Ride 4 – hra jen pro fajnšmekry | Recenze

Přes 170 nadupaných strojů, 30 jedinečných tratí, rozsáhlý editor motorek a příslušenství. Řízení tak realistické jako byste řídili skutečnou motorku. Takový je nový motocyklový simulátor Ride 4. Nebo ne?

Prvotřídní grafika

Nadšenci do motorek můžou jásat. Ride 4 si dalo na grafice skutečně záležet a motorky vypadají opravdu skvěle. Všechny modely a jejich části jsou vyšperkované do detailu. O to větší je lahůdka motorku technicky a vzhledově upravovat. Editor úprav nabízí hodně možností, jak motorku poladit. Navíc můžete upravovat nejen motorky, ale i jezdcovo příslušenství. Dokonce můžete navrhovat i vlastní samolepky na motorku. Tratě vypadají také pěkně, jen se zdají dost prázdné.

Změny denní doby a dynamické počasí potěší svými realistickými efekty. Můžete se tak na motorce prohánět za deštivé noci, nebo za ospalého úsvitu.

Úprava vzhledu jezdce je ze začátku hry také možná. Lze si vybrat mezi pohlavím a poté mezi pěti různými typy obličeje. Rozdíly jsou jenom minimální, jedná se jen o takový malý detail, aby postava jezdce působila osobitěji.

Realismus vs. zábava

Tady hra naráží na velký kámen úrazu. Kariérní mód a skládaní licencí je opravdu hodně těžké. Gameplay Ride 4 je přísný, nekompromisní a i když si nastavíte pomocné systémy, tak vám hra dá opravdu zabrat. Narazíte na úkoly, ve kterých nesmíte udělat žádnou chybu, jinak musíte začít pokaždé úplně od začátku. Funkce vrátit čas o chvíli zpět, je u většiny plnění úkolů uzamčená. Bohužel jedině po jejich splnění se vám odemykají kariérní závody a nové modely motorek.

Prvních několik hodin si zkrátka moc příjemně nezahrajete. Začátek kariéry je jeden velký přísný trénink a nemáte přitom k dispozici žádný tutoriál ani mini oznámení o funcích tlačítek. Samozřejmě pokud máte rádi výzvy a nevadí vám jezdit pořád dokola jednu trať, než v ní budete dostatečně dobří, tak vás hraní bude bavit. V mém případě gamepad málem skončil zapíchnutý v televizi a sousedi se asi hodně divili, co se u mě doma děje.

Naštěstí můžete jezdit jednotlivé závody i mimo kariéru. Závody mají také přísné penalizace, které bohužel nejdou nijak upravit, ale aspoň jde nastavovat obtížnost umělé inteligence soupeřících hráčů. Výsledky ze závodění se vám započítávají do zkušeností a můžete za ně získat kredity. Za kredity si pořizujete nové motorky, technické úpravy a příslušenství na jezdce. Odměňování není moc štědré, takže nakupovat budete muset uvážlivě.

Ovládání je ze začátku neintuitivní a citlivé. Než si na ně zvyknete, tak se na motorce chvíli kymácíte jako opice na stromě. Netuším, jak to funguje na jiných zařízeních, ale na PS4 mi přišlo výchozí rozvržení tlačítek dost nepraktické a bohužel na něm moc velké změny provést nejdou.

Herní design

Ve hře máte na výběr ze tří módů: kariérního, samostatného normálního a vytrvalostního závodění a jízdu na čas.

O kariéře už jsem mluvila výše. Jen k tomu ještě doplním, že mě docela dost zklamala, protože postup je opravdu těžce vydobytý a zabere hodně času. Hru neodporučuji pro hráče, kteří si chtějí jen občas zajezdit. Nemáte potom možnost se do hraní opravdu dostat. Navíc úkoly a pravidla ke složení licence nejsou vůbec variabilní, takže se trápíte pořád na tom samém úkolu jen na jiné trati.

Vytrvalostní mód, ve hře Endurance mode, je dlouhý závod se speciálně upravenými motorkami, ve kterém musíte průběžně měnit pneumatiky a doplňovat palivo. Nabízí zajímavé zpestření, ale také se nejedná o zábavu pro každého.

Zvuk

Ke zvuku není moc, co podotknout. Jde jen o zvuky motoru a jízdy. Za to k hudbě mám negativní připomínky. Rozdíly mezi některými skladbami jsou tak minimální, že jsem měla pocit, že se opakuje pořád dokola jedna a ta samá skladba. Po frustrujícím plnění úkolů, působí hudební pozadí i docela nepříjemně. Je to zkrátka taková typická hudba využívaná v závodních hrách, kdy vývojáři nechtěli platit třetí straně za licence k energičtějším skladbám.