Prokletí pro všechny je zběsilou přehlídkou šílenosti | Recenze

Přinášíme vám recenzi na románový debut Martina Paytoka Prokletí pro všechny, která vyšel v nakladatelství Epocha. Autor ale není žádným nováčkem a na spisovatelském bojišti má za sebou bohatou povídkovou tvorbu. Jeho stopu naleznete v takových souborech jako Kladivo na čaroděje: O krok před peklem, Zajtra bude včera či Krásky a vetřelci. A jak si tedy vedl ve své románové prvotině?

Smrt není vždycky koncem

Vítejte ve městě, kde zločin jen bují, policisté jsou zkorumpovaní, po ulicích pobíhá prokletý maňásek maďarské národnosti a nikdo nevydrží příliš dlouho mrtvý. Link, hlavní hrdina, dluží zločineckému bossovi Stoklasovi hodně peněz za zpackanou loupež. Takový peníze samozřejmě nemá, a tak dostane jinou možnost, jak svůj dluh splatit a zúročit své vojenské zkušenosti. Dostane za úkol odlovit Morzakora, záhadnou postavu, která zabíjí sekáčkem a věší mrtvoly na strom. A hlavně kazí Stoklasovi obchody. Link tedy začne pátrat za asistence své mrtvé, téměř bývalé ženy, která ho nyní doprovází jako duch. A jak už to bývá, kvůli svému pátrání se dostane do ještě prekérnější situace.

Stoklasa je umlčel pohledem. „Nebuďte naivní,“ odfrkl si. „Myslíte, že se najednou něco změní, když ho nenašli doteď? Akorát čas to zkusit po našem.“ Zopakoval proceduru s hrnkem a rukávem. „Ten chlap prakticky zničil organizovanej zločin v tomhle městě. Víte, co mě živí? Stavebniny. Plně legální. Hnus.“

Prokletí pro všechny, s. 25

Co se stalo kdy?

Příběh je vyprávěn ve velmi rychlém tempu, akce střídá akci, zvrat střídá zvrat a přesto je děj poměrně přímočarý. Tedy až jednu malou drobnost. Celé je to totiž vyprávěné na přeskáčku. A ne že by se střídaly jen dvě časové roviny, vypravěč střídá události v současnosti s událostmi před týdnem, aby pak skočil o celý rok zpět, a pak se vrátí zpátky do současnosti. Styl je to sice zajímavý, ale také dost náročný na čtení, protože člověk sleduje několik linií, které se navzájem ovlivňují. Takže někdy tápáte v tom, proč se něco děje, abyste to za dvacet stránek zjistili. Do jisté míry to funguje a člověk je neustále napjatý, ale zároveň i dost zmatený.

„Nazdar,“ řekl Link.
„Nazdar,“ řekla Lenka.
„No nazdar,“ řekl Kulich. „Co to máš s ksichtem?“
„Co ty máš s ksichtem?“ řekl Link.
Zatímco Linkův obličej vypadal jako semafor, u Kulicha nebylo ani tolik zajímavé, co má s obličejem, jako co má na obličeji. Obvaz. Byl to obvaz. Obličej i krk jím měl kompletně omotané, jenom na temeni mu zpod něj vylézaly trsy vlasů. A pak tu byly ty svářečské brýle, co měl nasazené na očích a v jejichž kulatých sklech se Link odrážel a Lenka ne.

Prokletí pro všechny, s. 45

Autorův styl psaní je velmi čtivý a než se nadějete, jste u konce příběhu. Rozhodně se nudit nebudete, protože je to samá akce. Tyhle postavy nemají čas zastavit a polemizovat nad životem, protože ten se kolem nich rychle mění a je nutné reagovat. A v rámci příběhu to dává smysl, ale čtenář tak nemá chvíli ani na vydechnutí, ani na chronologické srovnání událostí. Pravdou je, že i kdyby příběh byl vyprávěn chronologicky, byl by i tak dost šílený. Je ale zároveň i dost zábavný, to pak člověk skousne ledacos. Konec knihy je velmi zajímavý, vyprávění totiž dospěje zároveň k začátku i konci celého příběhu. A tak se paralelně dozvídáme, jak to celé začalo i jak to končí.

Dojem tedy je?

Prokletí pro všechny je pozoruhodná kniha. Autor zvolil pro svou prvotinu velmi zajímavý styl, který vás rozhodně udrží u čtení. Postavy vypouštějí hlášku za hláškou, někdy to ovšem až přehání, sen tam vypustí i moudro, ale většinou jde o vtipné hlody. Myslím, že autor ve své prvotině odvedl dobrou práci, i když zběsilé tempo a vyprávění v několika časových rovinách může být pro čtenáře náročné. Abyste se neztratili, musíte se prostě soustředit, což se člověku ovšem ne vždy daří. Autor jde vždy přímo k věci a popisem neplýtvá, jeho styl tak často může vypadat stroze. Mně to třeba dost vyhovuje, příliš popisné knihy mě začnou brzo nudit. Avšak někomu to může přijít příliš stručné. Osobně si myslím, že k stylu tohoto příběhu se popisné části nehodí.

Pokud jste příznivci zběsilé akce a nelineárního vyprávění, kniha vás pobaví a na pár dní vás zabaví. Nečekejte nic duchaplného, v čem byste nalezli smysl života, tahle kniha má jediný účel: pobavit vás extrémy. A myslím, že ten splnila i přes drobné nedostatky. Za poskytnutí knihy děkujeme nakladatelství Epocha.