Zaklínač ve druhé sérii ukázal spíše dobrou fantasy než příběh od Sapkowského

Byly to dva dlouhé roky, kdy jsem nervózně čekal, jak bude vypadat pokračování jednoho z mých nejoblíbenějších fantasy světů, Zaklínače. Není tedy divu, že jsem nevydržel a hned během páteční noci si dal maratón s celou druhou sérií. Netflix Zaklínače propagoval kde se dalo, takže jsem už od prvních ukázek měl strach. A co myslíte? Ve výsledku se ve mně během sledování seriálu míchaly všechny různé pocity, převažovaly ale bohužel ty negativní. V jedné chvíli jsem si ale uvědomil jednu podstatnou věc. Když opomenu, že existují nějaké knihy se jménem Zaklínač, tak je to docela pěkná jízda, která má šanci se časem prokousat na „špičku“ fantasy tvorby. Jediné, co mě tak může mrzet, je, že pokud první sezóna nerozdělila fanoušky na dva tábory, druhá to udělá definitivně.

Spíše „na motivy“ než skutečná adaptace

Showrunnerka seriálu Lauren Schmidt-Hissrich se knihami pouze vzdáleně inspirovala. Zůstávají především jména postav a motivy. Fanoušci knižní předlohy se ale setkají hlavně se zklamáním, protože známého děje je k nalezení pouhé minimum.

Na příběhu se to ale vyloženě nepodepisuje. Je jiný? Ano. Odklon od knih je v druhé sezóně znatelnější a to včetně vedlejších dějových linek. Přesto se ale povedlo udržet ve vyprávění napětí a to, že je předloha jiná, hodíte brzy za hlavu. Dočkáte se tak vlastně úžasného fantasy příběhu. Můžete vidět známé postavy v novém podání, a to seriálu i nějakým záhadným způsobem prospívá. Kouzlo knih je tak sice pryč, ale je tu „wow efekt“ neznámého. A ten by měl být schopný zaujmout i fanoušky znalé knih. Přestože jsem se musel vztekat, že se seriál odklání od knih víc a víc, nemohl jsem si přestat pouštět díl za dílem. Už jen proto, že mě zajímalo, jakým způsobem se tvůrci seriálu rozhodli s knihami poprat.

Samotný příběh je tak více než obstojný. Nebýt toho, že je v určitých místech děravý jak cedník, byl by vlastně nadprůměrnou záležitostí. Onen odklon totiž přinesl místy až zbytečně velký chaos a to nejen ten seriálový. V závěru to sice lze odpustit, ale … No Zaklínač se teprve rozjíždí a tohle byla jeho skutečná úvodní série, která ač prošla určitými změnami, zaklínačů (tedy těch hlavních samozřejmě) si člověk užije dosyta.

Yennefer překvapivě táhne ke dnu jinak docela zdařilý casting

Začneme nejdříve tím nejlepším. Henry Cavill je v roli Geralta prostě neskutečný. Je vidět, že je to srdcař, a že si svou roli naprosto užívá. Navíc mu skvěle v seriálu sekunduje další hlavní postava – princezna Ciri v podání Freyi Allan. Ta především v první sérii budila rozpaky, ale její obsazení se nyní ukázalo jako perfektní volba. Herečka do té role padne jako poklice na hrnec a v roli dospívající puberťačky je naprosto skvělá. Příjemná byla i úprava Triss v podání Anny Shaffer. Ta v první sérii naprosto selhala a fanoušci se v kritice její postavy doslova předháněli. Nyní mohu říct, že je role Triss napsaná mnohem lépe a herečka seriál skutečně pozvedá na vyšší úroveň. No a nakonec obsazení Kima Bodnia do role Vesemira. Pro Geralta je to vynikající mentor i rival a jejich vztah funguje na výbornou. Také bych rád vychválil koně, který zahrál Klepnu. Naprosto brilantní herecký výkon!

No a nyní k tomu, co seriál trápí. Yennefer v podání Anyi Chalotry je bohužel špatná. Na to, že se má jednat o více než 70letou zkušenou, dominantní a držkatou čarodějku (kterou jsme ještě jakž takž viděli v první sérii), tu máme najednou skoro nezkušenou hloupou holku, která dělá jednu botu za druhou. Navíc se začala chovat naprosto jinak než v první sérii a to její postupně budované charisma se vytratilo. Problematické jsou i její interakce s Ciri. Po dvou letech čekání je totiž ohromně vidět pouhý pětiletý věkový rozdíl mezi herečkami. Mladinká Ciri najednou působí výrazněji a rozhodněji než zkušená čarodějka a to je prostě špatně. Nepřesvědčivě působí i Mimi Ndiweni v roli Fringilli Vigo, která projde seriálem s jedním jediným výrazem.

Zbytek herců doplnil už tak široký ansábl naštěstí docela zdařile. Graham McTavish v roli špiona Dijkstry je perfektní. Opět zabodoval i Marigold v podání Joeyho Bateyho. Velice mile mě překvapila matka Nenneke s tváří Adjoy Andoh. U ní jsem ze začátku nevěděl co čekat, ale její příjemné mateřské a starostlivé vystupování v průběhu série zabodovalo.

Vyšší rozpočet dělá skoro všechno lepší

To, že seriál dostal víc peněz, je vidět úplně všude. Příšery vypadají naprosto úžasně, a vidíme jich i daleko více než v první sérii. Především v první epizodě jsme si mohli prohlédnout skvěle vytvořenou bruxu a zakletého Nivellena. Oba dva bezchybní. Skutečně úžasné bylo ale hlavně zpracování různých hradů, zámků nebo chrámů. Kaer Morhen – nádhera, Oxenfurt – nádhera a o Cintře ani nemluvím. Nehledě na to, že zmizela armáda černých šourků (ano, mluvím o Nilfgaardu). Konečně můžeme vidět i pořádné zbroje, pořádné meče a pořádná kouzla. Těch se nyní také dočkáme ve velkém a najednou i souboje mají jiný spád.

To, že přišel vyšší rozpočet, ale přineslo i několik obrovských hloupostí do celého seriálu. Jednoznačně mně nejvíce ze všeho iritovalo cestování. Celý seriál jakoby ignoroval čas i vzdálenosti. Občas postavy lítají tam a zpátky přes celý kontinent, že jsem i přemýšlel, jestli rychlost světla najednou nemá konkurenci. Geralt v několika epizodách působí, jako by jen vyzvedl quest a rychle dal fast-travel do další lokace. To všechno nejspíš jen proto, aby mohli filmaři ukázat, na jaké přírodní nádhery dostali zlaťáčky.

Netflixace nemusí být špatná, i když místy nedává smysl…

… a místy vyloženě překáží. Hodně jsem přemýšlel nad obsazením Fringilly, nejkrásnější ženy Fillipy Eilhart (čarodějky, které hrají tak velkou roli, jsem si představoval trošku jinak), nebo kde se vzal tu se vzal Dara. U něj mi jeho neustálé dosazování do děje nedává smysl. Samozřejmě znám jeho seriálovou roli, ale jinak nevím, proč postava, která je naprosto nevýrazná, děj nikam neposouvá a fanoušky většinou nezajímá, dostala tolik prostoru. Jinak ale bylo velmi příjemné pozorovat různé vedlejší linie. Především děj kolem elfů, kteří také dostali mnohem více místa. Zajímavě a dost nevyjasněně také působí vztah mezi Cahirem a Fringillou. Příjemné ale je, že se nemění nic na ústředních tématech Zaklínače, tedy prsa, meče a rasismus. TO všechno tu najdete i když v lehce okleštěné verzi.

Každopádně jestli někdo čekal přesnou adaptaci knih, bude zklamán. Druhou sérií se seriál skutečně dostal už úplně jinam než jsou knihy a značně upravený příběh tak bude nejspíš pokoušet trpělivost skalních fanoušků. Nicméně pokud se nad tuto skutečnost povznesou, tak uvidí dobře připravenou fantasy.

Pro fanoušky her se tu navíc naskýtá hned několik zajímavých pohledů na různé spojitosti s hrami. Těch pár pomrknutí v celém seriálu prostě nelze přehlédnout a aspoň tak můžeme vidět jako velké pozitivum, že Netflix chce dál spolupracovat s CD Projektem Red. Ostatně první Witchercon v režii těchto dvou už máme za sebou.

Nemění to ale také nic na tom, že Lauren Schmidt-Hissrich by se měla nad sebou aspoň trošku zamyslet a někdy chytit za nos. Především co se týká naprosto zbytečného zneužití Marigolda ve čtvrté epizodě, kde nejspíš cítila potřebu opřít se do fanoušků. Závěrem tak mohu říct asi dvě věci: znalce nepotěší, ale nováčky a seriálové fandy rozhodně nadchne. Doufejme tak, že příští série bude ještě lepší než ta druhá. Protože i když už nejspíš Netflix nevytvoří skvělého Zaklínače od Sapkowského, pořád má šanci vytvořit si skvělého zaklínače podle sebe.