Humankind – konkurence Civilizace je na světě

Trvalo to sice nějakou chvilku, ale nyní je Humankind venku a zdá se, že se jedná o prvního skutečně silného vyzyvatele legendární strategie Civilizace. Vývojářské studio Amplitude si na hře nechalo dost záležet a vypadá to, že tu máme více než schopného konkurenta. Sice můžu někteří vykřikovat cosi o „kopii“, Humankind ale spoustu problémů spíše vylepšuje, než aby je bezmyšlenkovitě přejímalo.

Na první pohled to vypadá skutečně jako kopie

Humankind sice už od začátku působí jako Civilizace, ovšem hra vás brzy vyvede z omylu. Ačkoliv… Na začátku hry dostanete k dispozici svůj putující kmen (takový osadník z Civilizace), který nemá vůbec nic. Vy si musíte vybrat svou startovní pozici, postavit první město a získat dost prestiže na to, abyste mohli své město dostatečně rozšiřovat.

Rozšiřování jde také po jednotlivých érách, kterých je dostupných celkem sedm. K tomuto pokroku musíte udělat pár věcí. Ze začátku se jedná o takovou klasiku jakou je lovení či vzdělávání. Poté se to už komplikuje, přichází skutečné budování, průzkum, války atd. Prostě to, na co jste zvyklí z Civilizace. Rozdíl je ale ten, že můžete jednotlivá uskupení, která si zvolíte, jednoduše vyměnit za jiná a to vám slavnější hra prostě neumožní.

Kultury a cíle si můžete měnit naprosto podle sebe. Každá hra je díky tomu opět unikátní a přechody mezi érami díky tomu nabírají obrátkách. To se hodí například ve chvíli, kdy si vaši nepřátelé zaberou vaši „vysněnou“ kulturu dřív než vy a tak jste nuceni si zvolit jinou a často ne zrovna tu, po které jste nejvíce bažili. Ve Humankind s ní naštěstí můžete dále pracovat.

Dominance válečného tažení

Oproti Civilizaci tvoří v Humankind mnohem podstatnější prvek hry válka. Pokud jste schopný stratég a nebojíte se svých soupeřů, agresivní hra vám zajistí lehčí průchod kampaněmi. Soupeři vás pravidelně popichují a zkouší vaši trpělivost, nicméně je také na vás, zda budete spíše diplomat, který umí vyhrožovat, nebo bláznivý bojovník, který se nebojí skákat z jedné bitvy do druhé.

Což nás dostává k jednotkám. Každá éra a kultura má své určité základní jednotky a každá kultura vám může dát i nějakou tu speciální. Takže se klidně může stát, že chvíli hrajete za Egyptské Markabaty a o dvě éry později už se proháníte po mapě s Mongolskou zlatou hordou, nebo Teutonskými rytíři. A přiznávám, že to bylo něco, co mě neskutečně bavilo. Přeci jenom tyhle kombinace jsou skutečná novinka a nedivil bych se, kdyby byl tento model úspěšně přenesen i do nějaké fantasy hry.

Problémem jsou ale často suroviny. Na svém území jich najdete povětšinou dost, ne však dost na to, abyste mohli postavit tu nejšílenější a co nejméně historickou armádu, po které toužíte. Což nás přivádí ke dvěma herním „nešvarům“: 1. Nečekejte žádnou historickou přesnost. 2. Ačkoliv nebudete chtít, vždycky v nějaké válce skončíte. Získat město, řádně ho vydrancovat a donutit jeho obyvatele k poslušnosti je sice tak trošku brutální, ale zase vám to dá hromadu zkušeností. Navíc válka prostě trvá, dokud nedojdou zdroje, tak to prostě je.

Zvláštně zajímavý bojový systém

Rovnou vám řeknu, že bojovat jako v Civilizaci budete. Ale ne zase tak úplně. Na bojovém políčku, kde se střetávají jednotky, máte pouze tři tahy k vítězství. Pak přichází moment, který mě ve hře hned několikrát vytočil, protože jsem s ním ze začátku prostě nepočítal. Můžou totiž dorazit v posily a ty většinou zamíchají kartami více, než je milé.

Pokud máte ve strategiích nutkání vždycky vsadit v boji na jednotku, která se zdá OP, tady buďte opatrní. Terén je zde totiž pojem a to ne ledajaký. Čím líp se s ním naučíte pracovat, tím lépe, ale zároveň můžete místy ztratit také výhody agresivní války a to se občas nevyplatí. Ne vždycky vidíte na všechna políčka v krajině, a pokud nemáte přehled a odhad, vaše jednotka může skončit osamocena a zadupána do země.

A pak jsou tu boje o města. Pokud jste zdatní a vybudujete si dostatečně odolné město s obrovským opevněním a dobře za jeho hradby postavíte jednotky, můžete se stát prakticky nedobytelnými. To ale i váš soupeř. A vylákat nepřátelské jednotky za hradby, aby ztratily své bonusy, je hrozně zdlouhavé, otravné a často to nevychází. Na druhou stranu se jedná o výrazný prvek, díky němuž se bitvy stávají unikátními. Navíc pro fanoušky klasických strategií, ve kterých vyhrává ta nejlepší taktika, je tato varianta rozhodně přijatelnější než v Civilizaci.

No a pak je tu ta diplomacie

Diplomacie v Humankind je něco, na co snad nikdy v životě nebudu mít dostatek nervů. Potřebujete totiž podporu lidu a lid je něco, co žádný panovník nemůže dost dobře vystát. Když totiž naštvete lid, budete potřebovat i podporu těch, od kterých byste to nemuseli čekat – od ostatních vládců. Ti velice rádi vyjednávají, což mě velmi mile překvapilo.

Ovšem každé nebe má svůj mrak, který vás vytočí k nepříčetnosti. Vaše kultura v Humankind je totiž váš opěrný bod. Budete směřovat k nacionalismu? Stanete se odporným tyranem? Budete liberální vládce, nebo náboženský fanatik? No a co v případě, že je sousední kultura jiná než ta vaše? Automaticky se totiž myšlenky nikdy neshodnou a to jsem během jedné hry vážně cíleně kopíroval soupeře. Ne, nepovedlo se mi to. Chybu jsem zřejmě udělal ve chvíli, kdy jsem přijal uprchlíky z jiné země, to je zřejmě kámen úrazu odjakživa.

Také se klidně může stát, že vliv sousedící kultury je natolik silný, že váš lid se rozhodně, že vaše milé biblické zákony plné svobody nejsou dostačující. Soused (ačkoliv odporný tyran) rozdává něco zdarma, a vy jste nuceni tak měnit celé své fungování, aby s vámi poddaní byli spokojení.

Zase na druhou stranu můžete být takovou mrchou i vy. Sousední země zabere něco, po čem toužíte, řekněme že to bude taková světová klasika, jakou je ropa. Vy chcete to naleziště pro sebe, a tak se rozhodnete „navrhnout“, že pokud vám území nepostoupí, bude válka. Rozhodně pomůže to, že máte neskutečně silnou armádu a jste připravení válčit. A třeba se soused podvolí. Také se ale může stát, že uděláte skvělý výkřik do prázdna a nejen, že vážně ve válce skutečně skončíte, ale vy dostanete tak na budku, že jste dohráli.

Všechno souvisí se vším

Humankind může na první pohled oproti svému největšímu konkurentovi Civilizaci působit trošku jednodušeji. Ačkoliv si ale hry jsou podobné, rozdílů se najde dost. Civilizace se dá během pár hodin naučit. U Humankindu jsem strávil 50 hodin, než se konečně moji milovaní Mykénští Samurajové (ano, udělal sem to) stali tak obávanou a skvělou kulturou, a než jsem si mohl říct, že základy a průběh hry chápu dostatečně na to, abych v ní dalších pár stovek hodin strávil.

Víra, vědění, válka a diplomacie. Prakticky všechno, co znáte z Civilizace, je ale tak nějak sofistikovanější. Získávání „érových“ bodů je zábavné a každá hra má svoje specifika. Kombinace jednotlivých národů a kultur je extrémně zábavnou parodie na historii, ale ještě jsou tu dvě věci, které je nutné zmínit. Grafika a hudba.

Jedno velké plus a druhé malé mínus

Grafika je jedním slovem parádní. Autíčka, letadýlka, krajina, vojáčci, to všechno je tak krásně vypiplané, že dívat se na to lahodí očím. Když jsem se dostal ke svým herním vrcholům, občas jsem měl pocit, jako když se koukám na krásný nekonečný příběh. Grafice tak není skoro co vytknout, jen ty ikony by mohly být větší, i když se na ně dá zvyknout.

Hudba je relaxační, ale tak nějak postradatelná. Já jsem ji ve hře moc nevnímal, což mi přijde jako škoda. Občas jsem dokonce nabyl pocitu, že sedím sám v tiché místnosti, což mi neskutečně vadí a místo relaxu jsem tak hledal nějaký zvuk do pozadí. Na druhou stranu pokud jste fanoušci jednoduchého relaxu typu Anno 1800, tak vás hudba bude bavit, mně prostě nesedla.

Hra je unikátnost v míchání kultur a ta neskutečná svoboda v tom, jak si hru zahrajete je tak lákavá a zábavná, že ani nevím, co k tomu více dodat. Humankind se tak dá hrát stále dokola a dokola a dokola a nikdy neomrzí. I díky tomu se jedná o velmi komplexní zážitek, který doposud fanouškům strategických her skutečně dopřávala pouze Civilizace.

Jsou hry srovnatelné? Ano. Je jedna lepší než druhá? Čím více nad tím přemýšlím, tím míň jsem si jistý. Pro mě stále vede Civilizace, nicméně Humankind je tak propracovaný a skvělý, že jsem si jistý, že mnozí se na to budou dívat jinak. Buďme rádi, že zde vznikla tak silná konkurence, která, doufám, bude obě hry a obě studia, posouvat vzájemně kupředu a my se tak dočkáme dalších parádních herních kousků.