Když jsem spustil Shadows of the Damned: Hella Remastered, okamžitě jsem cítil, že tu není snaha přetvořit originál spíš ho jen vrátit k životu pro novou generaci konzolí a PC. Devadesátky, deset let stará akce, barvy, humor, zvuky všechno známé, ale s hlouběji vykreslenými texturami, stabilnějším framerate, a pár novinkami. Hra vás nechá ve společnosti Garcíi Hotspura, jeho věrného společníka Johnsona, démonů, ženské záhadné Paula a záhadného Flemingera. Pokud jste hráli původní verzi, pocit návratu je silný pro nováčky? Tady je svět temných suterénů, zvláštních zvuků, salt a explozí, kde peklo není jen kulisa, ale mechanika.
Struktura pekla – děj, postavy, humor
Příběh je jednoduchý: Garcia míří do pekla, aby zachránil Paula před temnými silami vedenými Flemingem. Nic přelomového, nic extrémně originálního v konstrukci zápletky ale to vůbec nevadí, protože hra spíš stojí na atmosféře a na jejím tvůrčím šílenství než na hluboké dramatické práci.
Postavy táhnou: Garcia jako klasický hrdina s nadsázkou, který nehledá subtilní dialogy, ale hlučné akce, show a latinu v textech. Johnson živý doprovod s humorem, který je místy drsnější, místy absurdní. A Paula méně aktivní, spíš motivace pro hrdinovy činy, ale její přítomnost dodává tomu všemu „osobní“ rozměr. Humor je vulgární, někdy až trapný ale když už funguje, funguje hodně dobře. Pro někoho možná moc low-brow, pro jiného přesně to, co od takového stylu čeká.
Gameplay – děla, světlo a chaos
Z herní mechaniky zůstává to, co jste znali: výzva v kombinaci střílení, bojů se stíny, práce se světlem (světlo je v tomto světě klíčovým prvkem, protože tma je nebezpečná), a trochu platformních prvků, hádanek a průzkumu. Řešíte situace, kdy je světlo vaším nejlepším kamarádem, tma nepřítel. Zbraně jsou variabilní, některé efektní, některé spíš kýčovité ale celkově zábavné. Nepřátel je dost, bossové mají svoje momenty. Novinky v remasteru jsou slušné: podpora New Game+, několik nových kostýmů pro Garcíu (mezi nimi „Kamikaze Garcia“ apod.), 4K rozlišení a v některých verzích i 60 fps výkon. Zkrátka základ zůstává stejný, ale hratelnost je o něco uhlazenější.
Technické provedení – co se podařilo, co méně
Výhody
- Grafika: Zlepšené textury, ostrost, světelné efekty a stínování dělají velký rozdíl oproti původní PS3 / Xbox 360 verzi. Peklo je krutější a detaily jsou viditelnější.
- Framerate & výkon: Na většině platforem běží stabilně, zejména v méně chaotických pasážích či tam, kde není obrovská masa demonů.
- Nové možnosti: New Game+, kostýmy, možnost trošku upravit cílení (např. gyro-aim na konzolích) – pro hráče, kteří chtějí víc, je to vítané.
Nedostatky
- Minimalistické změny: Remaster nezasáhl do základní struktury hry staré animace, někdy kostrbaté kamery, občas těžkopádné ovládání stále dokážou potrápit.
- Cutscény: Některé jsou nepřeskočitelné a to po návratu na checkpoint může být frustrující, když vás hodí zpátky a musíte znovu projít filmičky.
- Občasné padání výkonu / frame drops ve velmi náročných scénách, když je mnoho vizuálních efektů, stínů, světla a tmy zejména na méně silném hardwaru nebo při hraní na přenosných konzolích.
- Humor & tón: Ten styl, který někomu sedne, někomu ne pokud vás urážlivé vtípky, sexualita, vulgarita nebo absurdní přepjatost nezajímají, část zážitku může být spíš odrazující. Remaster tuto část nijak zásadně nezměnil.
Pro koho je Hella Remastered?
Tato hra je pro:
- Fanoušky původního Shadows of the Damned — pokud máte nostalgií po roce 2011, toto je solidní způsob, jak si to připomenout ale s několika vylepšeními.
- Milovníky neobvyklých, směšně přepjatých, kreativních akčních her, kteří ocení humor, absurditu, vizuály, design prostředí i démonů.
- Hráče, kteří netají lásku ke klasickým third-person střílečkám spojeným s hororem a groteskou; těm, kteří nevadí určité mechanické zastaralosti, pokud je zážitek silný.
Není ideální pro:
- Ty, kdo chtějí moderní akční titul s velmi precizní kontrolou a vysoce propracovanou animací tady některé části prostě zůstanou „hrubší“.
- Hráče, kteří nemají rádi humor, který je vulgární, absurdní a často hodně přetažený.
- Ty, co očekávají rozsáhlé novinky nebo zásadní re-design – tohle není remake, je to remaster s několika bonusem, ne kompletní přeměna.
Osobní dojmy a momenty, které utkví v paměti
- Vzpomínám si na moment, kdy světlo náhle zhaslo a kolem mě se vynořily démoni a musel jsem rychle reagovat. Propojení světla a temna je silné, atmosféra skvěle vystavěná.
- Scény s Johnsonem (partnerem) mají svůj vlastní šarm, i když většina dialogů je přetažená a ne vždy zas smyslně vtipná. Ale právě ten exces dělá z hry něco jiného.
- Bossové mají pár opravdu dobrých nápadů, některé souboje jsou efektní, i když ne vždy plně využívají potenciál oblasti nebo vizuálních možností.
Peckovní peklo
Shadows of the Damned: Hella Remastered není dokonalý, ale rozhodně stojí za to, zejména pokud máte chuť na něco exotického, trochu špinavého a brutálně upřímného. Není to změna, která by hru učinila mistrovským dílem moderní generace, ale upravil to dost, aby zážitek zůstal relevantní a zábavný.
