Ve světě, kde vládnou korporace, implantáty nahrazují lidství a obrazovky blikají do tmy jako poslední zbytky naděje, přichází 2084. Tahle hra z dílny polského studia Feardemic vznikla původně jako experiment během interního game jamu, ale jak už to někdy bývá, nápad, který vypadá jako náhoda, se dokáže vymknout kontrole a začít žít vlastním životem. 2084 je v jádru svižná, agresivní a neklidná first-person střílečka zasazená do kyberpunkového světa, kde nestačí mít rychlé reflexy, musíte být i rychlejší než vlastní stíny. Vše, co znáte z moderních FPS her, je tady zhuštěno do elektrizujícího balíku adrenalinu, který neustále vybuchuje v rytmu neonových záblesků a metalických pulsů.
Hned po spuštění se ocitáte ve světě, kde se realita mísí s digitální simulací, kde virtuální prostředí není jen kulisou, ale vězením i bojištěm zároveň. 2084 je dystopický výkřik, který spojuje klasické principy stříleček s originální hackerskou mechanikou, díky níž se každé bojiště stává mozkem i zbraní. Nic tu není jen pro efekt, každé rozhodnutí je otázkou přežití a každý chybný klik může znamenat konec.
Hněv, ocel a kód: když vám válka vstoupí do neuronů
V roli anonymního testera, který se ocitá uvězněn v simulaci napadené virovým šílenstvím, se dostáváte do epicentra katastrofy. Hra se s tím nemaže, žádné zdlouhavé budování postavy, žádné melodramatické intro. Jste prostě tam, uprostřed chaosu, v kyberprostoru, kde se experimenty na živých mozcích staly realitou a kde se každá zbraň leskne tak ostře jako vaše vlastní pochybnosti. Příběh je sice jednoduchý a působí spíše jako pozadí pro samotné hraní, ale právě tím dává vyniknout syrové atmosféře. Hráč není žádným spasitelem, jste jen součást systému, který selhal. A právě proto máte šanci z něj uniknout. Pokud ovšem přežijete.
Součástí stylu 2084 je i způsob, jakým hra propojuje klasickou střílečku s hackerskou hratelností. Vedle klasického pálícího arzenálu máte totiž možnost skrze jednoduché minihry hackovat prostředí i nepřátele. Nejde ale o pouhý doplněk, v mnoha situacích se právě hackování stává vaší hlavní zbraní, klíčem ke kontrole situace, k otevření cest nebo dokonce k manipulaci s tím, co se odehrává kolem vás. V tu chvíli přestává být 2084 obyčejnou střílečkou a začíná se měnit v taktickou hru s časem, prostorem a rizikem.
Bojiště ve stínu neonu: když smrt bliká jako chyba v systému
Z hlediska hratelnosti je 2084 velmi přímočará, ale zároveň nápaditá. Základem je rychlý pohyb, precizní míření a neustálé přepínání mezi střílením a hackováním. Hráč se musí naučit, kdy zvolit brutální sílu a kdy využít mozek, někdy stačí zničit vlnu nepřátel kulometem, jindy se hodí na dálku deaktivovat věž nebo odpálit vlastní granát nepřítele proti němu. Vše běží v neuvěřitelně vysokém tempu, takže hra testuje nejen vaši přesnost, ale i nervy. 2084 není titul pro ty, kdo se chtějí kochat prostředím, tady přežije jen ten, kdo myslí rychleji, než mu stihne do mozku vniknout další virus.
Grafické zpracování je působivé a navzdory omezenému rozpočtu a faktu, že hra vznikla během několika dní, nabízí vizuál, který má atmosféru a styl. Kyberpunk je tu syrový, špinavý, proměněný v nemocniční laboratoř budoucnosti, kde tekuté krystaly stékají po stěnách a stíny se lámou o žhnoucí plochy digitálních panelů. Nepřátelé působí jako hybridní noční můry, napůl lidé, napůl stroje, často s bizarními pohyby a hlasem, který zní jako zakódovaný výkřik z hlubin serveru.
Zvukový doprovod si zaslouží samostatnou zmínku. Industriální ambientní hudba podtrhuje klaustrofobii jednotlivých misí, zatímco zvuky střelby, hackování a výbuchů vytvářejí neustálé napětí. I bez slov hra vypráví příběh pomocí tónů, rytmu a přechodů mezi tichem a chaosem. Každá exploze, každé syknutí z hlavně má svou váhu. Není to ladná elegance velkých AAA her, ale hrubá síla undergroundového kyberpunku, který se nebojí být špinavý.
Příslib budoucnosti, která zatím není celá napsaná
2084 je v tuto chvíli stále titul v raném stádiu. Obsahově zatím působí jako úvod do něčeho většího, jako první kapitola příběhu, který by si zasloužil být dopsán. Herní doba je zatím krátká, kampaň má jen pár misí a některé herní mechaniky by si zasloužily rozvinout. Ale potenciál je obrovský. Koncept kombinace frenetické akce a jednoduchého taktizování skrze hackování funguje výborně a dává hře osobitý charakter. Pokud by vývojáři šli dál a přidali hlubší příběh, nové typy nepřátel, pokročilejší systém vylepšení a více prostředí, může se z 2084 stát skutečný kult.
Přes své nedostatky má hra duši. Neokázalou, ale silnou. Je to hra, která ví, co chce být, a i když ještě není hotová, už teď nabízí zážitek, který je intenzivní, znepokojivý a jedinečný. Málokterá indie hra dokáže vytvořit tak silnou atmosféru s tak málem prostředků. A právě v tom je její síla.
Střely, kód a šepot strojů: 2084 je výkřik do tmy, který stojí za to slyšet
2084 není titul, který si vás získá objemem obsahu nebo příběhovými zvraty. Je to hra, která sází na syrový pocit, na okamžitou odezvu, na myšlenku, že budoucnost nebude o vítězích, ale o těch, kteří dokážou přežít digitální peklo. Pokud hledáte FPS, která je trochu jiná, která má kyberpunkový nerv, atmosféru jako noční můra a energii jako proud z přetížené baterie, pak je 2084 hrou, která si zaslouží vaši pozornost. Je to zatím jen úvod, jen vábnička, ale je to přesně ten typ hry, která vám zůstane v hlavě jako blikající chybový kód, který ne a ne zmizet.
