Karbonové město: Sanguis Carbo. Ostrava čtyřikrát jinak

Karbonové město je sbírka povídek o Ostravě, psaných rodilými Ostraváky. Skupina převážně začínajících autorů se dala dohromady, aby každý stvořil svou vlastní verzi rodného města. Sbírku tvoří celkem čtyři povídky, které jsou propojené poslední mini povídkou. Ta slouží jako konec pro všechny čtyři. Jednotlivé příběhy pokrývají různá časová období i různé žánry. Každý z autorů nám překládá svojí vlastní verzi Karbonového města. Čtyři autoři, čtyři různé příběhy a jedno město.

Proměnlivá Ostrava

Karbonové Město: Černá smrt – Eva Juřenová

První z povídek je dílem začínající spisovatelky a jedná se o její první publikované dílo. Zavádí nás do Ostravy středověké, kde kromě lidí žijí i elfové či gnómové a magie není nic podivného. Ale i přes přítomnost nelidí a magie na vás čeká klasický detektivní příběh. Carib Ederra je mág a detektiv, který je v Karbonovém městě za trest, a jak už to v podobných příbězích bývá, dostane za parťáka nováčka elfa, a aby to bylo ještě horší, je to ženská jménem Strylla mar Eyatre. Společně začnou pátrat po zmizelých ženách, které nikdo nehledá, než se začnou ztrácet ženy a dcery počestných občanů. Co hůř, některé z nich se objeví mrtvé a s roztrhanými břichy.

Příběh je napsaný pěkně, i když obsahuje řadu klišé. Kolikrát už jsme viděli policajta s tragickou minulostí, který je alkoholikem a kterému jeho nadřízení přidělí idealistického nováčka, zatím nezkaženého tvrdou, policejní prací? Zasazení do středověku je celkem originální, i když policejní práce obsahuje dost moderních prvků, což můžeme teoreticky přičíst na vrub magii. Celé pátrání má zajímavý konec, který vám tu prozrazovat samozřejmě nebudu.

Karbonové Město: Mea Culpa – Roman „BeeSee“ Bílek

Povídka nás zavádí do Ostravy během průmyslové revoluce, kdy rozkvétá důlní průmysl, který město proslavil. Příběh začíná vraždou a ano, čeká vás další detektivní příběh. Tentokrát budeme sledovat převážně odvážnou novinářku Divanu Blínová, která se prosadila v novinách i přesto, že tato doba ženám v tomto odvětví nepřeje. Během pátrání narazí na záhadného starožitníka Huga Frümla, který se do jejího vyšetřování zapojí. Čím hlouběji se dvojice dostává k jádru věci, tím více odhalují tajemné praktiky v dolech a začne jim jít o život.

Zasazení povídky do doby průmyslové revoluce a hlavně do dolů byl rozhodně dobrý tah, jelikož obojí je úzce spjaté s Ostravou. Příběh je zajímavý. Problém, tedy aspoň pro mě, nastává hlavně u ženských postav. Zdá se mi jakoby si autor nevěděl úplně rady s tím, jak je napsat. Obzvlášť hlavní postava Divana, mi přijde napsaná dost prvoplánově. Silná žena, která se nebojí probojovat se mužským světem, aby dostala to, co chce, ale protože je žena, tak si občas v nebezpečí zapláče v náruči muže. A to jsou jediné dvě polohy, které postava má a dle situace mezi nimi přepíná. Zkrátka mi přijde příliš plochá a rozhodně tím nemyslím v hrudní oblasti. Muži se autorovi vedli o dost lépe a je vidět, že tam už je silnější v kramflecích.

Karbonové Město: Bitva o nebe – Eva „Ronne“ Lassler

Třetí povídka se sbírky je pravděpodobně zasazena do budoucnosti s alternativní historií značně odlišné od té naší. Tedy to je můj odhad. V této realitě existují dvě města. Karbonové město, které se nachází na zemi a Adamasové město, které se vznáší na obloze. Kdysi tvořily jedno město, ale jak už to často bývá, přišla válka a vítězná strana se sebrala a stvořila si vlastní město. Na rozloučenou zamořila to původní plynem, který část obyvatelstva zabil a zbytek zmutoval. Staletí žili obyvatelé Adamasového města, kteří si říkají Čistí, v poklidu a v nenávisti k městu odkud přišli. To všechno se ale může brzy změnit, protože do jejich domova v oblacích začínají pronikat obyvatelé města na zemi. Radniční stráž je však zatím vždy dokázala zlikvidovat dřív než si jich někdo všiml.

Velitelka stráže a zároveň princezna Jasna Gromejská to tak ale nehodlá nechat, a tak se rozhodne sestoupit do spodního města a zničit ho jednou pro vždy. S tím ji má pomoci zločinec jménem Mylvik alias Lazar, který má zřejmě klíč k tomu, jak se dostat dolů.

Koncept dvou míst, kdy jedno je „lepší“ než to druhé, není nic nového. Ani konflikt mezi dvěma stranami, kdy jedna se cítí lepší než ta druhá. Autorka pracuje zajímavě s mutacemi obyvatel Karbonového města a hlavně s jejich umístěním v rámci města. A tak na Kuřím Rynku žijí slepičané a v Kunčičkách zase kuničané. Velmi dobře si myslím je zobrazený Jasnin fanatismus, která se nezastaví před ničím a před nikým, aby splnila, co si předsevzala a zničila nenáviděné město. I když má povídka samozřejmě nějaký ten konec, další osud obou měst je nejasný a je otázkou, jestli se k nim autorka někdy vrátí. Bylo by zajímavé vidět, jak se vztah obou měst nakonec vyvine.

Karbonové Město: Medailon – Šárka Gongolová

Poslední povídka je zasazena současné Ostravy. Hlavním hrdinou je Jakub Smiřičský, kterého po smrti jeho rodičů děda odvádí do Karbonového města, aby tam s ním žil. Přivedl ho k hudbě, které se věnuje i v dospělosti, kdy stejně jako jeho děda vyučuje soukromě žáky hře na housle a ve svém volném čase sbírá různé notové záznamy. Jednoho dne nalezne ve svém obvyklém antikvariátu notový záznam, na kterém jsou kromě not i skrytý hebrejský text. Samozřejmě mu to nedá a začne pátrat po tom, co se mu to vlastně dostalo do rukou. Jak se postupně dostává té záhadě na kloub, zjišťuje že to celé souvisí s jeho dědou, a pak mu začne jít o život.

Autorka nám v příběhu předkládá klasickou záhadu, kdy hlavní postava postupně odhaluje tajemství not. Snad až příliš okatě svazuje téměř všechny postavy s ústředním mystériem. Téměř každý, kdo se v příběhu objeví má s oním tajemstvím něco společného, ať už přímo či přes nějakého toho příbuzného. U některých postav příliš tlačí na pilu. Jinak příběh plyne hezky a dobře se čte. Snad jen konec je lehce klišé, ale do celého vyznění příběhu zapadá dobře.

Karbonové Město: Sanguis Carbo – Eva „Ronne“ Lassler

Abych vám neprozradila konec jednotlivých povídek, nemůžu tu úplně rozepisovat obsah tohoto příběhu. Tak jen mlhavě: některé postavy, které se objevily v předchozích příbězích, jsou přeneseny na jiné místo za určitým účelem, který se částečně vztahuje i k jejich vlastním příhodám. Poslední příběh funguje i jako epilog k jednotlivým povídkám Karbonového města. Celá zápletka mi přišla lehce přitažená za vlasy a trochu moc vykonstruovaná, aby tam jednotlivé postavy zapadli. Úkol zapojit cizí postavy do společného příběhu není samozřejmě lehký a bohužel tím čtivost epilogu něco utrpěla.

Číst či nečíst

Napsat knihu čistě o jednom městě a jeho samotnými rodáky, byl dobrý nápad. Kdo zná město lépe než ti, kdo se tam narodili? Povídky nejsou špatné a příběhy jsou zajímavé, ale je na nich znát, že autoři jsou většinou nevypsaní, i když talent rozhodně mají. Na čemž ovšem není nic špatného, nikdo se nestane mistrem přes noc. Čtení to bylo zajímavé, ale musím se přiznat, že Karbonové město bych si sama nekoupila, spíš bych si ho půjčila v knihovně. Ale možná je to tím, že Ostravu příliš neznám, avšak po přečtení knihy mám chuť ji poznat lépe.

Recenzní kus nám poskytlo nakladatelství Mytago.