Jsou hry, které se snaží být co nejmodernější, největší a nejefektnější. A potom jsou hry, které se jednoduše ohlédnou do minulosti a řeknou: „Pamatujete, jak jsme se tehdy bavili?“ Agent 64: Spies Never Die patří jednoznačně do druhé skupiny. Tato retro FPS je výraznou poctou špionážním střílečkám z éry prvního PlayStationu, Nintenda 64 a prvních 3D akčních her. Už na první pohled je jasné, že se tvůrci inspirovali klasikami jako GoldenEye 007, Perfect Dark nebo No One Lives Forever. Zároveň ale nejde jen o bezmyšlenkovité kopírování minulosti.
Hra se snaží vzít to nejlepší z tehdejších špionážních akcí a nabídnout to hráčům v moderněji zpracované podobě. Výsledkem je titul, který sází především na atmosféru, rychlou akci, průzkum prostředí a pocit, že jste skutečný tajný agent, který se musí dostat do nepřátelského komplexu, splnit úkol a pokud možno po sobě nezanechat příliš velký nepořádek.
Když se vrátí devadesátky
Největším lákadlem Agent 64 je bezpochyby vizuální styl. Hra se nijak nesnaží skrývat svou inspiraci starými 3D hrami. Modely, textury, prostředí i animace mají výrazně retro charakter. V době, kdy se většina velkých her předhání v detailech, realistickém nasvícení a fotorealistických obličejích, působí Agent 64 skoro jako časová kapsle.
A funguje to překvapivě dobře.
Retro grafika zde totiž není pouze samoúčelnou stylizací. Pomáhá vytvářet atmosféru špionážních filmů a her z přelomu tisíciletí. Interiéry laboratoří, kanceláře, sklady nebo nepřátelské základny mají díky jednoduchému zpracování svůj vlastní charakter. Hra tak dokáže připomenout dobu, kdy hráč musel při průchodu úrovní opravdu sledovat okolí a pamatovat si, kam už se podíval.
Pro někoho může být tento styl samozřejmě příliš archaický. Pokud očekáváte moderní grafiku, budete zklamaní. Pokud ale máte slabost pro retro FPS, je právě vizuální stránka jedním z hlavních důvodů, proč dát hře šanci.
Špionáž především
Agent 64 se od klasických FPS snaží odlišit hlavně svým zaměřením na špionáž. Nejde jen o to naběhnout do místnosti a vystřílet všechny protivníky. Důležitou součástí hry je průzkum prostředí, hledání cesty dál a plnění jednotlivých úkolů.
Právě tady se nejvíce projevuje inspirace starými konzolovými špionážními hrami. Mise mohou působit jako malé akční scénáře, ve kterých hráč postupně odhaluje, co se vlastně děje. Ne vždy je nejzajímavější cestou ta nejpřímější. Člověk má chuť prozkoumávat okolí, hledat skryté předměty a zjišťovat, jestli se k cíli nedá dostat jiným způsobem.
To je v dnešní době příjemná změna. Moderní FPS často hráče vedou za ruku a velmi přesně mu říkají, kam má jít. Agent 64 je v tomto ohledu mnohem staromódnější. Hráč dostane úkol a prostředí, ve kterém ho má splnit. Zbytek je do určité míry na něm.
Střílení, které nezdržuje
Samotný gunplay je jednoduchý, ale přesně takový, jaký k podobné hře patří. Zbraně působí dostatečně výrazně, přestřelky mají svižné tempo a hra se zbytečně nezdržuje komplikovanými mechanismy.
To je vlastně jedna z největších předností celé hry. Agent 64 nechce být simulátorem špionáže. Chce být zábavnou akční hrou, ve které se budete cítit jako tajný agent. Pistole, samopaly, brokovnice a další výzbroj proto fungují především jako prostředky k vytvoření zábavné akce.
Souboje navíc dobře doplňuje možnost postupovat opatrněji. Pokud máte rádi myšlenku, že špion by neměl okamžitě rozpoutat válku v každé místnosti, hra vám tento přístup umožňuje alespoň do určité míry. Stejně tak ale nic nebrání tomu vzít zbraň do ruky a začít střílet. Hráč tak není nucený držet se pouze jednoho způsobu hraní.
Level design je jednou z nejsilnějších stránek
Co mě na Agent 64 baví možná nejvíce, je samotné navrhování úrovní. Lokace nepůsobí jako dlouhé chodby vytvořené jen proto, aby mezi nimi mohly proběhnout přestřelky. Prostředí má svou strukturu a hráč má důvod se po něm pohybovat.
To přináší velmi příjemný pocit objevování. Otevřete dveře, dostanete se do nové části komplexu a začnete přemýšlet, co se zde vlastně dá udělat. Některé oblasti stojí za prozkoumání už jen kvůli tomu, že nikdy nevíte, jestli v nich nenajdete něco užitečného.
Právě tento design je důkazem, že retro neznamená automaticky primitivní. I s jednoduchou grafikou a relativně přímočarými mechanismy může hra nabídnout zajímavé prostředí, pokud je dobře navržené.
Atmosféra a zvuk
Špionážní hra potřebuje především atmosféru a Agent 64 ji naštěstí nezanedbává. Celkový styl připomíná klasické akční špionážní filmy – tajné základny, nepřátelští agenti, technologické komplexy a mise, při kterých se člověk snaží zůstat nenápadný.
Zvuková stránka pak vhodně podporuje retro charakter celé hry. Nečekejte hollywoodský orchestr ani realistické zvuky zbraní jako z nejnovějšího Call of Duty. Všechno je podřízené stylu a atmosféře. A právě díky tomu celek působí konzistentně.
Ne všechno je dokonalé
Agent 64 ale rozhodně není hra bez chyb. Její největší přednost je zároveň její potenciální slabinou. Pokud nemáte rádi retro hry, může vám připadat příliš jednoduchá, zastaralá nebo mechanicky omezená.
Některé prvky mohou působit jako připomínka doby, kdy hry ještě nebyly tak komfortní jako dnes. Pro hráče, kteří vyrostli na moderních FPS, může být obtížnější přijmout pomalejší orientaci v prostředí nebo méně výrazné vedení hráče. Tady je potřeba přistoupit na pravidla hry a přijmout fakt, že Agent 64 nechce být dalším moderním blockbusterem.
A právě proto bych jí dal šanci hlavně hráčům, kteří mají k retro hrám vztah. Pro ně může být tento přístup naopak velkým plusem.
Verdikt
Agent 64: Spies Never Die je povedenou poctou klasickým špionážním FPS. Nechce soupeřit s největšími moderními střílečkami v technickém zpracování a ani se o to nesnaží. Místo toho nabízí retro grafiku, svižnou střelbu, průzkum zajímavých lokací a především atmosféru, kterou dnes podobné hry příliš často nenabízejí.
Nejvíce ji ocení hráči, kteří mají nostalgii po éře GoldenEye 007, Perfect Dark a dalších špionážních akcí. Pokud vás ale retro grafika a oldschoolové herní mechanismy spíše odpuzují, Agent 64 vás pravděpodobně nepřesvědčí.
Pro mě je však právě její jednoduchost a jasně definovaná identita velkým plusem. V době, kdy se spousta her snaží nabídnout všechno najednou, je příjemné zahrát si titul, který přesně ví, čím chce být.
