Když se řekne Dark Scrolls, člověku samozřejmě okamžitě naskočí úplně jiná slavná fantasy série. Název je ale v tomto případě především vtipnou narážkou a samotná hra má se Skyrimem nebo klasickými RPG společného jen velmi málo. Dark Scrolls od studia doinksoft je rychlá 2D akční plošinovka, která kombinuje automatický horizontální scrolling, prvky bullet hellu a roguelite strukturu. Tvůrci her Gato Roboto a Gunbrella se tentokrát vydali ještě hlouběji do retro arkádové minulosti a vytvořili titul, který připomíná především staré hry typu Ghosts ’n Goblins, SonSon nebo Contra, jen zabalené do modernější roguelite podoby. Hra vyšla 22. června 2026 na PC a Nintendo Switch a nabízí také lokální i online kooperaci.
Na první pohled Dark Scrolls zaujme především svou pixelartovou grafikou. Doinksoft má s podobnou stylizací bohaté zkušenosti a je vidět, že tvůrci přesně vědí, jak vytvořit svět, který vypadá jako zapomenutá arkádová hra z konce osmdesátých nebo začátku devadesátých let. Barevné postavy, jednoduché, ale výrazné animace, nejrůznější monstra a především spousta nepřátel na obrazovce vytvářejí velmi příjemnou retro atmosféru. Zároveň ale nejde o slepou kopii starých her. Roguelite systém, odemykání nových hrdinů, větvení cest a náhodně generované části úrovní dávají hře modernější strukturu. Výsledkem je zvláštní směs starého a nového, která nemusí být vždy dokonale vyvážená, ale rozhodně má vlastní osobitý charakter.
Jednoduchý nápad, který funguje
Základní princip Dark Scrolls je překvapivě jednoduchý. Vyberete si hrdinu a vyrazíte do světa, který se automaticky posouvá směrem dopředu. Nemůžete se tedy jen tak zastavit a dlouze přemýšlet, co budete dělat. Obrazovka vás neustále tlačí vpřed a společně s ní přicházejí další nepřátelé, pasti a překážky. Musíte skákat, útočit, uhýbat a především sledovat, co se děje kolem vás. V některých momentech se na obrazovce objeví tolik protivníků a projektilů, že se z obyčejné plošinovky stává téměř bullet hell. Přesto hra většinou dokáže zachovat přehlednost a vytváří příjemný rytmus mezi běžným postupem, intenzivními přestřelkami a souboji s bossy.
Právě automatický scrolling je jedním z nejvýraznějších prvků celé hry. Zatímco klasické plošinovky vám obvykle dovolí zastavit, vrátit se zpět nebo si pečlivě připravit další skok, Dark Scrolls vás neustále nutí reagovat. Musíte se naučit předvídat, odkud přijdou nepřátelé, kdy vyskočit a kdy je lepší přestat útočit a soustředit se na přežití. V některých situacích je to opravdu zábavné a hra dokáže vytvořit krásný pocit plynulého průchodu úrovní. Jindy ale narazíte na moment, kdy je obrazovka přeplněná objekty a nepřáteli a začnete mít pocit, že některé zásahy jsou spíše výsledkem chaosu než vlastní chyby. Na podobný problém upozorňují i některé recenze, které zmiňují horší čitelnost v nejrušnějších scénách.
Devět hrdinů, devět způsobů hraní
Jedním z nejlepších nápadů Dark Scrolls je systém hratelných postav. Na začátku dostanete na výběr ze tří hrdinů, ale postupně můžete odemknout dalších šest. Každá postava má vlastní schopnosti, způsob pohybu a útoku, takže nejde pouze o kosmetické změny. Některé jsou vhodnější pro agresivní styl hry, jiné vám umožní bezpečnější postup a další mohou být zajímavé především v kooperaci. Díky tomu má hra větší potenciál k opakovanému hraní, protože po dokončení několika runů máte stále důvod zkoušet další postavu a zjišťovat, jak se její schopnosti hodí k různým situacím.
Právě postavy jsou zároveň jednou z věcí, které Dark Scrolls zachraňují v okamžicích, kdy začíná být samotný základní gameplay trochu repetitivní. Některé postavy jsou opravdu zábavné a jejich specifické schopnosti dokážou výrazně změnit způsob, jakým přistupujete k jednotlivým úrovním. Problém je, že jejich vyvážení není vždy ideální. Některé postavy působí výrazně silněji než jiné a v případě singleplayeru může být rozdíl v obtížnosti mezi jednotlivými hrdiny poměrně výrazný. To potvrzují i zkušenosti z recenzí, které upozorňují na nevyváženost postav a rozdílnou kvalitu jejich sólo zážitku.
Roguelite, který vás nutí zkoušet další run
Dark Scrolls staví na roguelite struktuře, což znamená, že každý průchod je trochu jiný. Úrovně se procedurálně skládají z různých místností a cest, takže nikdy přesně nevíte, co vás čeká za další obrazovkou. Během hraní sbíráte mince a další prostředky, které můžete využít pro vylepšování postavy, a postupně se dostáváte k novým možnostem. Pokud zemřete, run končí a vydáváte se znovu na cestu. Tento systém je samozřejmě dobře známý, ale v kombinaci s automatickým scrollingem vytváří zajímavý pocit neustálého pohybu.
Problém nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že roguelite část není tak hluboká, jak byste možná očekávali. Některá vylepšení nemají dostatečně výrazný dopad a hra vám ne vždy dobře vysvětlí, co vlastně jednotlivé odměny znamenají. Část recenzentů proto kritizuje právě nedostatečné vysvětlení mechanik a poněkud chudší systém odměn. Zatímco první hodiny tak mohou být velmi zábavné díky objevování nových možností, později se může dostavit pocit, že už vlastně víte, co hra nabízí, a další průchody nepřinášejí tolik nového, kolik by člověk od roguelite očekával.
Cesty, tajemství a bossové
Naštěstí Dark Scrolls nesází pouze na prosté opakování stejných úrovní. Svět nabízí několik cest a některé z nich se odemykají až po splnění určitých podmínek. K tomu se přidávají skrytá tajemství, další postavy a různé vedlejší možnosti, které dávají důvod prozkoumávat jednotlivé runy trochu důkladněji. Právě hledání alternativních cest je příjemným zpestřením a pomáhá vytvářet pocit, že každý průchod nemusí vypadat stejně. Není to ale systém, který by byl natolik hluboký, aby sám o sobě dokázal udržet pozornost desítky hodin.
Výraznou součástí jsou také bossové. Jejich souboje staví především na pozorování útoků, zapamatování jejich vzorců a správném načasování úskoků. Když se vám podaří naučit jednotlivé útoky a začnete reagovat automaticky, mohou být souboje velmi uspokojivé. Někteří protivníci jsou ale podle části kritiků spíše zbytečně odolní než skutečně zajímaví, takže délka souboje někdy nahrazuje jeho skutečnou hloubku. Přesto jsou bossové jedním z lepších prvků hry a poskytují vítanou změnu tempa po několika obrazovkách plných běžných nepřátel.
Kooperace je překvapivě důležitá
Pokud máte možnost zahrát si Dark Scrolls s kamarádem, stojí za to ji využít. Hra podporuje lokální i online kooperaci až pro dva hráče a právě ve dvou dokáže být chaos na obrazovce mnohem zábavnější. Některé problémy s vyvážením, které jsou v singleplayeru nepříjemné, se v kooperaci trochu ztrácejí, protože se můžete navzájem podporovat a rozdělit si pozornost. Recenze se v tomto ohledu poměrně často shodují, že kooperace patří mezi nejsilnější části hry.
Je trochu škoda, že právě singleplayer nepůsobí stejně přesvědčivě. Pokud budete hrát sami, můžete narazit na situace, kdy máte pocit, že některé postavy nebo mechaniky nejsou dostatečně vyvážené. Ve dvou ale hra získává další energii a její arkádový charakter najednou dává větší smysl. Je to přesně ten typ titulu, u kterého si dokážu představit, že ho člověk vytáhne večer s kamarádem a během několika desítek minut se začne předhánět v tom, kdo déle přežije.
Retro vzhled je skvělý, ale někdy škodí přehlednosti
Vizuální stránka je jedním z hlavních důvodů, proč Dark Scrolls působí sympaticky. Pixel art je detailní, ale stále si zachovává výraznou jednoduchost starých arkádových her. Prostředí jsou dostatečně rozmanitá a postavy mají vlastní charakter. Celý svět působí trochu bizarně, místy roztomile a zároveň lehce strašidelně, což dobře doplňuje temnější fantasy styl. Soundtrack pak dodává hře další vrstvu nostalgie a podporuje pocit, že jste se vrátili do doby, kdy byly arkádové hry postavené především na rychlé akci a vysokém skóre.
Jenže právě množství vizuálních efektů může být někdy problém. Když se na obrazovce sejde několik protivníků, projektilů, překážek a dalších objektů, může být obtížné rozeznat důležitou informaci od pouhého vizuálního chaosu. Některé recenze navíc upozorňují na méně přesné ovládání, především při hraní s analogovým stickem, kdy je někdy příliš snadné provést nechtěný vertikální pohyb. Dark Scrolls tak podle všeho mnohem lépe funguje s klasickým směrovým křížem.
Největší problém: hra neumí vždy vysvětlit vlastní pravidla
Možná největší slabinou Dark Scrolls je skutečnost, že vám často jednoduše neřekne dost. Hra vás hodí do první úrovně, dá vám postavu a očekává, že si zbytek postupně zjistíte sami. U klasické arkády by to nebyl takový problém, protože pravidla byla jednoduchá a hlavním cílem bylo přežít co nejdéle. Dark Scrolls ale přidává roguelite systémy, vylepšení, odemykatelné postavy a další mechanismy, u kterých by trochu podrobnější vysvětlení rozhodně neuškodilo. Některé recenze právě tento nedostatek informací označují za jeden z hlavních problémů hry.
Kvůli tomu se může stát, že získáte nové vylepšení a vlastně pořádně nevíte, proč byste ho měli chtít. Nebo objevíte novou cestu, aniž by vám bylo jasné, jak přesně funguje její odemykání. Pro hráče, který má rád experimentování, to může být součást kouzla. Pro ostatní to může působit spíš jako nedodělaný design. Dark Scrolls je zkrátka hra, která vyžaduje trochu vlastní iniciativy a ne vždy vám za ni poskytne dostatečnou odměnu.
Verdikt
Dark Scrolls je sympatická retro akce, která má spoustu dobrých nápadů, ale ne všechny dokáže dotáhnout do stejně kvalitního výsledku. Její největší předností je okamžitá hratelnost. Stačí vzít ovladač, vybrat si postavu a můžete během několika sekund začít bojovat. Automatický scrolling, rychlé přestřelky, plošinovkové pasáže a roguelite prvky vytvářejí velmi specifickou kombinaci, která může být po prvních několika pokusech překvapivě návyková. Přidáme-li k tomu několik hratelných postav, větvení cest, tajemství a kooperaci, je zde dost materiálu na to, aby hra dokázala nějakou dobu bavit.
Na druhou stranu je vidět, že Dark Scrolls není tak propracovaný jako nejlepší hry, kterými se inspiruje. Roguelite systém mohl být hlubší, ovládání přesnější a jednotlivé mechaniky by si zasloužily lepší vysvětlení. Problémem je také opakující se struktura úrovní a občasné potíže s přehledností během největších soubojů. Kritické hodnocení je proto poměrně rozpolcené – zatímco někteří recenzenti oceňují jeho retro kouzlo, rozmanité postavy a kooperaci, jiní mu vyčítají nedostatek hloubky, nevyváženost a slabší dlouhodobou motivaci.
Přesto bych Dark Scrolls úplně nezatracoval. Za relativně nízkou cenu nabízí přesně ten druh arkádové zábavy, který dnes není úplně běžný. Není to revoluce v žánru a rozhodně nejde o nový roguelite, který by vás zaměstnal na stovky hodin. Je to spíš moderní připomínka toho, proč byly staré arkádové hry tak návykové: rychle se dostanete do akce, pravidla jsou jednoduchá, každá další obrazovka může přinést problém a po neúspěchu máte chuť říct si „ještě jeden pokus“. Pokud navíc máte parťáka na kooperaci, dokáže Dark Scrolls nabídnout opravdu povedenou porci retro chaosu.
