a z těch dvaceti hodin průchodu strávíte minimálně polovinu sledováním cutscén.

Když už jsem u cutscén, bylo by na místě prozradit jakým způsobem vlastně fungují. Když pominu klasickou animaci, která zde není vynechána, Scarlet Nexus na to jde jinak. Jedná se vlastně o takový komiks, tedy spíše mangu. Plnou animaci moc často neuvidíte. Místo toho dostanete v pozadí postupující snímky, které naznačují samotné dění. Vepředu pak sledujete detail na obličej postavy a můžeme se tedy zaměřit na mimiku. Tento styl se sice využíván hlavně u dialogů (a že jich ve hře je opravdu požehnaně), ale nechyběl ani u akčnějších scén a překvapivě se tam skvěle hodil.

Více než polovinu hry Scarlet Nexus zabírá příběh, což by mohlo někoho odradit. Sám jsem se toho ze začátku trošku obával, ale děj je natolik poutavý, že vás dokáže vtáhnout natolik, až vám to neskutečně rychle uteče. Nyní se dostaneme k samotné hratelnosti.

Telekineze a týmová práce

Ať už Juito, tak Kasane mají na výběr jen pár způsobů útoku, které se dají různě kombinovat. Bohužel na vás Scarlet Nexus vychrlí všechny informace už na úplném začátku a vy se můžete jen snažit doladit to, co už znáte. Žádný nový styl souboje se základními útoky už se ve hře nenaučíte. V nabídce sice máte strom dovedností, ale až na opravdové minimum schopností, které zaznamenáte a můžete je ovládat (dvojitý skok, uhýbání ve vzduchu), se jedná spíše o přidaná procenta síly k určitému typu úderu. Mimo klasické útoky se zde nachází také již na začátku zmíněná telekineze. Když si nabijete sílu potřebnou k jejímu používání, můžete k boji upotřebit vše, co vidíte ve vašem okolí. Občas se také ukáže speciální útok, kterým máte šanci si v boji výrazně pomoci.

Mimo hlavní hrdiny se ve vaší partě vyskytuje osm vedlejších postav. Ty vám v boji pomáhají. První třetinu se složení postav, po jejichž boku máte šanci bojovat, často mění, ale následně se váš tým ustálí a můžete začít pilovat ty nejlepší kombinace vašich schopností. Každá z vedlejších postav má svou vlastní specifickou schopnost, kterou si od nich můžete na chvíli vypůjčit. Učení se s těmito schopnostmi pracovat považuji za to jediné, co se dá v hratelnosti postupem hry rozvíjet. Od těch nejjednodušších základů až po ty složitější.

Klid před bouří

Scarlet Nexus se skládá z dvanácti kapitol, mezi nimiž se vždy nachází takzvaná „standby” fáze. V ní se vrátíte do svého úkrytu, kde máte libovolné množství času na to prozkoumat svět, v němž se nachází spousta předmětů k nákupu či tvorbě. Můžete se také jen procházet a zabíjet monstra, nebo hledat vedlejší úkoly. Ty jsou ale dost slabé, jelikož se vždy jedná spíše o výzvu „zabij tolik a tolik takových nepřátel takovým způsobem“, a po chvíli je začnete úplně ignorovat. Ta zajímavější část těchto odpočinkových úseků mezi kapitolami vás čeká přímo v úkrytu. Zde máte šanci si promluvit se všemi společníky, čímž je můžete poznat i z toho osobního života. Ze začátku vám tyto rozhovory nebudou trvat více než dvacet minut. Postupem hry ale začnete v úkrytu trávit třeba i hodinu v kuse jen tím, že budete vést dialogy se svými později už nejen spolubojovníky, ale hlavně přáteli.

Prodlužují se nejen tato intermezza, ale také celé úseky hlavního děje. V tom je také ten hlavní problém. Repetitivní hratelnost už jsem zde naznačil, a i když mi to ani většinu času nevadilo, protože jsem se prostě bavil a vše bylo velice dobře vyvážené příběhovými pasážemi, ve finálních kapitolách nastala velká změna. Například, co se týče finální kapitoly, trvalo mi nějaké dvě hodiny, abych se dostal až k poslednímu protivníkovi. Za celé tyto dvě hodiny se nějaký výrazný postup v příběhu ani neudál, a když už jsem po sto padesáté šesté bojoval se stejnou sestavou nepřátel, kteří všichni měli až otravně velké množství životů, vytratila se jakákoliv zábava, takže zážitek začal být hlavně frustrující.

U konce jsem se však naštěstí velice bavil nejen, co se příběhu týče, ale také u finálního boss fightu. Ten je sice velmi dlouhý, ale dokáže vás vyzkoušet ze všeho, co jste se do té doby naučili. Díky většímu počtu fází se ani neměl čas začít nějak výrazně opakovat. Repetitivní pasáže zachraňuje také nádherná propracovanost lokací. Kombinace budoucnosti a staré japonské kultury funguje božsky. Mimo klasické futuristické ulice můžeme navštívit třeba kyberpunkový chrám a stojí to za to. Tohle se Bandai Namco rozhodně povedlo. 

Závěr

Scarlet Nexus je velice povedeným titulem, který je však silně tažen dolů dokola se opakující hratelností. Z celého zážitku jsem byl ovšem velice spokojený. Kyberpunkové japonsko budoucnosti si jistě jako já hned zamilujete.

Hodnocení 7,5/10

Autor článku – Biasim

Upravila Nikka