Devoluce – očité svědectví o útoků u Mt. Rainier

Autor Max Brooks se opět připomněl svým čtenářům, když napsal román Devoluce – hororový příběh o útoků chlupatých monster na malou osadu u sopky Mt. Rainier. Autor je znám především svými romány o zombie. Proslavil se svým dílem Světová válka Z, který se dočkal i filmového zpracování. Zombie tentokrát nechal odpočívat a zaměřil na chlupatá monstra, která veřejnost zná jako Sasquatch, nebo také můžeme použít rozšířenější název Big Foot.

Když se technologie potká s primitivními instinkty

Malá osada Greenloop, která se nachází poblíž sopky Mt. Rainier je dokonalým rájem. Lidé se sem stěhují, když už mají plné zuby městského života. Několik rodin zde žije v klidu a míru v hypermoderních domech. Elektřinu získávají ze solárních panelů, vodu ze studní a teplo čerpají z bioplynu. Mladý pár se sem přestěhuje, aby našel klid, ale jejich pohodlí nebude trvat dlouho. Sopka vybuchne a lidé zjistí, že cesta do civilizace je odříznutá. Pomalu jim dochází, že pomoc jen tak nepříjde a oni se tak musí postarat o sebe bez pomoci zvenčí. Časem zjistí, jak moc jsou zavislý na technologii vyspělého světa a tak se musí uchýlit k nejzákladnějším potřebám jak si obstarat potraviny.

V přímém ohrožení z následku výbuchu nejsou, ale nebezpečí přichází z jiné strany. Z lesa se ozývá neznámé vytí a v okolí osady se objevují krvavé stopy a kusy roztrhaných zvířat. Obyvatelé se tak musí připravit na nejhorší. A tím je střet moderního světa s drsnou přírodou a útok krvelačných tvorů.

Greenloopský masakr

Příběh je napsán 13 měsíců poté co byl nalezen zakrvácený deník obyvatelky osady Kate Hollandové. Autor Max Brooks přepsal deník slovo od slova a doplnil ho vlastním vyšetřováním a rozhovory s vyšetřovateli, kteří událost vyšetřovali. V deníku jsou zaznamenány veškeré pocity a vyprávění, jak se obyvatelé snaží vydržet do příjezdu pomoci. Učí se pěstovat vlastní potraviny a hlavně se vypořádat s vlastní psychikou.

Místní si nechtějí přiznat, že by výbuch sopky byl až takový problém. Stále věří, že jim záchranné složky příjdou na pomoc a tak se snaží sami sebe zklidňovat pomocí meditací a společně strávených chvil. Navzájem se podporují, ale internet je pryč, mobily nefungují a tak nezbývá než čekat. Některým začne docházet, že záchrana jen tak nedorazí, protože jediná cesta je zničená a letecky to také nepůjde. Obsahu popílku v ovzduší je moc vysoký. Člověk se pomoci nedovolá a tak nezbývá než vytvořit zahrádky pro něco většího než jsou pouze bylinky a osvojit si základy lovu divoké zvěře. Kate Hollandová, která deník sepsala stále neví zda má zůstat optimistická a věřit v záchranu. Pomalu se dostává do depresí a přiznává si, že problém je mnohem větší, než si většina ostatních připouští. Ale po prvním útoku Sasquatchů, je jasné že problém je skutečný a nedostatek potravin nebude tím nejhorším.

Příběh Devoluce se z komedie mění na horor

Kniha začíná dost vlažně, kde máme pouze popisky o osadě Greenloop, představování obyvatel a historii nápadu realizace projektu ekokomunity. Děj provází flashbacky do minulosti hlavní hrdinky a vtipných historek z jejího a přítelova života ve městě Seattle. Po výbuchu vulkánu se ale vše změní. Odlehčená atmosféra se začne měnit v solidní drama a nakonec se celé dílo promění ve skutečný horor plný krve, děsu a hrůzy.

V jednoduchosti je síla

Spisovatel Max Brooks dostál své pověsti a román napsal stylem, kdy vás totálně vtáhne do děje a čtenář si začne hryzat nehty a zapomene na čas. Díky tomu se kniha čte prakticky sama a vy budete naštvaní pouze z jediné věci a to že jste už na poslední stránce.

Nemusíme se prokousávat žádným složitým vyprávěním. Max to čtenářům podává stručně a jasně. Věty jsou jednoduché a napsané tak, že jsou i snadno zapamatovatelné. Mnohdy mám problém, že se musím kolikrát vrátit v knize o několik stran zpátky, protože je příběh nepřehledný a autoři skáčou od tématu k tématu jako kamzík. Tady jsem tento problém neměl a to velmi oceňuji. Kniha má necelých 300 stran a dá se přečíst i během jediného dne.

Max Brooks si dokáže pěkně pohrát s myslí čtenářů

Max Brooks se s tématem knihy nemohl trefit lépe do současné situace. Obyvatelé v karanténě a venku řádí nebezpečí se kterým nemohou nic udělat a pomoci se nedovolají. Připomnělo mi to současnou situaci kolem covidu, kdy člověk mohl jen čekat co se z toho nakonec stane. Vykupování obchoďáků a tvoření zásob pro případ, že by přišla opravdu nouze o potraviny a základní životní potřeby.

Když se mi knižní výtisk Devoluce dostala do ruky, tak jsem se do ní hned pustil, protože romám Světová válka Z se Maxovi povedla a jeho styl psaní mi opravdu sedí. Navíc to dokáže popsat, jako kdyby se to skutečně stalo. Občas jsem se sám přistihl, jak o tom opravdu uvažuji jako o realitě. A věřte nebo ne, ale sednul jsem i ke Googlu, abych si našel, jestli na příběhu není něco pravdivého.

Román Devoluce v sobě skrývá mnohem víc než se může na první pohled zdát. V prvních chvílích po přečtení si jen řeknete, že je to hororový příběh. S odstupem času mi ale dochází, že je to psychologické drama o vývoji charakteru lidí v kritické situaci. Člověku pak nezbývá než si položit otázku: Jak bych v takové situaci jednal já?

Ztrácet s knihou čas?

Při psaní nadpisu tohoto odstavce jsem se vyslověně pobavil. Devoluce je vším, jen ne ztrátou času. Napínavá, filosofická, dramatická a místy i vtipná. Určitě knihu považuji za skvělé čtení.

Velké plus musím připsat, že autor se nerozvášnil v popisech a naservíroval nám malou osadu o šesti domech a osmi lidech. Není proto nijak složité si vše představit a nemusíme si pamatovat velké množství charakterů. Jen jedinou věc bych asi mohl vytknout. A to je ilustrace obálky. Kniha navenek působi chladně a nezajímavě. Kombinace šedé a červené barvy by moji pozornost asi moc neuchvátila.

Rád bych poslal poděkování autorovi za další dílo, které si určitě zaslouží čestné místo v mé skromné knihovničce. Myslím, že si v budoucnu knihu přečtu znovu. Velké díky také patří nakladatelství ZonerPress, které poskytlo výtisk k napsání této recenze a těším se na další spolupráci.