První tři díly The Legend of Vox Machina jsou venku – koukat, nebo nekoukat?

Ještě před nedávnem byly fantasy seriály naprosto nedostatkovým zbožím. A obzvlášť ty animované. Před zhruba třemi lety se ale hnuly vody a nejen, že se začalo něco objevovat, ono se začalo objevovat i něco kvalitního. Za vyvrcholení snah vrátit na obrazovky fantasy a animaci dospělému publiku můžeme považovat loňský Arcane. The Legend of Vox Machina tak vstupuje na již poměrně obsazené pole. A první tři epizody zatím bohužel nepůsobí moc převratně.

Pokud vůbec netušíte, která bije, odkazuji vás tímto na svůj předešlý článek, kde jsem okolnosti vzniku této série vysvětloval detailněji. A pokud chcete co nejjednodušší shrnutí: The Legend of Vox Machina je animovaný seriál na motivy RPG kampaně, kterou pro potěšení milionů diváků hrají známí američtí dabéři. Na seriál tak na Amazonu Prime čekali nejen dlouholetí fanoušci pořadu Critical Role, ale i ti, kterým chyběla pořádná a žánrově čistá fantasy jízda. Troufám si tvrdit, že nemůžeme očekávat, že by se zbytek série od prvních epizod výrazně lišil. To, jestli vás první tři díly zaujmou, tak pravděpodobně rozhodne, jestli dáte šanci i zbytku série.

V atmosféře RPG vyprávění

V úvodu se seznámíme s Vox Machinou, skupinou žoldáků, kteří se vinou své vlastní neschopnosti nacházejí ve finanční tísni. Jako na zavolanou zrovna neznámá nestvůra plundruje jeden z koutů království a hrdinské družiny bohužel padají jedna za druhou. A když už si zuby vylámali úplně všichni, proč neposlat čelit stvůře i ty největší trosky?

Pokud jste měli v ruce knihu Králové Wyldu, případně komiks Krysí královny, pravděpodobně už víte, co většinou na podobných příbězích funguje či nefunguje. Stejně jako u Larpu totiž platí, že ačkoliv vás třeba něco bavilo hrát, někoho jiného nemusí bavit na to koukat. K problémům patřívá nekonzistentní tón, přehnaná vulgarita a frajerství postav. V jednu chvíli tak můžete sledovat, jak se někdo pozvrací, aby pak s podporou epického soundtracku mluvil o své temné minulosti a odhodlaně se díval do dály ke světlým zítřkům. Což dává smysl u stolu při hře s kamarády, málokdy to ale vypadá dobře v příběhu.

The Legend of Vox Machina postrádá svébytnou identitu

The Legend of Vox Machina bohužel patří mezi ta díla, která si pod „dospělým seriálem“ představují přehnanou brutalitu a vulgární až nechutné vtipy. Sexuální narážky jsou už pak pouze bonus. Zároveň je trochu mrzutou pravdou, že postavy z první série Critical Role byly tak trochu banda pitomců. A ještě k tomu dost archetypálních pitomců. Máte tu vilného barda, která sklátí všechno v dohledu, hloupého obra, který by všechny hned zmlátil… rozumíme se. Chápu, že zde byla silná snaha příběh Vox Machiny převyprávět co nejvěrněji, ale je otázka, co nového to dá divákovi. Při sledování Critical Role máte stovky hodin na to, abyste si na postavy zvykly a sledovaly jejich vývoj. The Legend of Vox Machina zatím slibuje odvyprávět všechen příběh ve dvou sezónách o celkem 24 epizodách.

Jestliže potřebujete něco, čím zaplácnete volný čas, nečekáte nic převratného a toužíte po klasickém fantasy settingu, nic lepšího teď nejspíš nenajdete. Pokud už jste tedy viděli druhou sérii DOTy. Jistě, ze tří dílů čiší potenciál, je tu skvělý dabing (aby ne), nový svět k prozkoumání a pár dobrých vtipů. Jako zásadní však vnímám, že vlastně nenacházím moc důvodů doporučit právě tenhle seriál. Pravděpodobně jste už viděli hlubší charaktery, lepší animaci, originálnější zápletku i zábavnější vtipy. A jestliže jste sledovali původní Critical Role, nejspíš jste si už příběh užili v jeho lepší podobě. To, že seriál, založený na milovaných příbězích a oblíbených personách postrádá charakterističtější „tvář“, vidím jako smutné selhání a velmi doufám, že mě ještě zbytek série dokáže vyvést z omylu.